Co se to stalo s levicí?

21. únor 2015 | 17.17 |
› 

Jsem dosti stár na to, abych si pamatoval politickou levici jako hnutí fyzicky pracujících lidí. Když se někde sešli, byli to drsňáci, svaly a špek, na hlavách přilby, na rukách mozoly. Nechtěl bys od nich dostati přes ústa.

Myšlenka na to, rozdávati jedněm lidem zabavený majetek druhých, se mnou zkrátka nerezonuje. Ale chápal jsem, že s určitou částí populace ano, a že levice je v politickém spektru těžko zastupitelná.

Jenže to byla stará levice. Ta, která byla po 150 let antiklerikální a bez váhání prohlašovala náboženství za opium lidstva. Dnes?

Dnešní postmoderní levice se sestává převážně z absolventů Fakulty humanitních studií. Hubení pobratimové, ručičky jako hůlčičky. Život neznají od vysoké pece, ale ze školních lavic a aktivistických meetingů. Kdybys jim dal do ruky lopatu, zhroutí se pod tou tíhou. Ke snídani organické vločky, k obědu bio-bulgur, k večeři raw placičky se sojovým jogurtem. Doma svítí zásadně jen neatomovou elektřinou.

Hle, Matěj Stropnický, který splňuje všechny tyto stereotypy do puntíku.

Tato nová levice má ve svých společenských teoriích recept na všechno. V praxi to moc nevychází, ale praxí se žádný správný myslitel nenechává příliš svazovati.

Jelikož upocení strejcové ze staveb a fabrik jsou příliš bílí a příliš konzervativní, jsou pro novou levici podezřelí. Považuje je za nekultivované ksenofóby, o to více, že těmto pracujícím lidem ještě nebývá vlajka, vlast a hymna lhostejná. Takoví čeští, angličtí či němečtí dělníci neprojevují žádné nadšení, když se o svá města mají děliti s milionem čerstvě dovezených Arabů, Somálců či Pákistánců – a to je samozřejmě důkaz rasismu, nejtěžšího hříchu dnešní doby. Všude na západě se postmoderní levice od fyzicky pracujících domorodců odvrátila a pohrdá jimi.

Když se zbavíš jednoho typu voliče, musíš hledati jiný. Přirozený profil splňují zejména jiní absolventi humanitních oborů, ale těch je většinou příliš málo. A tak se našli další kandidáti – migranti. Postmoderní levice miluje migranty. Pro začátek proto, že většinou nejsou bílí, a to vzbuzuje hřejivě multikulturní pocit na duši. Mají zajímavá exotická náboženství a jejich jídlo obsahuje netypické voňavé koření. Konečně také svojí migrací do Evropy naplňují pocit historické spravedlnosti za dávno pominulou éru kolonialismu. (Dokonce i v Norsku či Švédsku, které žádné kolonie neměly.)

Tak se stalo, že moderní levice padla do smrtícího objetí s islámem, který pro ni má jen pohrdání – a hromadné hroby pro případ, že se dostane k moci.

Každý islámský režim pronásleduje levičáky s důsledností, kterou by jim mohl závidět i Herodes. Není se čemu diviti, v očích věrného muslima jsou levičáci ti, kdo šíří rozvrat a bezbožnosti na zemi. Za to byl v islámském právu odjakživa trest smrti (Al-Fitnah, zde popsaná od jednoho odpadlíka).

Rekordmanem jest asi Íránská islámská republika, která zmasakrovala v roce 1988 na třicet tisíc vězňů, převážně komunistů a odborářů. Ale i v Súdánu, Pákistánu či Afghánistánu došlo k hromadným vraždám. Rozdíl proti Íránu jest jenom v tom, že tyto země jsou divočejší a nevedou si žádné velké statistiky, tudíž nevíme, kolik těch zabitých vlastně bylo. Ale jisto jest, že být sekulárním levičákem v islámské zemi je životu nebezpečné. Jen ty nejvyspělejší, jako je Tunisko, vůbec taková hnutí ještě mají. Zbytek levičáků islámského původu, pokud žije, mešká v evropském či americkém exilu.

Leč toto se zatím na radaru evropské levice jaksi neregistruje. Dokonce ani to, že jejich milovaní migranti napadají přímo na ulicích západoevropských měst homosexuály, Židy a ženy, že zavedli nelidskou porážku halal. K těmto věcem přistupuje západní levice třemi metodami: buď se snaží vůbec nadrzo popříti, že se to děje, nebo se snaží vymyslet nějaké kreativní zdůvodnění (např. synagoga ve Francii byla posprejována kvůli nesouhlasu s politikou Izraele). Třetí možnost – tam, kde už se nedá více zapírati, že situace je vážná – je ta nejnechutnější, úplné poraženectví ve stylu "to máme všechno jen z toho, že je provokujeme. Pěkně si dámy nasaďte šátky a všichni přestaňte malovat Mohameda.” Bože můj, vaši předchůdci byli partyzáni v lesích, nebáli se ani esesáků – a vy dneska takhle??

Původní voliči levice samozřejmě nadále existují, ale jsouce opuštěni, hledají jiné strany. Strany, které budou ochotny naslouchat neveselým příběhům z multikulturních čtvrtí a něco s tím dělat. Strany, které jimi otevřeně nepohrdají. Tak stoupá v průzkumech veřejného mínění Nigel Farage, tak stoupá Marine le Penová a další a další.

V Čechách jest vcelku jasno, že Strana zelených je 100% postmoderní levicí. Ale ČSSD ještě tato těžká volba čeká. Dienstbierovo křídlo ji tvrdě táhne za Stropnickým, kdežto řadoví členové budou vzdorovati. Můžeme uzavírati sázky. 

Zdroj

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře