Ombucmáňa nám vyhlašuje válku

7. duben 2015 | 00.00 |

Vezmeme všeobecně váženou osobnost, která svým celoživotním dílem prokázala odborné, ale především morální hodnoty, a pověříme ji úkolem působit na společnost a její instituce tak, aby to vedlo k tomu, že se lidé dovolají svého práva. Zejména pak při styku slabého občana se silným státem. Leč cesta do pekla je obvykle dlážděna dobrými úmysly. Zde přitom stačí, aby se ombudsmanem (v tomto případě spíše ombudsmáňou) stal mravně zkažený člověk se zvráceným pojetím práv, a výsledkem je hrozivá destabilizace společnosti. To, co dnes předvádí na této pozici Anna Šabatová, nelze nazvat jinak než jako vyhlášení války slušným lidem a snaha o destrukci přirozeného řádu, který společnost na tomto území vždy ctila. Je ovšem jen na nás, zda válku prohrajeme bez boje a zda naše hodnoty a elementární principy necháme ombudsmáňou zničit úplně.

Prvním ombudsmanem byl Otakar Motejl. Respektovaný právník, bývalý předseda Nejvyššího soudu, známý svou obhajobou nespravedlivě stíhaných. Motejl vykonával funkci poměrně rozumně, ale příklon k právům bez povinností byl bohužel znatelný už tehdy. Z velké části proto, že Motejl byl ke konci svého období starším, již nemocným člověkem. A jeho zástupkyní nebyl nikdo jiný než dnešní ombudsmáňa Šabatová. Druhým ombudsmanem byl Pavel Varvařovský. Zkušený právník, někdejší soudce Ústavního soudu. Ten pro mě představoval jisté zklamání. Právě proto, že začal razit otevřeně koncepci absolutních práv bez jakékoliv povinnosti. Přesto však dle mého názoru znal při své inteligenci a vzdělání jisté hranice, kdy by prosazování této koncepce začalo vyvolávat jasné odmítnutí ze strany společnosti. A snažil se za tyto hranice nejít. Ovšem po jeho rezignaci nastalo pro občany ČR peklo.

Po vleklých tahanicích zvolili zákonodárci do úřadu ombudsmana Annu Šabatovou. Nikdy jsem nepochopil, proč. Její protikandidát, právník Stanislav Křeček, není určitě můj šálek čaje a jeho tupá obhajoba regulace nájemného mi zvedala tlak, nicméně v tomto případě ze dvou možností byl jednoznačně lepším kandidátem.

Holt stupidní politické hry takzvané parlamentní demokracie. A madame Šabatová rozehrála hru, kterou započala již jako zástupkyně Otakara Motejla, ale kterou vzhledem k okolnostem nemohla dovést k dokonalosti. Dnes je bohužel situace jiná.

Kdo vlastně je Anna Šabatová? Ve skutečnosti se jedná o nulu. Tato dáma vlastně za celý svůj život nepřinesla nic užitečného. Ale měla určité štěstí. Jako studentka se podílela na jakési letákové akci, což jí v tehdejším společenském zřízení vyneslo trest odnětí svobody. Uznávám, že věznit lidi za letákové akce bezesporu není správné. Ale také toto věznění není důvodem k tomu, aby dotyčný dostával vysoké státní posty bez ohledu na to, že nemá odpovídající schopnosti.

U Anny Šabatové tak paradoxně vedlo uvěznění k tomu, že se dostala do skupiny disidentů, kteří po revoluci "za zásluhy" začali zaplevelovat český veřejný prostor.

Jejich neskrývané elitářství, vycházející z toho, že jsou to (podle jejich názoru) právě oni, díky komu tady dnes máme demokracii, vedlo a bohužel stále vede k tomu, že se povyšují nad ostatní, že mají pocit, že mohou moralizovat a ostatním stanovovat mantinely toho, co je a co není správné. Pochopitelně, mezi disidenty byly skutečné osobnosti, oběti doby, lidé, kteří svou neuvěřitelnou statečností výrazně pomohli boji proti nedemokratickému režimu. Jim patří nᚠobdiv a nᚠdík. Ale tak nějak je pro tuto dobu příznačné, že tito stojí ve stínu, zatímco kecálci, moralisté a rozvraceči vládnou zemi.

Ano, kecálci, moralisté a rozvraceči. Přesně do této kategorie patří lidsko-právní aktivistka Šabatová. Její pojetí lidských práv je vskutku děsivé a zvrácené. A v podstatě toto pojetí znamená, že ombudsmáňa Šabatová vyhlásila válku všem slušným lidem dodržujícím zákony, plnícím své závazky a toužícím žít slušný a klidný život ve své vlastní zemi. Jste takový? Pak podle ombudsmáni Šabatové žádná práva nemáte. Máte jen povinnosti. A tou základní povinností je živit a tolerovat parazity všeho druhu. Kriminálníci, neplatiči, přivandrovalci a všeliká pakáž, to jsou ti, kterým naše velectěná ombudsmáňa nastavuje své uši, aby jim následně zajišovala pohodlný život na úkor všech ostatních. Nebo jste snad slyšeli, že by ombudsmáňa veřejně vystoupila proti úřednímu uzdravování nemocných a handicapovaných? Nebo že by se zastala poctivě pracujících, kterým není vyplácena mzda? Nebo těch, kterým byla neoprávněně provedena exekuce, ačkoliv žádné dluhy neměli? Nebo snad někdy peskovala soudy za to, že spory prostých lidí rozhodují pomalu a špatně? Nikoliv. Tito nejsou privilegovanými, alespoň ne v očích moralistky Šabatové. A nezapomeneme na její skandální setkání v kauze týraných dětí v Kuřimi.

Poslední kapkou, kdy snad každému dochází, že Šabatová je naprosto amorální a zvrácený člověk, je kauza, kdy štvavým způsobem, pomocí nastrčené figurantky se snažila dokázat jakousi údajnou diskriminaci. Houby diskriminace, ale svobodný výběr a smluvní volnost to je. Jestliže pronajímám byt, pak proto, že chci vydělat a zároveň nehodlám svůj majetek nechat zničit. Volím proto nájemníka, u kterého je určitá pravděpodobnost, že celý obchod (a nájem je obchod, pokud to slepice Šabatová neví a nechápe) bude úspěšný. Nezaměstnaní, neplatiči, kriminálníci a podobné existence bohužel skýtají spíše problémy. A já říkám na rovinu, že bych si případného nájemníka vybíral a výše uvedení nemají šanci. Nelíbí se to paní Šabatové? Tak je může ubytovat ve svém a za své. Jistě má peněz dost, peněz z daní nás, daňových poplatníků, z funkcí, které získala jen proto, že byla "disidentka".

Je na čase, abychom tyto moralizující parazity vypráskali bičem. Havlem to počínalo, Šabatovou to pokračuje, jak to skončí? Necháme tyhle šílence, aby ve jménu svých pokřivených ideologií pravdy a lásky zničili vše, co jsme zvyklí uznávat? Například prostou lidskou práci. Kde léta platilo, že pokud něco chci, musím si prostředky na to opatřit prací. Proto si vážím každého, kdo pracuje a dodržuje zákony, a přeji si, aby zákony byly takové, že pracující slušní lidé mohou prožít důstojný život. Zásadně však odmítám, abychom byli nuceni dřít do úmoru jen proto, abychom komfort zajišovali kriminálníkům, přivandrovalcům, neplatičům a jiným darebákům. Chci lidská práva, ale chci práva spojená s povinnostmi, aby se nestávalo, že někteří budou hlasitě řvát o právech, zatímco povinnosti je zajímat nebudou. Proč by měly, když oni přece mají své Šabatové, Kocáby, Dienstbiery, kteří pokrytecky žvaní o jejich právech, ale přitom sami by pro ně neudělali zhola nic. Sami, tím je myšleno za své. Ono se lehce podporuje šmejdy z peněz slušných. Ale myslím, že hranice tolerovatelnosti byla překročena.

Pokud chceme, aby naše vlastní země byla pro nás slušné, pracující a zákony dodržující, opravdu důstojným domovem, ve kterém budeme moci žít, pracovat a v případě problémů také očekávat slušnou a důstojnou pomoc, místo toho, aby nám stát každý den dával najevo, že jsme jen kasičky, které budou platit, zatímco stát podporuje darebáky, musíme se všem těm ombudsmáňám a podobným tvrdě postavit a dát jim najevo, že takovou zemi nechceme. Šabatová je velmi nebezpečný člověk, člověk zlý, člověk amorální, člověk stavící se přímo proti všemu, co v této zeměpisné lokalitě bylo po většinu času uznávané jako morálka a slušnost.

Disidentství navíc není kvalifikace k tomu, aby člověk zastával vrcholné pozice státu. A mimochodem, přečtěte si disertační práci paní Šabatové – její jádro spočívá v popisu toho, jak svou činností výslovně podpořila darebáky proti slušným. Tato amorální dáma se tím přímo chlubí a získává akademické grady na základě toho, že škodí slušným lidem. Jak dlouho si ještě necháme škodit? Je to jen na nás...

Ing. Josef Myslín
odborný asistent katedry informatiky 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře