Děkujeme

24. duben 2015 | 06.50 |

Ruku na srdce: v loterii nikdy nevyhrajete. Na druhou stranu ale máte pěkně velkou jistotu, že v nějaké ubohé práci budete otročit po zbytek svého života. A to proto, že jste se podle všeho narodili do špatné sociální třídy.Přiznejme si to – jste příslušníky kasty pracujících. Je mi líto! A proto nemáte vzdělání, výchovu, konexe, způsoby, vzhled a dobrý vkus, abyste se kdy vůbec mohli stát jedněmi z nás. Na výčet všech nefér výhod, které oproti vám máme, byste ve skutečnosti potřebovali knihu velkou jako Zlaté stránky. Proto se nám pokaždé uleví, když zjistíme, že dál věříte těm hloupým pohádkám o"spravedlnosti" a "rovných příležitostech pro všechny".

Jistě, v hierarchickém sociálním systému, jakým je ten náš, tam nahoře nikdy nebylo místo pro mnoho lidí. A kromě toho, všechna ta místa už jsme si rozebrali – a tam nahoře se nám líbí natolik, že chceme, aby všechno zůstalo tak, jak to je. Štěstí je, že se v té sociální hierarchii vždy najde někdo, kdo je na žebříčku pod vámi, nad nímž můžete cítit převahu a do něhož si můžete čas od času kopnout. I takový zoufalý myč nádobí si může lehce najít nějakého ubohého uslintance, nad nímž se může vytáhnout a odplivnout si. A tak buďte zahraničním dělníkům, prostitutkám a houmlesákům vděční. Mějte neustále na paměti, že kdybyste se vy všichni zničehonic dostali do ekonomicky bezpečné situace nás privilegovaných, nezbyl by nikdo, kdo by v naší ekonomice vykonával všechnu tu nudnou, nebezpečnou a málo placenou práci. A nebyl by nikdo, kdo by za nás bojoval ve válkách, nebo kdo by slepě následoval příkazů našich totalitních korporátních institucí. A nebyl by také nikdo, kdo by odcházel pokorně do hrobu, aniž by prožil plný a tvůrčí život. Takže makejte dál.

Také nemáte tutéž míru chamtivosti, nezřízené touhy po majetku, moci a prestiži, jakou máme my. Možná, že si upřímně přejete změnit to, jakým způsobem žijete, ale zároveň se té změny bojíte, což vás a vám podobné udržuje v nervózní prázdnotě. Proto mechanicky procházíte životem, hrajete předem danou sociální roli a máte strach, co by si o vás pomysleli ostatní, kdybyste se nedejbože odvážili vystoupit z řady. Přirozeně, kdykoli se to hodí, snažíme se vás postavit jednoho proti druhému: dělníky s vysokými platy proti těm s nízkými, odboráře proti neorganizovaným, černé proti bílým, muže proti ženám, americké dělníky proti japonským, proti mexickým, proti... Neustále vám snižujeme mzdy kvůli "mezinárodní konkurenceschop­nosti", "zákonu poptávky a nabídky", "národní bezpečnosti" nebo "nafouklému státnímu deficitu". Když vystoupíte z řady nebo začnete ohrožovat naše zisky, odhodíme vás na skládku nezaměstnaných.

A abyste měli v tom každodenním monotónním ekonomickém vydírání alespoň nějaké povyražení, umožníme vám zúčastnit se zmanipulovaných skořápek, které vy tam dole znáte jako "volby". Naštěstí nemáte ani páru o tom, co se ve skutečnosti děje – místo toho z problémů obviňujete "nepřátele", "ekology objímající stromy", "negry", "Židy" a bezpočet dalších. Jsme velmi potěšení tím, kolik z vás stále ještě vyznává "pracovní etiku", i když většina pracovních míst v naší ekonomice škodí životnímu prostředí, podlamuje vaše fyzické a duševní zdraví, a vysává z vás to jediné životní právo. My toho o práci sice moc nevíme, ale jsme upřímně rádi, že vy ano. Jistě, život může běžet i jinak. Společnost může být organizována inteligentně, aby uspokojovala skutečné potřeby všech obyvatel.

Vy a vám podobní můžete začít bojovat za to, abyste se vymanili z dnešní nadvlády. Vy to ale nevíte. Ve skutečnosti si ani neumíte představit, že by nějaký jiný život vůbec mohl existovat. A to je nejspíš ten největší výdobytek našeho systému – připravili jsme vás o představivost, tvůrčí schopnosti, vaši schopnost samostatně myslet a jednat. Proto bychom vám chtěli z našich bezcitných srdcí co nejsrdečněji poděkovat. Vaše loajální oběť nám umožňuje žít ve zkorumpovaném přepychu - náš systém funguje díky vaší práci. Děkujeme za to, že "znáte své místo" – i když otom ani nevíte!

(odchyceno z internetu).  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře