Dva soudy

22. říjen 2009 | 09.58 |

Rozdíl mezi Evropskou úmluvou (1953) a Listinou základních práv EU (zformulována v roce 2000 a v platnost má vstoupit společně s Lisabonskou smlouvou) tkví v orgánu, který rozhoduje o oprávněnosti případného nároku.

Zatímco v prvním případě to je Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (není ve struktuře EU a nebude pro něj platit Listina základních práv EU), ve druhém jde o Evropský soudní dvůr v Lucemburku (patří do struktur Unie a bude rozhodovat i podle Listiny základních práv EU).

Soud ve Štrasburku už v roce 2005 odmítl žalobu devadesáti odsunutých Němců o náhradu za majetek zabavený podle Benešových dekretů. Odvolávali se přitom na Evropskou úmluvu. Soud v Lucemburku o ničem takovém ještě nejednal. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost to bude možné a řídit se bude mj. i listinou.

Právě možnost, že by soudní spory mezi jednotlivci a státy EU řešil soud v Lucemburku podle Listiny práv EU, vedla prezidenta Klause k obavám, že by vysídlení Němci tam mohli být ve svých majetkových nárocích úspěšní. Proto podmínil podepsání Lisabonu sjednáním výjimky, že Listina práv EU nebude pro ČR právně závazná.

Česká vláda však mezi dubnem a červnem 2007 změnila názor, pokud jde o závaznost dodržování Listiny práv EU signatáři Lisabonské smlouvy. Na červnovém summitu v roce 2007 se už stavěla proti tomu, aby jakákoli členská země měla výjimku z připravované smlouvy, a dokonce tehdy pohrozila vetem. Česká vláda tehdy razila názor, že nárok na výjimky mají mít buď všichni, nebo nikdo.

Británie a Polsko si své výjimky nakonec prosadily, Topolánek to v nedávném rozhovoru pro LN vysvětlil tím, že ČR neměla takový vliv. Na to, že existovalo dva roky staré usnesení české vlády, které varovalo před možnými dopady Listiny základních práv EU na spory státu s jednotlivci, si nevzpomněl ani on, ani další členové vlády.

Dohady, zda se Topolánkův kabinet v minulosti zabýval, či nezabýval Listinou základních práv EU, rozvířil nedávný výrok Ladislava Jakla, tajemníka prezidenta Václava Klause. Jakl prohlásil v ČT, že bývalá vláda kvůli tehdejšímu vicepremiérovi Martinu Bursíkovi a Schwarzenbergovi o listině vůbec nejednala, ačkoli znala rizika s ní spojená.

Bursík i někdejší ministr pro EU Alexandr Vondra a šéf lidovců Cyril Svoboda prohlásili, že se o problému listiny na vládě nejednalo. Usnesení vlády č.471 z 25. dubna 2007 svědčí o něčem jiném...
(ZDROJ)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře