Anobudelíp

26. květen 2015 | 19.37 |

Tak jsem sledoval prezidentské volby v Polsku. Komorowski v jedné ze svých předvolebních řečí tvrdil, že není čas na změnu, není čas na experimenty s prezidentským úřadem a myslím, že i díky tomuto tvrzení, tomuto heslu "není čas na změnu" přišel o spoustu voličů.

Naopak, právě nyní je čas na změnu. Kdy jindy, když ne teď?! Právě v době, kdy lidé otevírají oči a uvědomují si, že tento stav společnosti je pro ně nadále nepřijatelný, kdy příští rok bude vlastnit jedno procento "vyvolených" více majetku než zbytek světa, kdy západní kulturní marxismus se svým etnomasochismem ničí Evropu. Neomarxističtí revolucionáři ze šedesátých let dnes sedí v Evropském parlamentu a diktují nám svými nařízeními, kvótami, doporučeními, regulacemi jak máme žít, jak pracovat, koho milovat a za co se stydět. Buďme tolerantní, milujme odlišnost kulturní, pohlavní i náboženskou. Hýčkejme národnostní menšiny, uprchlíky, migranty, věnujme jim naši práci, naše daně z otrocké mzdy a naše děti můžeme věnovat třeba úřadům nebo s dětmi obchodujícím společnostem. Jak řekla finská ministryně Marie Guzenina - Richardson "děti teď patří do seznamu nejoblíbenějšího zboží ve Finsku, protože poptávka určuje trh".

Právě nyní je čas na změnu. S potěšením sleduji změnu v uvažování "obyčejných" lidí, kdy začínají myslet na sebe, na naši budoucnost, na budoucnost našich dětí, na budoucnost naší země. Myšlenka je prvotní a je základem všech změn a já jsem rád, že budu u nich.

Naše země má už 2 miliony reálně nezaměstnaných. Stát přitom přiznává jenom 530,000 registrovaných lidí bez práce. Jak je to tedy možné? No, to je jednoduché, je to taková hra s čísly a slovy, na jejichž konci je obyčejný člověk za vola. Do oficiální státní statistiky o nezaměstnaných se totiž uvádí pouze uchazeči o zaměstnání registrovaní na Úřadech práce, nikoliv lidé, kteří nutně potřebují a chtějí práci. Týká se to především osob se sníženou pracovní schopností, kteří musí a chtějí pracovat, aby vyšli s penězi, lidí s částečnými invalidními důchody. Dále se to týká obrovské armády živnostníků, kteří jsou ze státní statistiky nezaměstnaných vyloučeni, nemají-li pozastavené či zrušené živnostenské oprávnění.

Vyloučeni jsou taktéž dlouhodobě nezaměstnaní a především nezaměstnatelní. Vyloučeni jsou studenti, kteří potřebují práci a přivydělat si ke svému studiu, vyloučení jsou důchodci, kteří pobírají tak nízké důchody, že nedokáží vyžít a potřebují nutně práci. Všechny tyto jmenované skupiny dávají dohromady už armádu 2 milionů lidí bez práce (údaj pochází z konce roku 2013 z České televize), takže dnes už může být číslo ještě větší a toto číslo, kterému se říká míra plošné nezaměstnanosti (stát uvádí oficiálně pouze "strukturovanou nezaměstnanost", tedy nižší číslo, které ukazuje jen některé strukturované vybrané skupiny nezaměstnaných), je tak největším alarmem polistopadové zločinného vývoje v naší zemi.

V Česku od roku 1989 vzrostly ceny nájemného v průměru až 30x, v některých lokalitách v Praze a ve velkých městech ale až 50 i vícekrát. Vzrostla snad od roku 1989 průměrná mzda někomu z vás 30x nebo 50x? Vezmeme-li si tehdejší průměrnou čistou mzdu v roce 1989, která byla necelých 2500,- Kčs, tak dnes průměrná čistá mzda v ČR rozhodně 75,000,- Kč není a 125,000,- Kč už vůbec ne.

Co je nám platné, že máme dnes laciné banány, když nejsme opice a nebydlíme na stromech? Nebo snad redaktoři Lidovek jsou paviáni, kteří se houpají na větvích stromů a vřískají to své oblíbené: "ANO, bude líp! ANO, bude líp!" a pořád dokola? Člověk by řekl: "Kdy tedy bude líp?" A já bych mu odpověděl: "Líp už bylo, milý pane!" 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře