Nejzáhadnější společenské zřízení

18. květen 2015 | 17.29 |

Andrej Iljič Fursov, nar.1951, ředitel Centra ruských výzkumů Moskevské humanitní univerzity, ředitel Institutu systémové a strategické analýzy, akademik Mezinárodní akademie věd, Innsbruck, Rakousko.


-Andreji Iljiči, co je to kapitalismus? V čem spočívá jeho fenomén v lidské historii a civilizaci?

Kapitalismus je jedním z nejzáhadnějších, vlastně nejzáhadnější systém v historii lidstva. Svým způsobem je zajímavější, než civilizace Májů, Číny a Egyptu. Kapitalismus je neustale se měnicí, nepolapitelný neidentifikovatelný systém. Kromě toho, kapitalismus má několik rysů, kterými se odlišuje od jiných společenských systémů.
Jak je známo, kapitalismus vznikl v Západní evropě (a nikde jinde) z rozkladu feudalismu a dle logiky rozvoje by měl ostatní "předkapitalismy" zničit. Vše se stalo přesně naopak. Na konci 19. století ve světě bylo "předkapitalistických" zřízení více, než v 16. století. Ale byla to zřízení stvořena samotným kapitalismem. Pravda, některá z nich už ke konci 19. století zanikla, například plantážové otroctví v Americe a některá se zachovala. A nakonec ve 20. století vzniká v Rusku systémový antikapitalismus, tj. kapitalismus se znaménkem mínus. Kapitalismus je prapodivný systém, který na jedné straně plodí "předkapitalismy" a na druhou stranu vytváří svůj antipod – systémový antikapitalismus.

-A které formy jsou kapitalismu vlastní?

V kapitalismu se objevují fenomény, které předtím neexistovaly. To je národní stát, ve smyslu state (a přesněji lo stato). Zásadně nový nástroj, který dříve neexistoval. Feudál nepotřebuje stát. U něho je mimoekonomické donucení zabudováno ve výrobních vztazích. A poté, až vzniknou ekonomické vztahy, objeví se i potřebnost v institucí, která se zabývá donucením – vzniká stát. Vlastně i národ jako forma sociálně etnické organizace může existovat jen při kapitalismu.

Vzniká politika, kterou někdy nazývají přepychem evropské civilizace. Není správné se domnívat, že politika existovala odjakživa. Ti, co si to myslí, často citují Aristotela, který údajně napsal člověk je "zoon politikon" – tvor politický. To je hrubá chyba. Aristoteles mluvil o tom, že člověk je tvor společenský a mimo společnost nemůže existovat.
Věci se mají tak, že politické vztahy vznikají mezi subjekty. A mezi otrokáři a otroky politické vztahy nejsou možné.

Vlastníci majetku vytváří mezi sebou nejen mocenské, ale i sociální vztahy a stejné je to i s nevlastníky. Tyto vztahy vytváří institut občanské společnosti. Pro nedostatek času nebudu zde mluvit o ideologii a vědě jako institutu a o masovém vzdělání, omezím se na konstatování, že to jsou také fenomény buržoazní epochy, které s touto epochou odejdou – už vlastně odchází.

Jinými slovy, kapitalismus vytváří řadu zásadně nových fenoménů. Vulgární marxisté a vulgární liberálové se domnívají, že kapitalismus je svévole kapitálu. Ale je to chybný názor. Kapitál existoval i před kapitalismem. A bude existovat i po něm. Řekl bych, že kapitalismus je složitý sociální systém, který institučně omezuje kapitál (čímž prodlužuje jeho životnost) v jeho dlouhodobých ucelených zájmech a který mu zabezpečuje expanzi (prostor). Expanze kapitalismu je nutná z jednoho prostého důvodu. On je vykonstruován jako extensivní systém a vždy, jakmile se snižovala světová norma zisku, kapitalismus vytrhával kousek z nekapitalistické zóny a přeměňoval ji na svou periferii. Tj. zónu levné pracovní síly a odbytový trh a zónu, ze které se odčerpávaly suroviny. Ale globalizace ukončila i tento proces. Už neexistují nekapitalistické zóny, které by bylo možné přeměnit na periferií kapitalismu.

-Co bude dál?

Kapitalismus by měl přejít od extensivního rozvoje k intensivnímu. Ale problém je ten, že kapitalismus je vytvořen jako extensivní systém. "Intensivní kapitalismus" – to je historický nonsens. Celá řada institucí kapitalistického systému funguje pro to, aby bylo exploatováno ne vlastní obyvatelstvo, ale cizí. Vlastní obyvatelstvo při tom vystupuje jako monolit ve vztahu k exploatované periferií. Připomíná to situací antických společností, kdy občané vystupovali společně jako kolektivní otrokář.

A na cestě k intensifikaci kapitalismu stojí instituce politicko-občanské společnosti, národní stát a systém masového vzdělávání.

Když se podíváme, co se událo během posledních třiceti let, uvidíme, že se ničí právě tyto nosné konstrukce kapitalismu. Občanská společnost se likviduje, politika se přeměňuje na kombinaci šoubyznysu a administrativního systému (proto výskyt takových lidí jako Schwarzenegger ve funkci gubernátora Kalifornie není náhodným jevem). Co se děje se školstvím, vidíme také. To, co probíhalo u nás během prvního desetiletí 21.století, kdy tým Fursenka (ruský ministr školství, p.p.) pod záminkou reforem ničil školství, v USA úspěšně proběhlo v 70.-90. letech. Stačí se podívat na současné školství, abychom pochopili, že tento proces je úspěšně završen. Mluvím o tom jako člověk, který přednášel na prestižních amerických univerzitách a syn kterého se vzdělával na americké škole. Jiná věc je, že v americkém školství existuje promyšlený systém výběru talentovaných dětí ze střední třídy, které tím eliminují jako potenciální lídry protestních akcí a tyto děti se potom dostávají do těch 8%, kteří obsluhují 2% vládnoucí špičky (společně 10%). Ale v každém případě se školství ničí.

-Jak u nás probíhá toto ničení školství? Cožpak ministr školství dostává speciální příkaz ho ničit?

Není nutné zvát ministra školství na zasedání Bilderbergského klubu a říkat mu :"Fursenko,-fas". Je možné to udělat jednoduše. MMF vyčlení peníze na reformu ruského školství v určitém směru. Aby z této "mrkvičky" úředníci mohli něco pro sebe získat, samozřejmě zničí cokoli. Není třeba dávat přímá nařízení, stačí hodit hrst zlatých mincí.

-Proč by měli tvůrci současného systému a lidé, kteří tento systém řídí, ho záměrně demontovat?

Kapitalismus se vyčerpal. Už si nemůže dovolit zachovávat instituce, které zabezpečovali jednotu kapitalistického světa vůči ostatnímu světu. Proto vznikla potřeba tyto instituce demontovat. Programovým dokumentem demontáže demokracie se stal referát "Krize demokracie", připravený ještě v roce 1975 na objednávku Trilaterální komise Samuelem P. Huntingtonem, M.J.Crozierem a Joji Watanukem. Dnes Jacques Attali otevřeně mluví o tom, že vznikla potřeba v globální řízené ekonomice. Poslední třicetiletí kritizují Obama, Merkelová a jiné. Na posledním fóru v Davosu, předseda fóra profesor Klaus Schwab řekl, že "kapitalismus ve svém současném stavu už neodpovídá světu kolem nás" a neřeší problémy. Obvykle oni říkají "problémy lidstva", ale ve skutečnosti tyto osoby na problémy lidstva kašlou. Starost mají jenom o jedno procento obyvatelstva, které budovalo svojí moc mezi 16.-17. stoletím, počínaje tak zvanou protestantskou revolucí, přestěhováním Benátčanů do Anglie a formováním dravého historického subjektu, který vybudoval kapitalismus. Oni demontují systém, který jím už nevyhovuje a na jeho místě budují úplně nový.

-Jaký je to systém?

Jestli feudalismus je kontrola pozemků, kapitalismus je kontrola zhmotněné práce – kapitálu, pozdní kapitalistická společnost demonstruje situaci, kdy rozhodující úlohu hraje kontrola duševních faktorů výroby nebo informačních toků. Proto je potřeba zničit systém vzdělávání, tj. všechny přivést k nízké informační úrovni. A za druhé, zkoncentrovat reálné znalostí ve velice úzkých kruzích, tak jak to bylo v systémech žreců (veleknězů) starověké Indie a Egypta. To, co pozorujeme během posledních třiceti let, je jedná ze součástí liberální revoluce. Neoliberální revoluce – to je chaotizace ekonomických procesů. Ale současně probíhá i chaotizace lidského vědomí. A posledních třicet let můžeme nazvat třicetiletím chaosu. My vidíme, že řízení sociální psychologií se vykonává prostřednictvím masové kultury. A dnes i toto řízení je na úrovní psychologických procesů. Vždyť co nám ukázalo tak zvané arabské jaro? Že zainteresované osoby Západu našly konečně způsob, jak ne probíjet, ale obcházet obranu, kterou na jejích cestě vytváří tradiční kultury: islám, konfuciánství, hinduismus.

-Co to znamená, obcházet obranu?

Během posledních 20-30 let západní specialisté řešili úlohu, jak prorazit zeď. Ale zjistilo se, že tu zeď je možné obejít, pokud působíte na psychologií, která je provázaná ne s kulturními kódy, ale bezprostředně s psychikou. Flash a smartmoby (mob = dav p.p.), působení přes blogosféru – to jsou způsoby, které jsme viděli během "arabského jara". Je zřejmé, že kontrola psychiky bude jedním z charakterních rysů nové postkapitalistické společnosti. Samozřejmě, že tento projekt "globální špičky" už se realizuje. Ale něco mi napovídá, že věci se nebudou vyvíjet tak, jak byly zamýšleny. Přestože Severoatlantické elity během poválečného období udělaly vše pro to, aby takové figury jako Stalin nebo Hitler, které seskočili z háčku, už se neobjevily, vypadá to, že proces se začal vymykat kontrole a na periferií se objevují takoví lidé, jako Saddám Hussain nebo Kaddáfí.

Přitom můžeme konstatovat, že tento problém na Západě už je vyřešen. Jestli se podíváme na tři generace poválečných lídrů, můžeme sledovat, jak se snižuje jejich intelektuální a osobnostní laťka a každá další generace politiků je průměrnější, než ta předchozí.

-Mluvíte o veřejných politicích, ne reálných...

Ano, mám na mysli veřejné politiky, ne ty, co stojí v pozadí. Ačkoli to vypadá, že ti také neprožívají nejlepší časy. Mimochodem už jenom příchod těchto šedivých lidí, svědčí o tom, že sám systém natolik dobře reguluje, že dokonce takové lidé jako Carter nebo Obama nemohou nic změnit, oni fungují jenom v rámci možností. Takoví papíroví vojáčci, kteří jenom přemísťují a říkají jim, co mají udělat. A když se papírový vojáček nechová tak, jak je třeba, velice jemně mu naznačí, co ho může potkat. Například, prezident Carter (1976-1980) se rozhodl, že musí změnit Ameriku. A během své předvolební kampaně v r.1979 o tom začal mluvit. Jemu vysvětlili, že by to neměl dělat, ale on "přátelské a dobře míněné rady" ignoroval. A tak v Kalifornii, během jeho předvolebního turné se stala taková událost. Policie v sálu zatkla dva lidi, o kterých bylo řečeno, že chtěli na Cartera spáchat atentát. Byla zveřejněna jména údajných atentátníků – Raymond Lee Harvey a Oswaldo Ortiz. Když spojíme ta jména, vyjde nám Lee Harvey Oswald (18.10.1939 – 24.11.1963, oficiální vrah prezidenta Kennedyho). Nejzajímavější na tom je, že Carter vše pochopil. Po návratu do své rezidence prohlásil, že ztratil kontrolu nad vládou a reformy provádět nebude.

Bylo oficiálně ohlášeno, že Oswalda Ortize a Raymonda Lee Harveyho odsoudili k trestu odnětí svobody. Za rok je novináři začali ve věznicích hledat a zjistilo se, že ve společné vězeňské kartotéce USA tito lidé nikdy nebyli registrováni.

-Vraťme se na několik desetiletí nazpět. V čem spočívá fenomén Sovětského svazu v rámci kapitalistického systému?

Na SSSR, systémový antikapitalismus, se musíme dívat jako na systém, který vznikl na průsečíku dvou vektorů vývoje dvou velkých systémů – kapitalismu a Ruska. Z jedné strany je to levý, jakobínský projekt moderny. SSSR vznikl jako revoluční popření kapitalismu v Rusku, přitom nejenom ruského, ale i světového, protože většina problémů v Rusku začátkem 20.století byla spojena s jeho místem a funkcí v mezinárodním rozdělení práce ve světovém kapitalistickém systému.

Na druhé straně, vzniklý systém se zformoval jako popření soukromého vlastnictví a tříd. A to je logický vývoj ruské historie od poloviny 16.století, od doby Ivana Hrozného. Logika historie ruské moci během posledních 400 let spočívá v následujícím. Moci se zmocňují větší vrstvy obyvatelstva, tj. moc nabobtnává.
Funkční orgány moci a všechny naše vládnoucí skupiny – bojaři, šlechta, poreformní úředníci rostou ve svém množství: šlechty bylo více než bojarů, poreformních úředníků více, než šlechty. A z pohledu vlastnictví majetku, vše bylo přesně naopak. Šlechta byla chudobnější, než bojaři, úřednictvo vůbec mělo jenom mzdu. Z tohoto pohledu sovětská nomenklatura, tj. ohromná vrstva lidí, plus vrstvy obsluhujících "přísavek" - to je vládnoucí skupina bez majetku vůbec. Zčásti to je vzpomínka v budoucnosti o 16. století, kdy mnich Jermolaj-Jerazm podal Ivanu IV, tehdy ještě ne Hroznému, "skazku".
"Skazka" – to je v jazyce 16. století teoretický elaborát. V této "skazce" pověděl, že z důvodů nedostatku země, děti bojarů a šlechty by jí neměly dostávat. Je třeba posadit je na potravinový příděl. Ivanu Hroznému se tato myšlenka velice zalíbila, ale její realizaci si nedovolil. Nomenklatura, vytvořena bolševiky a zdokonalena Stalinem, to je vlastně realizace plánu Jermolaje –Jerazma.

Takže Sovětský svaz byl popřením jak samoděržaví (ono nedokázalo úplně rozseknout moc a vlastnictví), tak i kapitalismu.

A nakonec, za třetí, SSSR to je popření světové revoluce Lenina a Trockého. A to poslední popření snímá rozpor mezi dvěma prvními. To je narušení plánů těch, kdo se chystal z Ruska udělat surovinovou základnu pro světovou revoluci.

Z úhlu pohledu obyvatelstva Ruska, SSSR byl prostředkem k přežití ruského národa a jiných národů, původních obyvatel Ruska, v podmínkách kapitalismu. A je nutné říct, že zlom trockizmu na konci 20. let zabezpečil 60 let normálního života, vítězství nad Hitlerem a start Gagarina do vesmíru. Dá se říct, že do roku 1991 jsme žili na účet a díky tomu, že byl zlomen projekt světové revoluce a povedlo se, s využitím rozporů mezi imperialistickými velmocemi, vyskočit z historické pasti.

-A co se vlastně stálo v roce 1991?

V roce 1991 se Rusko ve mnohých parametrech vrátilo k tomu stavu v mezinárodním rozdělení práce, ve kterém bylo na konci 19. počátku 20. století . Ohromná propast mezi bohatými a chudými – skoro do stavu "dvou národů", surovinová specializace v mezinárodním rozdělení práce, finanční závislost na Západu a fakticky výplata mu dani, morální rozložení všech vrstev, hrozba ztráty suverenity a rozpadu státu.

-Tj. odhozená na 100 let nazpět a ještě k tomu na periferií kapitalistického světa?

Ekonomicky jsme odhozeni na poloperiferií, ne na periferií. Ale do té doby, dokud vlastníme jaderné zbraně a můžeme učinit USA "nepřijatelné" škody, zůstáváme velmocí. Ale je to reálná nesrovnalost, stejná jako na konci 19.století mezi velmocenským postavením a surovinovou orientací. A stejná jaká vznikla na hranici 60.-70. let, kdy se Sovětský Svaz začal přeměňovat v ropného dodavatelé světové ekonomiky, a současně zůstával velmocí. Buď velmoc, ale potom už ne surovinový statut, anebo surovinový statut , ale potom už ne velmoc. Domnívám se, že v nejbližším desetiletí Rusko tak či onak tento rozpor rozřeší. Buď se otočíme na kolej budování nového historického Ruska – třetí struktury po samoděržaví a komunismu. Nebo se Rusko přetvoří na surovinový přídavek a rozpadne se na části. V tomto případě by nastal rozpad ruského světa jako kulturně historického typu, jako matrice archetypů a smyslu.

-Dnes se velice často mluví o novém levém projektu, SSSR-2. Mohl byste nám povědět, nakolik je pravděpodobné, že se Rusko vrátí k těm formám, které existovaly v SSSR před rokem 1991?

V historii vůbec nejde cokoli restaurovat. Ke všemu tomu v SSSR byly vážné rozpory, které se "vyřešily" jeho smrtí nebo spíše vraždou. Zánik SSSR nebyl nutností, ale byl zákonitosti.

Vyjít ze současné situace je možné jen cestou rozřešení dvojího úkolu – změna stavu RF v mezinárodním rozdělení práce a potlačení všech vrstev, zainteresovaných v zakonzervování RF jako surovinového přívěsku a finančního plátce daní. Jako na počátku 20.století je potřebný dvojí zápor. Vypadá to, jako "levý", velmocenský (državný) obrat. Ale slovo "levý" nedávám do uvozovek náhodou: v období systémové krize kapitalismu rozpory mezi "levými" a "pravými" okraji ideově-politického spektra se stírají a samotná krize se pro Rusko může být šancí vyskočit z historické pasti. V historií už se to stálo několikrát – začátkem 17.st., druhé čtvrtiny 18.st. a v rozmezí let 1920 – 1930. Rusku se povedlo vyskočit z pasti a poté, co se vykoupalo ve vařící a ledové vodě, se znovu obnovit, zrovna v tom období, kdy "dravci" a "cizáci" neměli na Rusko čas – trhali jeden druhého. Ale k tomu, aby doba krize byla využitá, jsou zapotřebí dvě věci – vůle a rozum. Vůle k tomu, abychom nad nepřítelem zvítězili. Rozum k tomu, abychom pochopili, jak to udělat, a ještě dříve – pochopili, že jiná cesta není a musíme bojovat.

-Poslední otázka. Jakým směrem by se měl vydat mladý člověk, který dnes končí školu nebo univerzitu, aby byl adekvátní současnému světu, a to hlavní, aby posloužil Rusku?

Moje odpověď bude banální: protivit se chaosu, rozpadu, entropií, snažit se v současných složitých podmínkách učinit mravní volbu. Chápu, že je to složité, obzvlášť v podmínkách velkého množství různých lákadel. Jediný možný způsob důstojného života – to je život v souladu se zásady sociální spravedlnosti. V Rusku může být středně dostačující život a určitá úroveň sociálního blahobytu. Ale pokud se budete snažit dostat výše, prakticky nemůžete zachovat čestnost.

Mladému člověku bych poradil získat vzdělání, profesionalitu, zručnost – to je podmínkou svobody a nezávislosti. Vzdát se různých lákadel a milovat svou Vlast. Vlast – to není jenom to, co nyní existuje. Život nezačíná naším narozením. Naše Vlast – to je tisíciletá (a nejspíše i více) historie. To jsou naše vítězství, naše úspěchy ale i naše prohry .

Proto jediné, co bych mohl poradit – vůle a rozum. Vůle – to je připravenost bránit svou zemi a své ideály. Rozum – to je kvalitní vzdělání. Chápu, že je to snazší říct, než udělat. Ale kdo řekl, že život je snadný? Život – to je břímě zodpovědnosti, jejíž svobodná volba je zároveň i štěstím.

..: « » vyšel 6.2.2013 na rugraz.net 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře