PK a MK

16. březen 2010 | 20.15 |
› 

PK a MK, politická korektnost a multikulturní korektnost.

Už jsem porůznu četl zatím nesmělé, přesto vážně míněné úvahy o tom, že by mělo podléhat zákazu popírání klimatické katastrofy. Tak! Kdo cekne, že ledovce netají, jak by správě měly – šup s ním do kriminálu! Jiný pisatel té sorty vyžadoval zákaz projevů islamofobie: kdo by měl nějaké výhrady k povážlivému šíření islámu v západních zemích nebo v něm dokonce spatřoval nebezpečí pro křesťanskou civilizaci – zavřít třeba! Ještě jednou upozorňuji, že si nevymejšlím, takové věci se v západním tisku opravdu tu a tam vyskytnou. Celý roj zákazů, zdaňování a jiného dobrodiní je vyžadován v rámci opatření ekologických; kdyby se každý takový návrh měl naplnit skutkem, skončili bychom všichni jako slepice v klecích hromadného chovu, čímž by se ekologický kruh uzavřel. Jen jsem se zatím nedočetl, že by měl být uvržen do žaláře každý, kdo neužívá genderové květomluvy, ale mít se na pozoru jest záhodno. Zlobíš se, občane, že ti na chodníku kakají psi? Pozor, aby sis něco nevykoledoval! Čubičky a pejskové kakají, tak je to správně, zapiš si to za uši! Ale promiňte, vidím, že jsem se dal svést k šprťouchlatům. I když bych řekl, že z některých květů politicky korektního myšlení je věru obtížné si netropit šprťouchlata.

Ale i bez všech vězeňských kobek a řetězů si všimněme, jak daleko už postoupil diktát politické korektnosti. Co všechno už po nás vyžaduje, čím vším si lze vysloužit nálepku rasisty nebo aspoň populisty, co všechno je neřádné a diskriminační, o čem všem je radno hubičku držet, kolem čeho opatrně obtancovávat nebo přinejmenším užívat okrasnějšího názvosloví. Zatím nejsou nositelé kacířského názoru upalováni, ani dáváni do klády a vplétáni do kola. Jen takovému nikdo řádek neotiskne, knížečku nevydá, k veřejnému vyjádření nepřipustí, ne že by s ním nikdo tak úplně nesouhlasil, ale že se bojí. A odváží-li se nevhodného výroku osoba veřejná – stává se, že tu a tam některé ujedou nervy, takže vysloví ne co by měla, ale co si myslí – konec kariéry, konec nadějí na poslanecké či jiné takové křeslo, neopatrný smělec je umístěn do oslovské lavice politiky, tam, kde sedávají populisté, než je vyvržen z rozhodování o věcech veřejných úplně.

Vytvořila se nám dvojtřídní společnost, o jaké ani dědouš Marx nesnil: na jedné straně hlučná, rozkazovačná, nedůtklivá, sama sebou najmenovaná a vší posvátnou pravdou vybavená menšina, na straně druhé většina sice dosti široká, ale ostýchající se ceknout. Něco je špatně.

Dvojí metr

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře