O roli SSSR a USA ve 2. světové válce

10. květen 2015 | 11.31 |

Jednoho z nejznámějších současných britských historiků Normana Daviese (1939) absolventa oxfordské Magdalen College, University of Sussex, mimořádného člena Wolfson College v Oxfordu, emeritního profesora University of London, člena Britské akademie a Královské historické společnosti snad nikdo nebude podezřívat z nadržování komunismu a neobjektivnosti. Cituji ukázky z jeho knihy "Evropa ve válce 1939-45: Žádné prosté vítězství":

"Historie je vždy vystavena mocenské manipulaci. Poté, co v devadesátých letech zůstaly jedinou supervelmoci Spojené státy, vynořil se nový pohled na druhou světovou válku- ještě více americkocentrický. Stephen Ambrose se stal historikem dne a Zachraňte vojína Ryana a Schindlerův seznam filmy desetiletí.

Povrchní a americkocentrický pohled na dějiny je nezbytným doplňkem panujícího americkocentrického pohledu na světové záležitosti. Je to přístup, který odbude bitvu u Kurska na pěti řádcích a spotřebuje padesát stránek na vylodění v Normandii a Den D.

Věci se ovšem mají tak, že ve skutečnosti totiž bylo sovětské válečné úsilí tak ohromné, že budoucí nestranní historici nejspíš nebudou britskému a americkému vystoupení na evropské scéně přikládat větší význam než zdravé vedlejší roli. Proporce totiž nebyly "fifty-fifty", jak mnozí naznačují, když hovoří o konečné porážce nacistů z Východu a Západu. Lidé se dříve či později musejí vyrovnat s faktem, že sovětská role byla obrovská a role Západu úctyhodná, ale umírněná.

Kritická léta nezačala pro Sovětský svaz v roce 1943, kdy se otevřela stavidla dodávek podle smlouvy o půjčce a pronájmu, ale byla to leta 1941-42, kdy byla západní pomoc ještě okrajová. Navíc mnohé z prvních dodávek o půjčce a pronájmu nebyly použitelné. Britské tanky nebyly tím, co Rudá armáda potřebovala, a britské zimníky (podobně jako německé) proti ruské zimě nepomohly. Sověti dosáhli převahy samostatně už předtím, než se k nim dostala západní pomoc ve velkém množství.

Hlavní příčina, proč byl vklad Západu podstatně menší, než se obecně předpokládá, se soustřeďuje v načasování a zejména v pozdním americkém nástupu. Proto v měsících, kdy si Američané teprve opásávali bedra, dostávali se už Sověti k pozici skoro úplné převahy. V momentu války kdy vstoupili na evropskou pevninu první američtí vojáci – a byla to odlehlá pláž na jižní Sicílii, ve stejné době na východní frontě zlomila Rudá armáda Wehrmachtu vaz natolik, že Němci už nikdy nenabyli kapacity k útoku.

Dopadlo to tak, že poslední fázi války v Evropě vybojoval jako nejsilnější velmoc Sovětský svaz, a nikoli Spojené státy. Byla to Rudá armáda, jež dosáhla nad nacistickým Německem drtivého vítězství vrcholícího bitvou o Berlín. A byl to sovětský komunismus, a nikoli liberální demokracie, kdo dosáhl nejvýznačnějšího postupu.

Pokud jde o zmínku, že západní spojenci mohli vyhrát i bez Sovětského svazu, ta zcela přehlíží realitu. Kdyby byla Rudá armáda omráčena, Němci by jistě nečinně nepřihlíželi, jak USA budují svou moc a připravují se na ně svrhnout atomovou bombu. Německé ozbrojené síly by se okamžitě plnou vahou obrátily proti Velké Británii, což by zvrátilo výsledek bitvy o Atlantik, západní spojenci by patrně přišli o základnu své bombardovací ofenzivy, "ohromná" americká armáda (která neexistovala) by neměla kde bezpečně přistát a žádný evropský protějšek Enola Gay by neměl odkud odstartovat. Navíc nebyla americká vojenská výstavba zdaleka kompletní ani v době, kdy válka v Evropě končila. Zapomínáme, že výchozí bod byl mimořádně nízko.

V roce 1939 byl stav americké armády nižší než stav armády polské. Pak nemohl nikdo vážně pochybovat, že to americká vojenská kapacita rychle dohnala. Americký průmysl, věda, obchod a finance zajistily vládě USA zdroje, kterým se žádná jiná bojující země nemohla rovnat. Jenže klíčový byl časový rozměr.

Navzdory vskutku titánskému pokroku USA nedorostly do nezpochybnitelného vedení. V posledních měsících bojů v Evropě před květnem 1945 neměly USA ani atomovou zbraň ani převahu ve zbraních konvenčních. Nevstoupily ještě do nukleárního klubu, ve kterém byly od července 1945 do roku 1949 jediným členem, a měly sotva sto bojeschopných divizí – ve srovnání s nimi byl rozsah sovětských a německých vojáků dvakrát až třikrát vyšší. A protože si toho generálové Marshall i Eisenhower byli velice dobře vědomi, nemohli si dovolit riskovat vážnou konfrontaci s Rudou armádou.

A nebylo možné, aby zvítězili ve válce v Evropě samostatně. Ve skutečnosti za situace, kdy boje s Japonskem postupovaly kupředu pomalu, USA sovětskou pomoc zoufale potřebovaly jak v Evropě, tak na Dálném východě.

Celkem se tedy na příběh o silách demokracie, jež "bojovaly dobrý boj" a "vyhrály válku", musí pohlížet se silnou dávkou skepse. Stalin to možná trefil přesněji. Anglie dodala čas, řekl, Amerika dodala peníze a Rusko dodalo krev." 

Celé zde 
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře