Deficit cti, myšlení a odvahy

31. březen 2015 | 18.59 |

Události spojené s občanskou demonstrací proti demonstraci americké vojenské moci mj. ukázaly, jak se médiím a následně i autoritám rozesetým na různých úrovních, podařilo ukotvit v části společnosti nekritičnost, neschopnost vnímat argumenty a akceptovat jako normu obyčejnou zbabělost.

Dragoon Ride, česky Dragounská jízda, přece nebyla žádnou demonstrací "naší" příslušnosti k Organizaci severoatlantické smlouvy (NATO), ale demonstrací síly americké armády, oznámenou české vládě ponižujícím způsobem, prostřednictvím médií. I kdyby však šlo o akci NATO, byla v rozporu s prvním ze článků zakládajícího dokumentu organizace, jímž je tzv. Washingtonská smlouva. Cituji: "Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN."

Souhlas, který projevila vláda s provokací americké armády na území ČR, byl s ohledem na výše uvedený závazek, jehož by vláda USA měla být jako zakládající člen aliance garantem, jeho porušením. Zjevně bylo na místě americkou vládu zdvořile upozornit na to, že přejezd spojeneckých států s úmyslem demonstrovat vojenskou sílu vůči blízkému Rusku je v rozporu s uzavřenou smlouvou a k povolení přejezdu proto není důvod.

Situace je ovšem jiná, je-li tímto důvodem zbabělost.

Servilní akce domácích kolaborantů s agresivním militarismem na podporu amerických "mírotvorců" má i jiné důvody. Kromě obyčejné zaslepenosti a ochotné konzumace korporátní propagandy je to neochota kriticky přemýšlet a akceptovat argumenty, k nimž se může dostat každý, kdo umí používat internetový vyhledávač. Fakta o tom, jak americká vláda svou agresivní politikou destabilizuje celý svět, jsou veřejně dostupná, přesto je tito lidé šmahem klasifikují jako propagandu. Je to i důsledek výchovy – mladí lidé se ve školách zjevně neučí fakta a problémy analyzovat, ověřovat, hledat zdroje a objektivně nakládat i s nepohodlnými informacemi. To se potom promítá do schématického myšlení a snadné manipulovatelnosti. Ve spojení s potřebou "někam patřit" se potom tito nedozrálí jedinci snadno ztotožní s bojem vůči nepříteli, na kterého mediálně ustanovená autorita ukáže prstem a patřičně ho i znectí . Viz Paroubek, Zeman, Putin, každý, kdo z nějakého důvodu překáží.

Kde je schopnost nezávisle přemýšlet, analyzovat situaci na základě všech dostupných informací, zaujímat vlastní stanoviska, kde zůstalo to, co je na vlastním myšlení nejcennější – schopnost pochybovat?

Pravda i lži přicházejí z obou stran – "americké" i "ruské". Obě strany se snaží svou propagandou vychýlit veřejné mínění na svou stranu. Proto je důležité umět pracovat s holými fakty, vyfiltrovat to podstatné, nebýt loutkou té či oné strany.

Zažil jsem ruskou okupaci jako mladý kluk, veřejně jsem proti ní vystupoval, ve vězení jsem mj. i za to strávil dva a půl roku. Nyní jsem v důchodu a konzumaci informací z nejrůznějších zdrojů denně věnuji několik hodin, protože situace v Evropě, otevřené přehlížení a faktická podpora fašismu na Ukrajině a v Pobaltí ze strany USA i EU mne děsí. Jsem přesvědčen, že Rusové mají ve své argumentaci výrazně větší díl pravdy, než jejich dnešní protivníci, jakkoliv mají z hlediska dodržování lidských práv nezřídka sami máslo na hlavě.

Otázka přece nestojí tak, zda mít pravdu s Američanem nebo s Rusem. Otázka je, zda jsme schopni rozlišit pravdu nezávisle na tom, kdo nám ji tluče do hlavy. Tragédií je, že fobie vůči tomu či onomu národu nerozlišují jeho příslušníky a vlády. Většina Američanů ani většina Rusů přece nemá šanci oficiální politiku svých vlád a jejich kroky vůbec ovlivnit.

Ostrůvky samostatného myšlení zůstávají stejně jako za socialismu v rodinách, třebaže i tady jde mnohdy zbabělost ruku v ruce s lhostejností a neschopností účinně bránit nezávislé myšlení. Je to však jedna z mála šancí. Rodiče – i prarodiče – by měli se svými potomky o těchto věcech mluvit, naučit je oddělovat zrno od plev a vést je k sebeúctě, osobní suverenitě a hrdosti. Spoléhat na vychovatele, pedagogy, nelze. Dílem jsou sami indoktrinováni, pohodlní a lhostejní, dílem se prostě bojí říci vlastní názor. Čest výjimkám.

Poměr "příznivců" a "odpůrců" amerického konvoje na sobotní demonstraci na Václavském náměstí v Praze by mohl opravňovat k názoru, že situace je lepší, než jak jsem ji výše popsal. I v tomto prostředí jsem však zaznamenal nekritické názory mající kořeny v jednostranné propagandě. Nepodceňujme proto psychologické metody mediálních inženýrů a hlavně ne jejich cíl: rozdělit společnost tak, aby se dala lépe ovládat. Přimět spoluobčany – vrstevníky i potomky – k myšlení, je na nás – ostatně jako vždycky. Zvláště, když se z tuposti dělá ctnost.


Milan Daniel
www.againstwar.eu 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře