Rusofobům a amerikanofilům.

3. červenec 2014 | 08.55 |

Za účelem utvrzení a udržení jejich "práva" na vykořisťování jiných národů, Spojené státy se pravidelně uchylovaly k extrémnímu násilí, a zejména vojenskému. Zde je seznam známých ozbrojených intervencí a jiných trestných činů. Samozřejmě není úplný, ale můžeme tvrdit, že lepší asi není. Pokud někdo najde podobný seznam "ruských útoků na cizí země", dejte mi prosím odkaz do komentářů.

"Třesu se někdy o svou vlast, když pomyslím na to, že Bůh je spravedlivý." - Thomas Jefferson

"Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země." - Ernest Hemingway

Jen v letech 1661-1774 byl z Afriky do USA dovezen asi jeden milion živých otroků a více než devět milionů zemřelo po cestě. Příjmy otrokářů z této operace v cenách poloviny 18. století byly nejméně 2 miliardy dolarů, což na tu dobu byla astronomická částka.

1622 - Americké války začínají prvním útokem na indiány v roce 1622 v Jamestownu, poté následovala válka s indiány (Algonquini) v Nové Anglii v letech 1635-1636 a válka v letech 1675-1676, která skončila zničením téměř poloviny měst v Massachusetts. Další války a potyčky s indiány pokračovaly až do roku 1900. Američané zničili asi 100 miliónů indiánů, což se dá plnoprávně považovat za genocidu, výrazně převyšující masové vraždění židů Hitlerem (4 - 6 milionů obětí).

Od roku 1689 do roku 1763 proběhly čtyři hlavní imperiální války, do nichž byla zapojena Anglie a její severoamerické kolonie, stejně jako francouzská, španělská a holandská říše. Od roku 1641 do roku 1759 bylo 40 vzpour a 18 vnitřních konfliktů mezi osadníky, pět z nich dosáhlo úrovně povstání. V roce 1776 začala válka za nezávislost, která skončila v roce 1783. Druhá válka proti Anglii v letech 1812-1815 posílila nezávislost, zatímco 40 válek s indiány v letech 1622 - 1900 vyústilo v získání milionů akrů půdy.

1792 - Američané válčí s indiány o Kentucky

1796 - Američané válčí s indiány o Tennessee

1797 - Ochlazení vztahů s Francií poté, co loď US Delaware útočí na civilní loď Croyable; válečné střety pokračují až do roku 1800.

1800 - Otrocká vzpoura vedená Gabrielem Prosserem ve Virginii. Asi tisíc lidí bylo pověšeno, včetně samotného Prossera. Sami otroci nezabili jediného člověka.

1803 - Američané válčí s indiány o Ohio

1803 - Louisiana. V roce 1800, Španělsko podle tajné smlouvy odevzdá Francii bývalou (až do roku 1763) francouzskou kolonii Louisianu. Namísto toho se Napoleon zavázal španělskému králi Karlovi IV. odevzdat jeho synovci království v Itálii. Francouzští vojáci nebyli schopni dobýt Louisianu, kde se usadili Američané.

1805 - 1815 - USA vedly první válku v Africe, na pobřeží Středozemního moře. V té době obchodníci Americké republiky rozvinuli významný obchod s Osmanskou říší, kde nakupovali opium za cenu kolem 3 $ za libru a prodávaly ho do čínského přístavu Cantonu (Guangzhou) za 7 - 10 dolarů. Mnoho opia také prodávali do Indonésie a Indie. V první třetině 19. století USA získaly od sultána stejná práva a výsady v obchodování v Osmanské říši, jako u evropských mocností: Británie, Ruska a Francie. Následně Spojené státy vstoupily s Británií do boje za kontrolu opiovým trhem východního Středomoří. Po sérii válek, v roce 1815, USA uvalily na severoafrické země zatěžující smlouvy a zajistily svým obchodníkům velké peněžní příjmy. Později, ve 30. letech, se Spojené státy snažily získat od Neapolského království Syrakus, jako základnu, ačkoli tyto požadavky byly neúspěšné.

1806 - Pokus o americkou invazi do Rio Grande, tj. na území patřící Španělsku. Vůdce, americký kapitán H. Pike, byl zajat Španěly a intervence se nezdařila.

1810 - Guvernér Louisiany Claiborne napadl na rozkaz prezidenta Spojených států španělské území západní Floridy. Španělé se stáhli bez boje a oblast dostala Amerika.

1811 - Otrocká vzpoura vedená Charlesem (příjmení otroci často nedostávali, stejně jako je nedostávají psi). 500 otroků se vydalo do New Orleans a osvobozovalo po cestě další. Američtí vojáci zabili na místě nebo pověsili později téměř všechny účastníky povstání.

1812 - 1814 - Válka s Anglií. Invaze do Kanady. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1812anglija.htm) "Hořím touhou připojit nejen Floridu na jihu, ale i Kanadu (horní a dolní) na severu naší země," řekl jeden z členů Sněmovny reprezentantů, Felix Grundy. "Stvořitel světa stanovil naše hranice na jihu u Mexického zálivu a na severu v oblasti věčného chladu," ozval se další senátor Harpera. Brzy po příjezdu obrovského anglického loďstva Yankees byli nuceni opustit Kanadu. V roce 1814 se Anglii dokonce podařilo zničit mnoho vládních budov ve Washingtonu, DC.

1812 - Americký prezident Madison nařídil generálovi Georgovi Matthewsovi obsadit část španělské Floridy - ostrov Amelia a některé další oblasti. Matthews se projevil nebývalou krutostí tak, že se prezident snažil následně popřít spoluúčast.

1813 - Američtí vojáci obsazují bez boje španělský záliv Mobile, španělští vojáci se vzdávají. Kromě toho obsadili Američané Markézy, okupace trvala až do roku 1814.

1814 - Nájezd amerického generála Andrew Jacksona na španělskou Floridu, kde obsadil Pensacolu.

1816 - Útok Amerických sil na Fort Nichols ve španělské Floridě. Fort nepatřil ani Španělům, ale uprchlým otrokům a indiánům z kmene Seminole, kteří byli pozabíjeni v počtu 270.

1817 - 1819 - USA začaly jednání se Španělskem, oslabeným ztrátou řady kolonií, o koupi východní Floridy. 6. ledna 1818, generál Andrew Jackson, který měl obrovské plantáže, v dopise prezidentovi Jamesovi Monroe předložil návrh na dobytí Floridy, a sliboval jej provést do 60 dnů. Brzy, aniž by se čekalo na dokončení jednání se Španělskem a bez získání jejího souhlasu, americké síly pod vedením generála Jacksona překročily jižní hranici Spojených států a zmocnily se Floridy. Záminkou pro invazi na Floridu bylo pronásledování indiánského kmene Seminole, který poskytoval útočiště prchajícím černošským otrokům z plantáží (dva indiánské vůdce kmene Seminole generál Jackson oklamal a nalákal je na americký dělový člun, když na něj vyvěsil anglickou vlajku a poté je brutálně popravil). Skutečným důvodem pro americkou invazi bylo zachycení plantážníky úrodné půdy na Floridě z jihu USA, což bylo odtajněno v debatě v Kongresu v lednu 1819 ve zprávě zástupce vojenské komise Johnsona o válce na Floridě.

1824 - Invaze dvou set Američanů v čele s Davidem Porterem do Puerto Ricoského města Fajardo. Důvodem bylo to, že krátce před tím tam někdo urazil amerického důstojníka. Představitelé města byli nuceni oficiálně se omluvil za špatné chování svých obyvatel.

1824 - Vylodění amerických vojáků na Kubě, která byla tehdy španělskou kolonií.

1831 - Povstání otroků ve Virginii pod vedením kněze Nata Turnera. 80 otroků zabilo své otrokáře a členy jejich rodin (60 osob), poté bylo povstání potlačeno. Kromě toho otrokáři se rozhodli o "preventivním úderu", aby se zabránilo dalšímu povstání a zabili stovky nevinných otroků v okolních regionech.

1833 - Invaze do Argentiny, kde v té době došlo k povstání.

1835 - Mexico. USA, které se snažily zmocnit se území Mexika, využily nestabilní politickou situaci. Po spuštění kolonizace Texasu z počátku 20. let, zinscenovaly v roce 1835 povstání texaských kolonistů, které brzy vyústilo oddělením Texasu od Mexika a vyhlášením "nezávislosti".

1835 - Invaze do Peru, kde v té době probíhaly silné nepokoje.

1836 - Další invaze do Peru.

1840 - Invaze Američanů na Fidži, bylo zničeno několik vesnic.

1841 - Po atentátu na Američana na ostrově Drummond (tehdy se nazýval Upolu), tam Američané zničili mnoho vesnic.

1842 - Jedinečný případ. Nějaký T. Jones si usmyslil, že Amerika je ve válce s Mexikem, a napadl se svými vojáky poloostrov Monterey v Kalifornii. Po zjištění, že válka ve skutečnosti neprobíhá, se stáhl.

1843 - Americká invaze do Číny.

1844 - Další invaze Číny, potlačení anti-imperialistického povstání.

1846 - Mexičané byli uraženi kvůli ztrátě Texasu, jehož obyvatelé se rozhodli připojit se ke Spojeným státům v roce 1845. Hraniční spory a finanční neshody zvýšily napětí. Mnoho Američanů věřilo, že pro USA je "předurčeno" natáhnout se přes celý kontinent od Atlantiku až k Tichému oceánu. Vzhledem k tomu, že Mexiko nechtělo prodat území, někteří američtí představitelé ho chtěli dobýt. Prezident USA James K. Polk poslal vojáky do Texasu na jaře roku 1846. V příštích dvou letech boje probíhaly v Mexiku, Texasu, Kalifornii a Novém Mexiku. Americké ozbrojené síly byly lépe vyškoleny, měly více nových zbraní a účinnější vedení, a tak bylo Mexiko poraženo. Na počátku roku 1847 byla Kalifornie pod kontrolou Spojených států. V září padlo Mexico City pod útoky americké armády. 2. února 1848 Spojené státy a Mexiko podepsali mírovou dohodu. V této smlouvě se Mexiko dohodlo s USA na prodeji území o rozloze 500 000 čtverečních mil za 15 milionů dolarů. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1846california.htm)

1846 - Agrese proti Nové Granadě (Kolumbie).

1849 - Americké námořnictvo se vyskytovalo poblíž Smyrny, aby přinutilo rakouskou vládu propustit zatčeného Američana.

1849 - Ostřelování Indočíny.

1851 - Americká vojska se vylodila na ostrově Johanna, aby potrestala místní vládu za zatčení kapitána americké lodi.

1852 - Americká invaze do Argentiny během lidových nepokojů.

1852 - Japonsko. Ansejské dohody - nerovné smlouvy uzavřené v 1854-1858 USA a dalšími mocnostmi s Japonskem v době Ansei [celý oficiální název panování (1854-1860) císaře Komei]. Tyto dohody ukončily více než dvě století japonské izolace od vnějšího světa. V roce 1852 poslala americká vláda do Japonska eskadru M. Perry, který pomocí vyhrůžek uzavřel 31. března 1854 v Kanagawa první americko-japonskou smlouvu, která otevřela americkým lodím přístavy Shimoda a Hakodate bez nároku na obchodování. 14. října 1854 byla Japonskem podepsána podobná dohoda s Anglií a 7. února 1855 s Ruskem. Americký generální konzul T. Harris, který přijel do Japonska v roce 1856 pomocí hrozeb a vydírání učinil uzavření nové, lukrativní smlouvy pro USA 17. června 1857, a o rok později 29. července 1858 nové otrocké obchodní dohody pro Japonsko. Podle modelu americko-japonské obchodní dohody byla v roce 1858 podepsána smlouva s Ruskem (19. srpna 1858), Velkou Británii (26. srpna 1858) a Francií (9. října 1858). Ansejské dohody umožnily volný obchod zahraničních obchodníků s Japonskem a začlenily ho do sféry světového obchodu, neboť umožnily cizincům právo exteritoriality a konzulární jurisdikce, zbavily Japonsko celní samostatnosti a uložily nízká dovozní cla.

1853 - 1856 - Anglo-americká invaze do Číny, kde si pomocí ozbrojených konfliktů vybojovaly výhodné obchodní podmínky. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/c4.files/tajpinskoevosstanie.htm)

1853 - Invaze do Argentiny a Nikaragui během občanských nepokojů.

1853 - Americká vojenská loď připlouvá do Japonska, aby ho donutila otevřít své přístavy pro mezinárodní obchod.

1854 - Američané zničili nikaragujské město San Juan del Norte (Greytown), tím pomstily urážku Američana.

1854 - Spojené státy se pokusily dobýt Havajské ostrovy. Dobytí Tygřího ostrova v panamské šíji.

1855 - Četa Američanů pod vedením Williama Walkera napadla Nikaraguu. Ten se s podporou své vlády prohlásil v roce 1856 prezidentem Nikaragui. Americký dobrodruh se snažil připojit Střední Ameriku ke Spojeným státům a proměnit ji v otrockou základnu pro americké plantážníky. Nicméně, Spojené armády Guatemaly, Salvadoru a Hondurasu vyhnaly Walkera z Nikaragui. Později byl zajat a popraven v Hondurasu.

1855 - Invaze Američanů na Fidži a Uruguay.

1856 - Invaze do Panamy. Vzhledem k enormní roli panamské šíje, Spojené království a Spojené státy bojovaly o její ovládnutí, nebo alespoň o kontrolu. Británie, která vlastnila řadu ostrovů v Karibiku, stejně jako část Pobřeží moskytů, se snažila udržet si svůj vliv ve Střední Americe. Spojené státy v roce 1846 prosadily u nové Granady smlouvu o přátelství, obchodu a plavbách po moří, ve které se zavázaly zaručit suverenitu nové Granady nad panamskou šíjí a zároveň získaly rovná práva na použití jakékoliv trasy přes šíji a koncesi na vybudování železnice přes ni. Železnice, jejíž výstavba byla dokončena v roce 1855, přinesla posílení amerického vlivu v panamské šíji. Pomocí smlouvy z roku 1846, Spojené státy systematicky zasahovaly do vnitřních záležitostí nové Granady a opakovaně se uchylovaly k přímé vojenské intervenci (1856, 1860 atd.). Smlouvy mezi Spojenými státy a Velkou Británií - Clayton-Bulwerská smlouva (1850) a Smlouva Haye-Paunsfota (1901) ještě více posílily pozici USA v Nové Granadě.

1857 - Dvě invaze do Nikaragui.

1858 - Intervence na Fidži, kde byla provedena represivní operace za zabití dvou Američanů.

1858 - Invaze na Uruguay.

1859 - Útok na japonský Fort Taku.

1859 - Invaze do Angoly během občanských nepokojů.

1860 - Invaze do Panamy.

1861 - 1865 - Občanská válka. Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Tennessee a Severní Karolína se odtrhly od zbytku státu a prohlásily se za nezávislé státy. Sever zaútočí jakoby kvůli osvobození otroků. Ve skutečnosti šlo jako vždy o peníze - v podstatě se pohádaly kvůli podmínkám obchodování s Anglií. Navíc se našly síly, které zabránily rozpadu země do několika malých, ale velmi separatistických kolonií.

1862 - Vyhnání všech židů z Tennessee s konfiskací majetku.

1863 - Trestná výprava na Shimonoseki (Japonsko), kde byla "uražena americká vlajka".

1864 - Vojenská expedice do Japonska pro dosáhnutí výhodných obchodních podmínek.

1865 - Paraguay. Uruguay s neomezenou vojenskou pomocí Spojených států, Británie, Francie, atd. napadla Paraguay a zničila 85 % obyvatel této tehdy bohaté země. Od té doby se Paraguay nikdy nevzpamatovala. Monstrózní masakr byl otevřeně hrazen mezinárodním bankovním domem Rothschildů, který je úzce spojen se slavnou britskou bankou "Baring Brothers" a dalšími finančními institucemi, kde tradičně vedoucí roli hráli Rothschildové. Zvláštní cynismus genocidě dodává to, že se konala pod heslem osvobození paraguayského lidu z područí diktatury a obnovení demokracie v zemi. Po ztrátě poloviny území a vykrvácení se stát stal ubohou anglo-americkou polokolonií, kde je dnes jedna z nejnižších životních úrovní, kvetoucí drogová mafie, obrovský vnější dluh, policejní teror a korupce úředníků. Rolníkům vzali půdu a dali ji skupině statkářů, kteří se objevili pod záštitou okupantů. Následně vytvořili stranu "Colorado", která do dneška vládne zemi v zájmech dolaru a strýčka Sama. Demokracie zvítězila. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1865paragvaj.htm)

1865 - Zavedení vojsk do Panamy v průběhu státního převratu.

1866 - Nevyprovokovaný útok na Mexiko.

1866 - Trestná výprava do Číny kvůli útoku na amerického konzula.

1867 - Trestná výprava do Číny za vraždu několika amerických námořníků.

1867 - Útok na ostrovy Midway.

1868 - Vícenásobná invaze do Japonska během japonské občanské války.

1868 - Invaze do Uruguaye a Kolumbie.

1874 - Invaze do Číny a na Havaj.

1876 ??- Invaze do Mexika.

1878 - Útok na ostrovy Samoa.

1882 - Invaze do Egypta.

1888 - Útok na Koreu.

1889 - Trestná výprava na Havaj.

1890 - Zavedení vojsk na Haiti.

1890 - Argentina. Zavedení vojsk pro ochranu zájmů Buenos Aires.

1891 - Chile. Střety amerických vojsk s povstalci.

1891 - Haiti. Potlačení vzpoury černých dělníků na ostrově Navassa, který podle amerických údajů patřil pod USA.

1893 - Zavedení vojsk na Havaji, invaze do Číny.

1894 - Nikaragua. V průběhu měsíce vojska okupují Bluefields.

1894 - 1896 - Invaze do Koreje.

1894 - 1895 - Čína. Američtí vojáci se podílejí na sino-japonské válce.

1895 - Panama. Američtí vojáci napadnou kolumbijskou provincii.

1896 - Nikaragua. Američtí vojáci napadli Corinto.

1898 - Španělsko-americká válka. (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1898isp.htm) Američtí vojáci vybojují Filipíny u Španělska, 600 000 Filipínců je zabito. Americký prezident William McKinley prohlásil, že mu Bůh přikázal, aby dobyl Filipínské ostrovy, konvertoval jejich obyvatele ke křesťanství a přivedl je do civilizace. McKinley řekl, že mluvil s Bohem, když se o půlnoci procházel po jedné z chodeb Bílého domu. Zajímavý důvod použitý Amerikou pro vyvolání této války: 15. února 1898 došlo k výbuchu na bitevní lodi "Maine", ta se potopila a bylo zabito 266 členů posádky. Americká vláda okamžitě obviní Španělsko. Po 100 letech byla loď zvednuta ze dna, a bylo zjištěno, že loď byla vyhozena do povětří zevnitř. Je možné, že se Amerika rozhodla, že nebude čekat na příležitost k útoku na Španělsko a rozhodla se věci urychlit tím, že obětuje několik set životů. Kubu vybojují u Španělska a doteď je tam americká vojenská základna. Ta stejná, kde se nachází nechvalně známa mučírna pro všechny proslulé teroristy Guantánamo. 22. 6. 1898 - Během španělsko-americké války se na Kubě vylodili američtí vojáci, kteří měli podporu kubánských partyzánů, kteří vedli boj proti španělským kolonizátorům už od roku 1895. V prosinci roku 1898 americké síly začaly "pacifikační" operaci proti kubánským povstalcům, kteří nechtěli složit zbraně. 20. května 1901 bylo ukončeno americké vojenské velení na Kubě. Nicméně američtí vojáci zůstanou na ostrově. Je schválena nová ústava pro Kubu, podle které Spojené státy mají zvláštní práva v této zemi. Ve skutečnosti byl nad Kubou stanoven americký protektorát (více zde: http://www.usinfo.ru/kubaprotektorat.htm). S pomocí majetných tříd je kapitál ze Spojených států aktivně vštěpován do kubánské ekonomiky. V prosinci roku 1901 se konaly první prezidentské volby, ve kterých se prezidentem stal T. Estrada Palma spojený s vládnoucími kruhy v USA. 20. května 1902 byl oficiálně vyhlášen vznik kubánské republiky a v Havaně byla vyzdvižena národní vlajka (místo americké vlajky), začala evakuace amerických vojáků. Amerika si vyhradila právo zasahovat do vnitřních záležitostí Kuby.

1898 - Portoriko a Guam byly vybojovány u Španělska.

1898 - Americké síly napadnou přístav San Juan del Sur v Nikaragui.

1898 - Havaj. Obsazení ostrova americkými vojáky.

1899 - 1901 - Americko-filipínská válka (více zde : http://www.usinfo.ru/1898filip.htm)

1899 - Nikaragua. Američtí vojáci napadnou přístav Bluefields.

1901 - Vyslání vojsk do Kolumbie.

1902 - Invaze do Panamy.

1903 - USA poslaly k panamské šíji válečné lodě za účelem izolace kolumbijské armády. 3. listopadu byla vyhlášena politická nezávislost Panamské republiky. Ve stejném měsíci Panama, která byla doslova závislá na USA, byla nucena podepsat smlouvu se Spojenými státy, podle nichž území pro výstavbu kanálu bylo poskytnuto natrvalo pro užívání USA. Státy měly možnost v určité oblasti postavit a pak provozovat kanál, mít tam ozbrojené síly, atd. V roce 1904 byla schválena Panamská ústava, Spojeným státům bylo uděleno právo vylodit vojska v kterékoli části země, což bylo opakovaně využito vládou USA k potlačení anti-imperialistických projevů. Prezidentské volby v roce 1908, 1912, 1918 se konaly pod dohledem amerických vojáků.

1903 - Invaze do Hondurasu, Dominikánské republiky a Sýrie.

1904 - Vyslání vojsk do Koreje, Maroka a Dominikánské republiky.

1904 - 1905 - Američtí vojáci zasahují do rusko-japonské války.

1905 - Američtí vojáci zasahují do revoluce v Hondurasu.

1905 - Vyslání vojsk do Mexika (pomohla diktátorovi Porfirio Díazovi potlačit povstání).

1905 - Vyslání vojsk do Koreje.

1906 - Invaze na Filipíny, potlačení osvobozeneckého hnutí.

1906 - 1909 - Američtí vojáci jsou na Kubě během voleb. V roce 1906 proběhla vzpoura liberálů protestujících proti bezpráví spáchaného vládou prezidenta E. Palmy. Palma žádá USA, aby vyslaly vojáky, ale americká vláda vyšle na Kubu zprostředkovatele. Po odstoupení prezidenta E. Palmy, USA oznámily vytvoření prozatímní vlády v zemi, která bude u moci tak dlouho, dokud v zemí nebude obnoven pořádek. 10. února 1906 - vítězství liberálů ve volbách. H.Gomes zvolen prezidentem Kuby.

1907 - Američtí vojáci prosazují protektorát "dolarové diplomacie" v Nikaragui.

1907 - Američtí vojáci zasahují do revoluce v Dominikánské republice.

1907 - Američtí vojáci se účastní války Hondurasu a Nikaragui.

1908 - Američtí vojáci jsou v Panamě během voleb.

1910 - Nikaragua. Američtí vojáci napadnou přístav Corinto a Bluefields. USA poslaly vojenské jednotky do Nikaragui a organizovaly protivládní spiknutí (1909), po kterém byl Zelaya nucen uprchnout ze země. V roce 1910 byla vytvořena junta z pro-amerických generálů: X. Estrada, E. Chamorro a zaměstnance americké těžební společnosti A. Diaze. Ve stejném roce se stal prezidentem Estrada, ale poté byl vyměněn A. Diazem, který byl podporovaný americkými vojsky (více zde: http://www.usinfo.ru/19091912nikaragua.htm).

1911 - Američané se vylodili v Hondurasu kvůli podpoře povstání pod vedením bývalého prezidenta Manuela Bonnily proti legitimně zvolenému prezidentovi Miguelovi Davilouvi.

1911 - Potlačení protiamerického povstání na Filipínách.

1911 - Zavedení vojsk do Číny.

1912 - Američtí vojáci vcházejí do Havany (Kuba). (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1912kuba.htm)

1912 - Američtí vojáci jsou v Panamě během voleb.

1912 - Invaze vojsk USA do Hondurasu.

1912 - 1933 - Okupace Nikaragui, neustálý boj s partyzány. Nikaragua se stala monopolní kolonii "United Fruit Company" a dalších amerických společnosti. V roce 1914 byla ve Washingtonu podepsána dohoda, podle které Spojené státy měly právo vybudovat mezi oceánský kanál v Nikaragui. V roce 1917 se stal prezidentem E. Chamorro, který uzavřel se Spojenými státy řadu nových dohod což vedlo k ještě většímu zotročení země. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1912nikaragua.htm)

1914 - Američtí vojáci vstupují do Dominikánské republiky, boj s rebely o Santa Domingo.

1914 - 1918 - série invazí do Mexika. V roce 1910 začalo silné rolnické hnutí Francisca Pancho Villa a Emiliana Zapata proti loutce USA a Anglie, diktátorovi Porfirio Diazovi. V roce 1911 Diaz uprchl ze země a místo něj přišel liberál Francisco Madero. Ale ani on nevyhovoval Američanům, a v roce 1913 opět pro-americký generál Victoriano Huerta svrhl Madera a zabil jej. Zapata a Villa přitlačili, a na konci roku 1914 obsadili hlavní město Mexico City. Junta Huerta se zhroutila a Spojené státy přešly k přímé intervenci. Už v dubnu 1914 se v mexickém přístavu Veracruz vylodili američtí vojáci, kteří tam zůstali až do října. Prezidentem Mexika se mezitím stal ostřílený politik a hlavní vlastník půdy V. Carranza. Porazil Villa, ale oponoval imperialistické politice Spojených států a slíbil provést pozemkovou reformu. V březnu 1916 americká armáda pod velením Pershinga překročila mexickou hranici, ale nebyla to pro ně zrovna procházka růžovým sadem. Vládní vojáci a partyzánské armády P. A. Villy a Zapaty dočasně zapomněli na občanské nepokoje a sjednotili se proti Pershingovi a vyhodili ho ze země. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/19101917mexika.htm)

1914 - 1934 - Haiti. Po četných povstáních Amerika zavádí svá vojska, okupace trvá 19 let. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/19141934gaiti.htm)

1916 - 1924 - 8letá okupace Dominikánské republiky. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/19161924dominikanskajarka.htm)

1917 - 1933 - Vojenská okupace Kuby, ekonomický protektorát.

1917 - 1918 - Účast v první světové válce. Nejprve Amerika "udržovala neutralitu", tj. prodávala zbraně za astronomické částky a nekontrolovatelně bohatla, vstoupila do války až v roce 1917, tj. na konci, ztratila pouze 40 000 lidí (Rusové například – 200 000), ale po válce se považovala za největšího vítěze. Jak víme, úplně stejně bojovala ve druhé světové válce. USA bojovaly v Evropě v první světové válce, aby změnily pravidla "hry", ale ne pro zajištění "výraznější rovnosti možnosti", ale kvůli zajištění budoucí absolutní nerovnosti ve prospěch Spojených států. Do Evropy Amerika nepřišla kvůli Evropě, ale kvůli zájmům Ameriky. Zámořský kapitál chystal tuto válku a vyhrál ji. Po skončení války cestou různých machinací ostatních spojenců uspěli v zotročení Německa, díky čemuž se válkou oslabená země dostala do absolutního chaosu, kde se zrodil i fašismus. Fašismus se také mimochodem vyvíjel s aktivní pomocí Ameriky, která mu pomáhala až do konce druhé světové války. Státy, kromě USA se po válce ocitly v dluhu u mezinárodních finančních skupin a monopolu, kde kapitál USA už hrál první, ale ne jediné housle. To, o co se snažily Spojené státy, toho i dosáhly - jak v Paříži v roce 1919, tak i v roce 1929. Státy si nezajistily mandáty a kolonie, ale právo a schopnost kontrolovat situaci ve světě, tak jak to chtěly oni nebo spíše americký kapitál. Samozřejmě, že ne všechny plány se podařilo uskutečnit a největším a nejbolestivějším omylem bylo nezávislé sovětské Rusko místo buržoazního závislého Ruska. S tím se zatím muselo počkat, ale zbytek Evropy byl "v podstatě monopolem Yankees a co". Přibývá důkazů, že Spojené státy a Británie jsou hlavními viníky vypuknutí první světové války. Více si o tom můžete přečíst v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/stravit.htm.

1917 - Američtí magnáti rádi financovali socialistickou revoluci v Rusku a doufali, že to vyvolá občanskou válku, chaos a celkovou likvidaci této země. Připomeňme, že ve stejné době se Rusko účastnilo první světové války, která mu to ještě zhoršovala. Zde jsou konkrétní jména sponzorů: Jacob Schiff, Felix a Paul Wartburg, Otto Kahn, Mortimer Schiff, Guggenheim, Isaac Seligman. Když občanská válka opravdu začala, Američané pustili své síly na urychlení zničení Rusů. Zvlášť velké naděje se upnuly na Trockého, proto se velmi naštvaly, když Stalin rozpoznal jejích plány a odstranil nepřítele. Po revoluci v roce 1917, americký prezident Woodrow Wilson nastínil americkou politiku, pokud jde o Rusko takto: Celá bělogvardějská vláda v Rusku by měla dostat pomoc a uznání Trojdohody. Kavkaz je součástí problému turecké říše, Střední Asie by se měla stát protektorátem Anglo-Sasů, Sibiř by měla mít oddělenou vládu a VelkoRusko novou vládu (tj., ne sovětskou). Po vítězství nad "rudým" mořem Wilson plánoval vyslat do Ruska vojska z křesťanského sdružení mladých lidí "pro morální vzdělávání a řízení ruského lidu". V roce 1918 američtí vojáci vstoupili do Vladivostoku a úplně vyhnat je z ruského území se podařilo až v roce 1922. Dále 23. prosince 1917 Clemenceau, Pichon a Foch z Francie a lordové Milner a Cecil z Anglie uzavřeli tajnou úmluvu o rozdělení sfér vlivu v Rusku: Pro Anglii Kavkaz, Kubaň a Don a pro Francii Besarábie, Ukrajina a Krym. USA se oficiálně úmluvy neúčastnily, i když ve skutečnosti držely v rukou všechny nitě, a zejména si dělaly nárok na Sibiř a Dálný východ ... Geografická mapa, kterou připravilo ministerstvo zahraničí Spojených států pro americkou delegaci na pařížské mírové konferenci to velmi přesně ukazovala: Ruský stát na té mapě byl pouze na Středoruské vysočině. Pobaltí, Bělorusko, Ukrajina, Kavkaz, Sibiř a Střední Asie na té mapě byly "samostatnými", "nezávislými" státy. Na tento plán se muselo ještě pár desítek let počkat. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1917rossija.htm.)

1918 - 1922 - Intervence do Ruska. Celkem se jí účastnilo 14 zemí. Američané si přivlastnili hodně ruských zlatých rezerv, když je vzali admiralovi Kolčakovi kvůli slibu o dodávce zbraní. Slib však nesplnili. Tohle zlato je zachránilo během Velké hospodářské krize, kdy se vláda rozhodla vypořádat s obrovskou nezaměstnaností najmutím na civilní službu. Pro zaplacení za tuto neplánovanou práci bylo potřeba obrovské množství peněz, a tehdy se ukradené zlato hodilo. Tohle však není jediná ztraceném zlatě (vice o tom zde : http://jinezpravy.blogspot.cz/2012/08/teorie-o-vzniku-banky-ceskoslovenskych.html ) Fotogalerie zde: http://www.usinfo.ru/c4.files/1917russiagallery.htm.

1918 - 1920 - Panama. Po volbách se do země posílají vojáci k potlačení nepokojů.

1919 - Kostarika. Povstání proti režimu prezidenta Tinoco. Pod tlakem USA Tinoco odstoupil, avšak nepokoje v zemi se nezastavily. Proběhlo vylodění amerických vojáků pro "ochranu amerických zájmů". Prezidentem byl zvolen D. Garcia. V zemi byl obnoven demokratický systém.

1919 - Američtí vojáci bojující na straně Itálie proti Srbům v Dalmácii.

1919 - Američtí vojáci jsou v Hondurasu během voleb.

1920 - Guatemala. Dvoutýdenní intervence.

1921 - Americká podpora rebelů, kteří bojovali za svržení guatemalského prezidenta Carlose Herrera ve prospěch "United Fruit Company".

1922 - Intervence v Turecku.

1922 - 1927 - Americké síly v Číně během lidového povstání.

1924 - 1925 - Honduras. Vojáci vtrhli do země během voleb.

1925 - Panama. Americké síly rozehnaly generální stávku.

1926 - Nikaragua. Invaze. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/19261933nikaragua.htm)

1927 - 1934 - V celé Číně jsou američtí vojáci.

1932 - El Salvador invaze od moře. V té době tam byla vzpoura.

1936 - Španělsko. Zavedení vojáků během občanské války.

1937 - Jeden vojenský střet s Japonskem.

1937 - Nikaragua. S pomocí amerických vojáků se Somoza dostal k moci, když svrhl legitimní vládu Hamída Sacasa. Somoza byl diktátorem a jeho rodina vládla v zemi příštích 40 let.

1939 - Zavedení vojsk do Číny.

1941 - Jugoslávie. Převrat v noci z 26. na 27. března 1941, který provedly anglo-americké zpravodajské služby, v důsledku státního převratu byla svržena vláda Cvetkoviće-Matcheka.

1941 - 1945 - Zatímco sovětská vojska bojovala s nacistickou armádou, Američané a Britové dělali to, co dělají obvykle - teror. Systematicky ničili civilní obyvatelstvo Německa, čímž ukázali, že nejsou o nic lepší než nacisté. Toto bylo děláno ze vzduchu pomocí kobercového bombardování měst, která neměla nic společného s válkou a válečnou výrobou: Drážďany, Hamburk. V Drážďanech bylo během jedné noci zabito přibližně 120 000 – 250 000 civilistů, většina z nich byli uprchlíci. (O Lend Lease si můžete v ruštině přečíst zde: http://www.usinfo.ru/lendlease.htm.) Stručně řečeno: 1) Pomáhat SSSR začali až v roce 1943, předtím byla podpora jen symbolická, 2) výše podpory byla malá a za obrovské ceny (stále se to splácí), zároveň je přitom špehovali (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/lendleaseshpiony.htm) a 3) současně Amerika tajně pomáhala nacistům, i když se o tom teď přímo nemluví (v ruštině o tom např. zde: http://www.usinfo.ru/ibm.htm a zde: http://www.usinfo.ru/fashysty.htm). Obchod je obchod. Mimochodem, Bushův dědeček Prescott Bush se na tomto přímo podílel. Obecně zločiny Spojených států během druhé světové války jsou nevyčíslitelné. Například podporovali extrémně násilnické chorvatské fašisty, kteří se pak aktivně zapojili do protisovětského boje. Jakoby náhodně útočili na sovětské vojáky v naději zastrašit je svou palebnou silou. Dohodli se s Hitlerem, že maximální počet vojáků byl hozen do boje proti Sovětům a Američané pochodovali vítězně od města k městu, aniž by se setkali s jakýmkoliv odporem. Až pak nasnímali hrdinské filmy, kde si připisovali hrdinské činy sovětských vojáků. Jedním z nejstrašnějších zločinů je samozřejmě tajné sponzorování nelidských experimentů na lidech americkými fondy v nacistických koncentračních táborech. Kvůli finanční pomoci měla Amerika neomezený přístup k výsledkům výzkumu. Po válce byly všechny němečtí a japonští odborníci převezeni do Spojených států, kde pokračovali ve svém výzkumu na vězních, obyvatelích domovů pro seniory, přistěhovalcích, lidech v Latinské Americe atd.

1945 - Dvě atomové bomby svržené na vyčerpané Japonsko (více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/c3.files/2mirovaja3.htm), což mělo za následek smrt asi 200 tisíc (podle jiných zdrojů 0,5 milionu) lidí, většinou žen a dětí. Široce rozšířená domněnka o tom, že bomby byly shozeny pro záchranu životů Američanů není pravdivá. Bomby byly shozeny za účelem zastrašení nového nepřítele, Stalina, když Japonsko se již snažilo vyjednat kapitulaci. Vedoucí velitelé druhé světové války, včetně Dwighta D. Eisenhowera, Chestera Nimitze a Curtise Lemaye, všichni neschvalovali použití atomových bomb proti poraženému nepříteli. Kromě toho byly bomby shozeny navzdory zákazu Haagské úmluvy z roku 1907 – "neexistuje žádná omluva pro neomezené ničení nebo útoky na civilisty a civilní objekty jako takové". Nagasaki byl námořní základnou ... Po okupaci Japonska americkými vojsky zemřelo hladem 10 milionů lidí. Také, jako obvykle, Američané plně prokázali svou "civilizovanost": dobrou tradicí bylo nošení "suvenýrů", vytvořených z kostí a jiných částí těla mrtvých Japonců.

1945 - 1991 - SSSR. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/sssrindex.htm.) Samozřejmě, že všechny protisovětské sabotáže, teroristické činy, provokace není možné uvést. Měli bychom zvláště zmínit angloamerický plán "Nemyslitelné", který byl odtajněn před několika lety, a nezpůsobil žádný zájem v "demokratických" médiích. Toto není překvapující, jelikož plánem bylo zaútočit společnými fašistickými, britskými a americkými vojsky na Sovětský svaz už v létě 1945. Jaký demokrat se tohle odváží říct? Zajatí Němci se neodzbrojovali sovětskými "spojenci", nikdo tu armádu nerozpouštěl, váleční zločinci nebyli potrestáni. Naopak, nacisté byli shromážděni do stotisícové armády, která jen čekala na rozkaz zopakovat svůj blitzkrieg. Naštěstí, Stalinovi se podařilo přesunout sovětské vojáky a tím neutralizovat američano-fašisty a ti se neodvážili na "demokratizaci". Nicméně, přátelství Američanů s nacisty pokračovalo. Prakticky žádný válečný zločinec v západním Německu nebyl potrestán, mnozí sloužili v NATO a na nejvyšších pozicích ve vládě. V té době Spojené státy, které měly monopol na jaderné zbraně, se začaly připravovat na preventivní válku, která měla být zahájena v roce 1948. Za prvních 30 dnů bylo naplánováno shození 133 atomových bomb na 70 sovětských měst, z nichž 8 na Moskvu a 7 na Leningrad a později se plánovalo shození dalších 200 atomových bomb. Nicméně, kontrolní výpočty ukázaly, že americké strategické letectví v letech 1949 - 1950 stále nemohlo zasadit smrtelný úder Sovětskému svazu, tak aby nebyl schopen odporu (plán "Dropshot"), takže "demokratizace" byla odložena. Amerika se snažila všemi prostředky podnítit etnické konflikty, prodat vadné zařízení (které, mimochodem, kdysi vedlo k největšímu výbuchu v Sovětském svazu vůbec - v roce 1982 vybouchl plynovod s americkým zařízením na Sibiři). Pokud to bylo možné, tak proti Sovětskému svazu byly použity i biologické zbraně. Například shazování z letadel Mandelinky bramborové, čímž způsobili obrovské škody na úrodě brambor. Na Ukrajině je stále v některých oblastech rozšířen vědě neznámý kříženec mezi kobylkou a cvrčkem. Je zřejmé, že byl původně určen k rozšíření nějaké infekce. (Američané zajali během druhé světové války všechny japonské odborníky na biologické zbraně a aktivně využívali jejich odborné znalosti ve všech víceméně větších válkách, i na Kubě, rozšíření epidemie pomocí hmyzu bylo vyvinuto právě Japonci). V celé historii Sovětského svazu žádný bojový letoun nezasáhl do vzdušného prostoru Spojených států, nedělal přelety nad touto zemí a neprováděl v něm letecké bitvy. Za padesát let konfrontace se Sovětským svazem bylo sestřeleno kolem třiceti bojových a průzkumných letadel USA. Ve vzdušném boji nad Sovětským svazem sověti ztratili pět bojových letadel, Američany byli sestřeleno několik sovětských transportních civilních letadel. Celkem bylo zaznamenáno pět tisíc porušení sovětských hranic americkými letadly. Za stejné období v Sovětském svazu bylo identifikováno a zatčeno více než sto čtyřicet parašutistů - sabotérů s konkrétní úlohou o vedení sabotáže na sovětském území. CIA aktivně tisklo sovětské peníze a dodávalo je všemi možnými způsoby do SSSR kvůli způsobení inflace. Západní vědci urychleně rozvíjeli některé vědecké teorie o přírodním ruském sklonu k násilí a otroctví, o podvědomě předprogramované chuti obsadit celou Zemi. Dnes je již veřejně známo mnoho plánů na rozpoutání jaderné války se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi, "Chariotir", "Trójan", "Bravo", "Offtekl". Američané byli dokonce ochotni zaházet atomovými bombami své evropské spojence, aby poslední Rusové neměli kam běžet od jadernými zbraněmi zničeného Sovětského svazu. Nejvážnější obavy ze strany tehdejšího Sovětského svazu byly, jak se ukázalo později, zcela rozumné. V 70. letech byl odtajněn plán, který byl navržen rozvědkou už 3. listopadu 1945, podle kterého byl schválen atomový útok zároveň na 20 měst v SSSR. Byl naplánován "nejen v případě nadcházejícího útoku SSSR, ale i když úroveň vědeckého a průmyslového rozvoje země dá soupeři příležitost k útoku na Spojené státy nebo na obranu proti našemu útoku"... Ale hrdinské úsilí sovětského lidu, neuvěřitelné totální úsilí pracovníků a intelektuálů dovolilo ekonomický zázrak a zcela nečekaný vývoj jaderné zbraně pro USA. Američané, které promarnili správný okamžik k útoku ještě mnohokrát chtěli zasadit preventivní úder později v 50. letech, ale byli po celou dobu zastaveni strachem z odpovědí. Podle CIA Amerika utratila na zničení SSSR celkem 13 bilionů dolarů.

1946 - Jugoslávie. Američtí vojáci se mstí za sestřelení letadla.

1946 - 1949 - USA bombardovaly Čínu a poskytovaly jakýkoli odpor vůči komunistům. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/c4.files/1946kitaj.htm)

1947 - Itálie. Za účelem boje proti komunismu byly financovány proamerické síly ve volbách, CIA masově zabíjelo komunisty a provádělo protisovětskou kampaň v médiích. Nakonec na americké peníze byly zfalšovány výsledky voleb a samozřejmě komunisté prohráli.

1947 - 1948 - Francie. Za účelem boje proti komunismu a re-kolonizaci Vietnamu jsou financovány pro-americké síly ve volbách a je poskytnuta vojenská podpora. Byly zabity tisíce civilistů.

1947 - 1949 - Řecko. Američtí vojáci jsou zapojeni do občanské války, kde podporují fašisty. Pod záminkou "ochrany demokracie" USA zasahují do konání prvních všeobecných voleb v Itálii a zavádí bojové lodě 6. flotily do italských přístavů, aby se zabránilo komunistické straně dostat se k moci mírovou cestou. Během několika desítek let po válce, CIA a americké korporace nadále zasahují do voleb v Itálii a utrácí stovky milionů dolarů za zablokování volební kampaně komunistů. Popularita komunistů byla založena na jejich aktivní účasti v protifašistickém hnutí, když vedly všechny síly odporu.

1948 - 1953 - Vojenská akce na Filipínách. Rozhodující role v represivních operacích proti filipínským lidem. Smrt tisíců Filipínců. Americká armáda zahájila kampaň proti levým silám v zemi ještě v době, kdy ti bojovali proti japonským útočníkům. Po válce Spojené státy přivedly k moci řadu loutek, včetně prezidenta, diktátora Marcose. V roce 1947 byly finančně podporovány pro-americké síly kvůli otevření amerických vojenských základen na Filipínách.

1948 - Peru. Vojenský převrat provedený Amerikou. K moci se dostal Manuel Odria. Nedemokratická vláda se v budoucnu vyzbrojovala a byla podporována Amerikou, další volby se konaly až v roce 1980.

1948 - Nikaragua: vojenská podpora kvůli kontrole nad vládou. O diktátorovi Anastasio Somozovi americký prezident Roosevelt řekl: "Je to sice hajzl, ale je to náš hajzl." Diktátor byl zabit v roce 1956, ale jeho dynastie zůstala u moci.

1948 - Kostarika. Amerika podporuje vojenský převrat vedený José Figueresem Ferrerem.

1949 - 1953 - Albánie. Spojené státy a Velká Británie uskutečnily několik neúspěšných pokusů o svržení "komunistického režimu" a nahrazení ho prozápadní vládou z řad fašistických kolaborantů a monarchistů.

1950 - Povstání v Portoriku potlačeno americkými vojsky. V té době tam pokračoval boj za nezávislost.

1950 - 1953 - Ozbrojený zásah v Koreji přibližně milionu amerických vojáků. Smrt stovek tisíc Korejců. V roce 2000 vyšlo najevo hromadné vraždění desítek tisíc politických vězňů armádou a policií Soulského režimu, kterého se dopustil během korejské války. Toto bylo děláno na příkaz Ameriky, která se obávala, že vězňové, kteří byli zadrženi za své politické přesvědčení můžou být zachráněni armádou KLDR. Američané aktivně používali chemické a biologické zbraně vyrobené pro ně nacistickými zločinci a testovanými na vězních. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/koreja.htm, 2. část zde: http://www.usinfo.ru/koreja2.htm)

1950 - Počátek americké vojenské pomoci Francouzům ve Vietnamu. Dodávka zbraní a vojenské poradenství, zaplacení poloviny vojenských výdajů Francie.

1951 - Americká vojenská pomoc čínským povstalcům.

1953 - 1964 - Britská Guyana. Během 11 let se USA a Velká Británie třikrát snažily zabránit příchodu k moci demokraticky zvoleného vůdce Dzhegena, který prováděl neutrální a nezávislou politiku. Ta by podle Spojených států mohla vést k budování společnosti alternativní ke kapitalismu. Pomocí různých nástrojů od stávek až po terorismus, Spojené státy zařídily jeho odchod z politické scény v roce 1964, výsledkem bylo, že Guyana, jedna z nejlepších zemí v regionu se začátkem roku 1980 stala jednou z nejchudších.

1953 - Írán. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1953iran.htm) Populární politik Mosaddek se rozhodl znárodnit ropný průmysl Íránu (1951), který kontrolovala anglo-iránská naftařská společnost. Tak ekonomické zájmy Velké Británie byly porušeny. Pokusy Spojeného Království "ovlivnit" Mosaddeka s pomocí hlavy státu Šáha selhaly. Mosaddek provedl referendum, v němž získal 99,9 % hlasů a dostal mimořádnou pravomoc, převzal velení ozbrojených sil, a nakonec sesadil Šáha a poslal ho do vyhnanství. Británii a Spojené státy vyděsilo, že Mosaddek se neopíral pouze na nacionalisty a kleriky, ale i na komunistickou stranu Íránu. Ve Washingtonu a v Londýně se rozhodli, že Mosaddek připravuje "sovětizaci" Íránu, takže CIA a britská zpravodajská služba MI5 provedla operaci na svržení Mosaddeka. V Íránu začaly nepokoje, kde se střetli monarchisté podporovaní USA a Británií a příznivci Mosaddeka, proběhl státní převrat organizovaný armádou. Šáh se vrátil do Teheránu a na oficiální schůzce s hlavou CIA na Blízkém východě řekl : "Získal jsem tento trůn díky Alláhovi, národu, armádě a tobě." Mosaddek byl zatčen, souzen íránským soudem a odsouzen k dlouhému trestu odnětí svobody a zbytek svého života strávil v domácím vězení. Šáh zrušil rozhodnutí o znárodnění ropného průmyslu Íránu. Šáh Pahlavi se na čtvrt století stal žalářníkem pro íránský lid.

1953 - Nucená deportace Inuitů (Grónsko), která skončila degradací tohoto národa. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1953grenlandia.htm)

1954 - Guatemala. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1954gvatemala.htm) Guatemalský prezident Jacobo Arbenz Guzman vedl zemi v letech 1951-1954 a pokusil se dostat obchod se zemědělskými produkty (hlavní vývozní artikl) pod kontrolu státu. Tím ovlivnil zájmy americké společnosti "United Fruit", na kterou připadalo 90 % vývozu Guatemaly. Arbenz byl obviněn, že je tajný člen komunistické strany a chce vybudovat komunismus v Guatemale (což byla lež). "United Fruit" apeloval na pomoc americké vlády. CIA najala několik stovek guatemalských vojáků, kteří vtrhli do Guatemaly ze sousedního Hondurasu. Armáda, podplacena CIA, odmítla Arbenze poslouchat, a ten uprchl do Mexika, kde zemřel o 20 let později. K moci v Guatemale se dostal velitel ozbrojených sil. Spojené státy uvítaly změnu vlády a vyzvaly novou guatemalskou vládu, aby se nemstila Arbenzovi. Poté tam Amerika rozmístí své bombardéry. Roku 1999 americký prezident Bill Clinton přiznal zapojení zpravodajských služeb USA v porušování zákona v nedávno ukončeném vnitřním ozbrojeném konfliktu v Guatemale. Šéf Bílého domu to řekl v guatemalském hlavním městě, kde byl v průběhu jeho cesty po střední Americe. Podpora zpravodajskými službami USA guatemalské armády podílející se na "brutální a trvalé represi byla chybou ze strany Spojených států, která by se neměla opakovat," řekl Clinton. Clinton učinil takové prohlášení v reakci na opakované výzvy guatemalských obránců lidských práv s cílem otevřít přístup do tajných archivů amerických tajných služeb, který by se definoval rolí Washingtonu a guatemalské armády ve "špinavé válce", která byla doprovázena vnitřním ozbrojeným konfliktem v Guatemale. V nedávno zveřejněné zprávě z guatemalské "Komise Pravdy" se uvádí, že USA opakovaně zasahovaly do vnitřních záležitostí Guatemaly během konfliktu. Takže CIA "přímo či nepřímo podporovala některé nezákonné operace" vlády proti povstaleckým silám. Až do poloviny 80. let, "americká vláda vyvíjela tlak na guatemalské orgány, aby zachránily nespravedlivou sociální a ekonomickou strukturu v zemi. Podle "Komise pravdy", v průběhu 36leté občanské války v Guatemale, která skončila v roce 1996 podepsáním mírové dohody mezi vládou a povstalci bylo zabito nebo se pohřešuje více než 200 tisíc lidí. V průběhu ozbrojeného konfliktu existovala celá řada závažných porušení zákona, z nichž za většinu je zodpovědná armáda a zpravodajské služby.

1956 - Zahájení americké vojenské pomoci tibetským povstalcům proti Číně. Militanti se cvičili v zámořských základnách CIA, taky jim byly dodávány zbraně a vybavení.

1957 - 1958 - Indonésie. Stejně jako Nasser, Sukarno byl jedním z vůdců "třetího světa" a udržoval neutralitu v období studené války, několikrát navštívil SSSR a Čínu, znárodnil holandský majetek, odmítl zakázat komunistickou stranu a rychle rozšiřoval svůj vliv mezi voliči. To vše, podle Spojených států, sloužilo jako "špatný příklad" pro ostatní rozvojové země. Aby se zabránilo "šíření špatných myšlenek v zemích třetího světa", CIA začalo vyhazoval hodně peněz za volby, byl vytvořen plán na atentát na Sukarna, byl vydírán vykonstruovaným sex filmem a pomocí opozičních důstojníků byla zahájena válka proti v Sukarnově vládě, která nebyla úspěšná.

1958 - Libanon. Okupace země, boj proti rebelům.

1958 - konfrontace s Panamou.

1958 - Americká vojenská pomoc rebelům na ostrově Quemoy v boji s Čínou.

1958 - V Indonésii začíná povstání, které CIA připravovalo už od roku 1957. Američané poskytovali protivládním rebelům vojenskou pomoc bombardováním a poradenstvím. Po tom, co bylo sestřeleno americké letadlo se CIA stáhlo a povstání se nezdařilo.

1959 - Amerika napadne Laos, začínají první střety amerických vojáků ve Vietnamu.

1959 - Haiti. Potlačení lidového povstání proti proamerické vládě.

1960 - Ekvádor. Poté, co Jose Maria Velasco byl zvolen prezidentem Ekvádoru a odmítl se podrobit americkým požadavkům na přerušení všech vztahů s Kubou, Američané uskutečnili několik vojenských operací. Podporují se všechny protivládní organizace, přijde i na krvavé provokace, které jsou pak připsány vládě. Nakonec Američané zorganizovali převrat a k moci přijde agent CIA Carlos Arosemana. Amerika si brzy uvědomí, že prezident není dostatečně přátelský Washingtonu a snažila se provést další převrat. V zemi začaly nepokoje, které byly potlačeny pod americkým vedením. K moci se dostala vojenská junta, která začala teror v zemi, volby byly zrušeny, začalo pronásledování politických odpůrců a samozřejmě, především komunistů. USA zůstaly spokojeni.

1960 - Americké síly vchází do Guatemaly, aby se zabránilo svržení loutkové vlády USA. Pokus o převrat se nezdařil.

1960 - Podpora vojenského převratu v Salvadoru.

1960 - 1965 - Kongo / Zair. V červnu 1960 Lumumba se stal prvním premiérem Konga od získání nezávislosti. Belgie si ale ponechala kontrolu nad nerostným bohatstvím v Katanga, a významní úředníci Eisenhowerovy správy finanční zájmy a spojení v této provincii. Na slavnostním ceremoniálu u příležitosti Dne nezávislosti, Lumumba vyzval lidi k ekonomickému a politickému osvobození. Po 11 dnech Katanga vystoupila ze země. Brzy byl Lumumba svržen ze svého postu s pomocí Spojených států, a v lednu 1961 se stal obětí teroristického útoku. Po několika letech občanské války se k moci dostal Mobutu spojený s CIA, který vládl zemi po více než 30 let a stal se miliardářem. Během této doby se míra korupce a chudoby v této zemi bohaté na suroviny dosáhl takových rozměrů, že dokonce zarážel i jeho velitele z CIA.

1961 - 1964 - Brazílie. Po příchodu prezidenta Goularta k moci byla země na cestě k nezávislé zahraniční politice, obnovila vztahy se socialistickými zeměmi, vystoupila proti blokádě Kuby, omezila příjmy z vývozu TNC, znárodnila dceřiné společnosti ITT a pokračovala v provádění ekonomických a sociálních reforem. Navzdory skutečnosti, že Goulart byl velký statkář, Spojené státy jej obvinily z "dominance komunistů ve vládě" a byl sesazen ve vojenském převratu. V příštích 15 letech vládne vojenská diktatura, kongres byl uzavřen, politická opozice je roztroušena, v soudnictví vládne tyranie, kritika prezidenta je nezákonná. Odbory byly kontrolovány vládou, protesty byly potlačeny policií a armádou. Zmizení lidí, "eskadry smrti", kult neřestí a divoká mučení se stala nedílnou součástí vládního programu "morální rehabilitace". Brazílie přerušila vztahy s Kubou a stala se jedním z nejspolehlivějších spojenců USA v Latinské Americe.

1961 - Američané zabíjejí prezidenta Dominikánské republiky Rafaela Trujillo, kterého sami přivedli k moci ve 30. letech. Brutální diktátor nebyl zabit pro otevřené loupení země (60 % příjmu země šlo přímo do jeho kapsy), ale za to, že jeho dravá politika způsobila příliš mnoho škody americkým společnostem.

1961 - Kuba. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/1961kuba.htm) V roce 1961, CIA měla k dispozici rozpočet (560 milionu dolarů), který šel na financování zvláštní skupiny "Mongoose", která zorganizovala bombardování kubánských hotelů a dalších objektů, napadala dobytek a zemědělské pěstování, přidávala toxické chemikálie do vyvezeného cukru z Kuby atd. Na začátku roku 1961 Spojené státy zrušily diplomatické vztahy s Kubou a vyhlásily ekonomickou blokádu. V dubnu zorganizovaly ozbrojený útok kubánských kontrarevolucionářů v Zátoce sviní.

1962 - Guatemalský diktátor Miguel Ydigoras Fuentes potlačí s pomocí Američanů lidové povstání, stovky lidí se pohřešuje, je široce rozšířené mučení a zabíjení, země se ponořila do teroru. Američany vyškolení absolventi nechvalně známé "School of the Americas" byli dobří zejména v mučení a masových vraždách civilistů.

1963 - El Salvador. Zničení disidentů s protiamerickými názory.

1963 - 1966 - Dominikánská republika. V roce 1963 byl demokraticky zvolen nový prezident Bosch. Vyzval zemi k pozemkové reformě, zajištění lidí levným bydlením, umírněnému znárodnění podniků a omezení nadměrného využívání země zahraničními investory. Boschovy plány byly považovány za "vplížení do socialismu" a rozhněvaly Spojené státy, tisk v USA oznámil, že je "rudý". V září 1963 byl Bosch svržen ve vojenském převratu, se souhlasem Spojených států. Když po 19 měsících v zemi vypuklo povstání a vytvořila se hrozba návratu Bosche k moci, Spojené státy poslaly na pomoc pro potlačení povstání 23 000 vojáků.

1963 - Američané aktivně pomáhají straně v Iráku zničit všechny komunisty v zemi. Mimochodem, s pomocí CIA se Saddám Husajn dostal k moci a pak bojoval s Amerikou nenáviděným Íránem.

1964 - Krvavé potlačení panamských národních sil, které požadovaly vrácení práv k Panamskému průplavu.

1964 - Amerika podporuje vojenský převrat v Brazílii, vojenská junta svrhla zvoleného prezidenta Joao Goularta. Režim Generála Castelo Branco je považován za jeden z nejkrvavějších v dějinách lidstva. Eskadry smrti vycvičené CIA mučily a vraždily každého, kdo byl považován za politického soupeře Branco, především komunisty.

1964 - Kongo (Zair). Amerika podporuje příchod k moci diktátora Mobutu Sese Seko, který se později stal známým svou krutostí a ukradl zbídačené zemi miliardy dolarů.

1964 - 1974 - Řecko. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/c4.files/1967grecija.htm) Dva dny před volbami, v srpnu 1967, byl v zemi proveden vojenský převrat, aby se zabránilo opětovnému příchodu k moci premiéra George Papandreou. Intriky proti němu ze strany americké armády a CIA, které se nacházely v Řecku, začaly hned po jeho zvolení do funkce v dubnu 1964. Po převratu bylo zavedeno stanné právo a zavedena cenzura, začala zatýkání, mučení a vraždy. Počet obětí v průběhu prvního měsíce panování "černých plukovníků" pod záminkou záchrany národa od "komunistického převratu" dosáhl 8 tisíc lidí.

V roce 1965, kdy proběhlo znárodnění ropy v Indonésii, Washington a Londýn opět reagovaly provedením převratu, při němž byl dosazen diktátor generál Suharto. Diktatura hromady kostí - půl milionu lidí. V roce 1975 Suharto obsadil Východní Timor a zničil třetinu populace, a udělal z ostrova obří hřbitov. "New York Times" pojmenoval tuto tragédii "jedním z nejvíce divokých masakrů v moderních politických dějinách". Na tato zvěrstva si už ani nikdo nevzpomíná.

1965 - Vojenská pomoc proamerickým vládám Thajska a Peru.

1965 - 1973 - Válečná agrese proti Vietnamu. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/vjetnambse.htm) Během války bylo zabito 250 000 dětí, 750 000 bylo zraněno a zmrzačeno. Bylo shozeno 14 000 000 tun bomb a min, což se rovná ekvivalentu 700 hirošimských atomových bomb a je třikrát větší než tonáž bomb, použitých v druhé světové válce. Vietnamská válka stála život 58 000 amerických vojáků, většinou branců, zraněných bylo 300 000. Desítky tisíc lidí spáchali sebevraždu v nadcházejících letech, nebo byli duševně a morálně zničeni svou vojenskou zkušeností. V roce 1995, 20 let po porážce amerického imperialismu, vietnamská vláda oznámila obrovské množství zabitých lidí ve válce – 4 000 000 vietnamských civilistů a 1 100 000 vojáků. Současně se prováděla "vynucená urbanizace", včetně vyhnání rolníků z půdy bombardováním a chemickou defoliací džungle. V nechvalně slavném masakru v My Lai v roce 1968, američtí vojáci zabili 500 civilistů (více zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_My_Lai). Mezi květnem a listopadem 1967 se četa, známa jako "Tiger Force" (více zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Tiger_Force) přehnala přes centrum Vietnamu a přitom umučila a pozabíjela neznámý počet civilistů. Ve Vietnamu byly provedeny krvavé vojenské operace jako "operace Phoenix", která dosáhla vrcholu v roce 1969, kdy bylo téměř 20 000 vietnamských partyzánů a jejich příznivců zabito eskadrami smrti, organizovanými Spojenými státy. Četa prošla více než 40 vesnic, mimo jiné, spáchala útok na 10 starých farmářů v údolí Song dne 28. července 1967, a vyházela granáty na ženy a děti do tří podzemních úkrytů v okolí Chu Lai (http://en.wikipedia.org/wiki/Chu_Lai_International_Airport) v srpnu 1967. Vězni byli mučeni a popravováni, jejich uši a kůže byly drženy jako suvenýry. Jeden voják z "Tiger Force" usekl hlavu dítěti, aby si vzal náhrdelník z krku a lidi byli zabíjeni kvůli svým zlatým zubním korunkám. Bývalý velitel čety, seržant William Doyle, vzpomíná: "Zabili jsme všechny, koho jsme potkali. Bez ohledu na to, že to byli civilisté. Neměly tam být." Rolníci byli zabíjeni, když odmítali jít do tranzitního centra, které americké ministerstvo zahraničí kritizovalo v roce 1967 pro nedostatek potravin a přístřeší. Obklopené betonovými zdmi a ostnatým drátem, tyto tábory byly v podstatě věznice. Když bývalý hlavní lékař čety Larry Kottinghem popisoval extrémní krutost, která se projevovala vůči rolníkům, tak řekl: "To bylo tehdy, když všichni na sobě nosili náhrdelník z odřezaných uší." Armádní vyšetřování, které trvalo čtyři roky a začalo v roce 1971 (nejdelší za dobu této války) z 30 obvinění ze zločinů proti mezinárodnímu právu, včetně narušení Ženevské úmluvy z roku 1949, ani jeden z těchto lidí nebyl dokonce ani obviněn. Jediným potrestaným byl seržant, kvůli kterému vyšetřování začalo, kvůli jeho zprávě o stětí hlavy dítěti. Až do dnešního dne, USA odmítá odtajnit tisíce zpráv, které by mohly vysvětlit, co se stalo a proč byl případ uzavřen. 11. září 1967 armáda USA zahájila operaci "Wheeler" (více zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Wheeler/Wallowa). Pod velením podplukovníka Geralda Morse, "Tiger Force" a další tří divize napadly desítky vesnic v provincii Quang Nam. Úspěch operace byl měřen počtem usmrcených Vietnamců. Harold Fisher, bývalý zdravotník vzpomíná: "Šli jsme do vesnice a prostě stříleli do každého. Nepotřebovali jsme nějakou výmluvu. Pokud tu byli, tak zemřeli." Na konci kampaně článek ve vojenských novinách "Stars and Stripes" chválil Sama Ibarra z "Tiger Force" za tisíce zabitých během operace "Wheeler". Téměř půl milionu veteránů z Vietnamu bylo léčeno na posttraumatické stresové poruchy. Jeden voják z "Tiger Force", Douglas Teeters, užíval antidepresiva a prášky na spaní kvůli denním a nočním můrám, protože nemohl vymazat obraz zastřelených rolníků, zatímco ti mávali letáky shozenými americkými letadly a zajišťující jim bezpečnost. Tohle nebyli jedinečné případy, ale každodenní zločiny, při plném vědomí velitelů na všech úrovních. Veteráni vyprávěli o tom, jak oni osobně znásilňovali, řezali uši, hlavy, svazovali pohlavní orgány dráty od polních telefonů a pouštěli proud, vyhazovali lidi do vzduchu, pálili bez rozdílu na civilisty, srovnávali vesnice se zemí v duchu Chinggiskhana, zabíjeli zvířata a psy pro zábavu, otrávili zásoby potravin a obecně pustošili krajinu jižního Vietnamu, když nebudeme počítat obvyklá zvěrstva války a devastaci způsobenou bombardováním. Průměrný věk amerického vojáka ve Vietnamu byl 19 let. Masakr v My Lai. (Více v ruštině zde: http://www.usinfo.ru/vietnam2.htm)

1966 - Guatemala. Američané dosazují svoji loutku Julia Cesara Mendeze Montenegro do vlády. Američtí vojáci vstoupili do země, byly uspořádány hromadné masakry indiánů, kteří se považovali za potenciální povstalce. Byly zničeny celé vesnice, proti poklidným zemědělcům se aktivně používal napalm. Po celém státě mizí lidi, aktivně se používá mučení, ke kterému američtí experti vyškolili místní policii

1966 - Vojenská pomoc proamerické vládě Indonésie a Filipín. Navzdory krutosti represivního režimu Ferdinanda Mar

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře