Invaze začala: Plán na likvidaci „nadbytečných“

21. květen 2015 | 10.25 |

500 miliónů otroků k obsluze dvou stovek nejbohatších rodin. Bílá civilizace musí být zničena? Lodě plné bojovníků připlouvají..

LUBOMÍR VYLÍČIL varuje před invazí takzvaných uprchlíků a pokládá znepokojivé otázky, které evropské elity nechtějí nebo nesmějí slyšet
Ke břehům Evropy plují stovky a stovky člunů, přeplněných mladými bojeschopnými muži. Invaze je v plném proudu. Po stovkách a tisících se tu vyloďují bojovníci nepřátelského kmene... A naši "přední mužové", naše "evropské elity"? Bezradně přešlapují a motají se jak postižené ovce v bludném kruhu politické korektnosti a multikulturalismu. Ano, samozřejmě, vydávají přece vyhlášení... Zoufalé bláboly o "solidaritě a odpovědnosti", kterým nemohou věřit ani oni sami.

Genocida v přímém přenosu
Souběžně s tím pokračuje a sílí tlak jisté mocnosti na válku evropských zemí s Ruskem. Co, že se vám podařilo odvrátit první kolo? Netěšte se holoubkové, přijdou další pokusy! My to prostě zkusíme podpálit z jiného konce...

Není pak divu, že se v Evropě, ztýrané politickou korektností, podlomené feminismem a homosexualismem, rozleptané genderismem a juvenilní justicí a zbídačelé zeleným šílenstvím bojovníků s klimatem, šíří přesvědčení, že sledujeme řízenou genocidu bílé, pracující, evropské, židovsko-křesťanské civilizace v přímém přenosu.

Ale proč? Proč proboha zrovna moji civilizaci? Proč si nevybrali nějakou jinou? Tyto a podobné otázky si kladou mnozí z nás. Také mne mnohokrát napadaly, když jsem po více než dvacet let bezmocně sledoval sílící tlak na podporu všeho, co mé, evropské civilizaci škodí, co ji rozkládá a ničí. Proč?

Neformální vládci a porodnost
Odpověď může dát statistika a historie. Nejprve k té statistice: podle studie Credit Suisse Global Wealth Report z roku 2013, vlastní 200 nejbohatších jednotlivců větší majetek než 3,5 miliardy nejchudších lidí. A teď historie: v roce 1970 vznikl tak zvaný Římský klub. Záhy se stal fórem světové ekonomické a politické nobility, zkrátka neformálních majitelů a vládců planety. Pozornost upoutal několika publikacemi, jako například "Meze růstu" (Limits to Growth, 1972). V této studii zazněla poprvé myšlenka, že je třeba zastavit hospodářský růst a že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů. Později na veřejnost unikly i jiné, "zajímavé" formulace.

Třeba: "Jakkoliv rouhavě to může znít, demokracie už nestačí na řešení úkolů, které jsou před námi." A nebo: " (Navrhovaný) planetární režim, by dostal zodpovědnost za rozhodování týkající se optimální velikosti jak světové, tak regionální populace. Každá země by dostala přiděleno jisté číslo v rámci svých regionálních limitů. Světová vláda by ale měla pravomoc tyto limity vynucovat." Stačí?

Ujídáme z cizího koláče?
A nyní si představte, že jste jedním z té šťastné dvoustovky nejbohatších jednotlivců světa. Máte majetek na třech kontinentech (to je podmínkou členství v jistém prestižním klubu), jste na věky zajištěni, vlády vám zobou z ruky, dokážete vyvolávat finanční krize, krachy menších států a lokální války, kdykoli je to pro váš byznys přínosem, vaše jméno a vaše identita jsou nevyslovitelné a nepublikovatelné, tedy jste nekritizovatelní... Co vás může trápit?

Inu, to, co každého trochu movitějšího člověka: jak předat svým potomkům svět a statky v co nejlepším stavu. Tedy dlouhodobá udržitelnost majetku, postavení a konec konců i planety a jejího bohatství. A při takovémto přemýšlení, došla ta Římská (Bilderbegská, Trilaterální...) parta k závěru, že zdrojů je na planetě Zemi dostatek na věky věků. Tedy pro ně a pro jejich rodiny. Ale poddaní, otroci a vůbec lůza se jaksi přemnožují a drze jim ujídají z jejich koláče.

Půl miliardy otroků
Řešení je nasnadě. Depopulace. Někde jsem viděl výpočet, že postačí pouhých 500 milionů lidí k bezproblémové obsluze, údržbě a zvelebování veškerého majetku těch několika šťastných rodin.

Takže cílový stav je v zásadě znám. Ale jak k němu dospět? Veliká, světová válka, která by počet lidí na Zemi snížila asi nejrychleji, je velice riskantní podnik. Počet členů "jaderného klubu" stále roste a hrozbu, že to v zoufalé situaci někdo "zmáčkne", nelze brát na lehkou váhu. Smrtící epidemie? Nu, nebyla by k zahození, ale moderní, industrializované státy s dobrou, fungující infrastrukturou ji dříve či později úspěšně zvládnou. Snad tedy později, až tu nebudou ty moderní státy...

Ta naše bílá, pracující, anticko-židovsko-křesťanská civilizace je sice bezprecedentně nejúspěšnější, nejtvořivější a nejproduktivnější v dějinách lidstva, ale současně je také vzpurná, odbojná a produkuje nadměrné množství samostatně uvažujících, obtížně ovladatelných lidí.

Takže nezbývá, než drobná mravenčí práce. Postupné kroky. Rozvrat kultur, oslabení soudržnosti obyvatelstva, likvidace obranyschopnosti států, snižování jejich ekonomického potenciálu, lokální konflikty, a pak občanské války. Na co největší ploše. Po nich, časem, může dojít i na ty epidemie. Ostatně v Africe se, tuším vloni, cosi zkoušelo.

Jsme nebezpeční
Ale kardinální otázka zní: kde začít? Ve které části světa? Logickou odpovědí by bylo, že v té, kde se obyvatelstvo rozmnožuje nejrychleji. Takže, co třeba v Africe? Ne, špatně, nesprávná odpověď. Je totiž potřeba vzít v úvahu i jiné hrozby než jen demografii. Hrozby, které ale majitele planety trápí neméně. Položme si teď zkusmo otázku: která část světové populace představuje (pro ně) největší nebezpečí? A jsme zpět u Evropy. Proč?

Celé lidstvo si můžeme, jak již před lety napsal pan Huntigton, rozdělit do několika kulturních okruhů. Zkuste zapřemýšlet, který z nich by mohl představovat pro vládu hypoteticky uvažované skryté elity největší hrozbu? Že by třeba islám? Zdivočelé hordy náboženských fanatiků, rigidní raně středověký řád, svazující veškerý život, krvavá řevnivost šíitů a sunnitů... Ne, špatně. Rigidní strnulost věčného řádu, produkující úpadek a stagnaci, u otroka rozhodně nevadí. A vzájemné šíitsko-sunnitské škorpení? Kdo si hraje, ten (vládce) nezlobí. Navíc, pokud je mi známo, islám nikdy nic převratného nevytvořil a nevymyslel. Počet nositelů Nobelových cen u lidí z tohoto okruhu konverguje limitně k nule. Ano, asi dvě jsou za literaturu. Tedy manipulovatelnost a ovladatelnost za jedna...

Tak co třeba Čína? Podnikaví, skromní, chytří. Tisíciletá, sebevědomá říše středu. Tvořiví, houževnatí a expandující. Ale, z jiného úhlu pohledu - není to vlastně ideální kvalifikovaná obsluha složitějších systémů? A pak, ta jejich úžasná tradice: k vládci vždy v předklonu. Je tu z nezměnitelné boží vůle... Tak bychom mohli probrat jeden kulturní okruh za druhým. Až k Evropě.

Vzpurná civilizace
Čím se tedy tenhle "náš" kulturní okruh od ostatních tolik liší, že by mohl představovat hrozbu pro potenciální světovou vládu? Dvěma věcmi: existencí pojmu "svoboda jednotlivce" a dlouhodobým trendem neúcty k světským autoritám.

Nemá cenu zde rozebírat okolnosti vzniku těchto fenoménů a filosofické důsledky jejich existence. Stačí připomenout, že žádná ze světových civilizací nemá tak dlouhou, pestrou a bohatou tradici převratů, revolt, vzpour, lidových povstání... tedy násilných a velice často úspěšných ataků "buranů" vůči "vrchnosti", jako má ta naše. Od Spartakova povstání, před dvěma tisíciletími, přes Wata Tylera v Anglii 13. století, husitství v Čechách, nespočet selských vzpour, přes povstání a diktaturu Oliviera Cromwella , až po Velkou francouzskou revoluci, nemluvě o posledních dvou staletích, dochází v Evropě periodicky k násilným aktům, které svrhávají stávající pořádek a nastolují nové politické uspořádání, spojené zpravidla s výraznou výměnou elit. Anglický Karel I. i francouzský Ludvík XVI. by mohli vyprávět.

Ano, ta naše bílá, pracující, anticko-židovsko-křesťanská civilizace je sice bezprecedentně nejúspěšnější, nejtvořivější a nejproduktivnější v dějinách lidstva, ale současně je také vzpurná, odbojná a produkuje nadměrné množství samostatně uvažujících, obtížně ovladatelných lidí. Tedy lidí, jako otroků nepoužitelných, kazových a snad i nebezpečných. Pohlédneme-li proto na svět z perspektivy jeho hypoteticky uvažovaných vládců, nebudeme se moc divit, když se rozhodnou, za takovouhle cenu tu naši tvořivost a vynalézavost raději oželí.

Nejsme bezmocní!
Proto teď přijíždějí ty lodě, plné bojovníků. A naše elity, zblblé třemi desetiletími neomarxistické indoktrinace je vítají květinami a zachraňují. Likvidace vzpurné a nebezpečné Evropy postoupila (podle plánu) do další fáze.

Ale co s tím? Co máme dělat my, kteří tohle nechceme? Vždyť na rozhodnutí evropské, natož pak světové úrovně nemáme nejmenší vliv! Jsme fakt odsouzeni do role bezmocných diváků zkázy svého světa? Ne tak úplně.

Začněme u sebe s obnovou toho, co učinilo Evropu velkou. Zdola. Od svého okolí. S obnovou ctností, považovaných po dva tisíce let za samozřejmost. Mám na mysli ony dnes vysmívané pojmy, jako poctivost, samostatnost, soběstačnost a nezávislost. Mezi sebou. Ne ke státu, který už dávno není "náš", ke společnosti nebo vyšším entitám. Ale mezi svými, mezi slušnými lidmi. Tak, jako za "bolševika". Začněme budovat sítě neformálních vazeb spolehlivých, vzájemně si pomáhajících lidí. Beze státu a třeba i proti němu. Své děti vychovávejme k nezávislému myšlení a aktivnímu vyhledávání nezávislých informací.

Podporujme vše co slouží tisíciletími ověřené stavbě – rodina, národ, národní stát. A požadujme to i po svých "představitelích". Dejme jim jasně najevo, že strany a uskupení, jejichž členové se jen otřou o gender, multikulturalismus a všechny ty novodobé hrůzy, jsou pro nás nevolitelné. Požadujme vystoupení z EU, která je úmyslně nastavená tak, aby zdola, parlamentní cestou, změnit nešla. Šiřme zamlčované informace a podporujme nezávislé zdroje. Podporujme vše, v čem se nám evropští politici (tak zvané. "služebné elity", podle profesora Kellera) snaží bránit. Ozbrojujme se. Uvažujme, jak přežít případnou násilnou krizi a jak v ní zabezpečit svou rodinu.

Hlavně ale dejme našim politikům jasně najevo, že jakýkoli pokus o dovoz cizích, neintegrovatelných islámských bojovníků do NAŠÍ ZEMĚ povede k takové bouři, kterou neustojí. Máme maily, poštu...

Oni se ti naši politikové taky něčeho bojí. A to něco jsou volby. I když je sami mezi sebou považují za otravný a zbytečný folklór, vyhnout se jim zatím úplně nelze. A proti rozzuřené většině společnost nepomůže ani tucet spindoktorů a miliardy do propagandy. Oni to vědí... 

ZDROJ

Zpět na hlavní stranu blogu