Brzy i u nás

1. červen 2015 | 08.59 |

Norský systém zaváděný s pomocí norských poradců za Norské fondy je uáž připraven. Pěstouni proškoleni a dostávají svých dvacet tisíc měsíčně za "pohotovost". Těšíte se?


Proslov ley Vojtekové-Šofránkové na demonstraci proti praktikám norské sociálky


Dnes se konala demonstrace proti tomu, jak jedná sociálka v Norsku. Byla jsem požádána, abych taky promluvila. Tak jsem sepsala pár slov. Pár slov o manipulacích, lžích a krádežích dětí norským Barnevernetem. Tady jsou.

Dobrý den,

sešli jsme se dnes tady, abychom řekli STOP zlovůli norské sociální služby Barnevernet. Představte si, že vám nějaká organizace vezme to nejdražší, co máte. Vaše dítě. Jen tak, bez závažné příčiny. Jenom na základě jakéhosi nesmyslného podezření, které se ani neprokáže. Nebo kvůli tomu, že přijdete o sluch. Případně z důvodu, že je dítě smutné, protože mu zemřela babička.

Jak byste se cítili? A jak vaše dítě? Pro dítě to musí být neuvěřitelně traumatizující zkušenost. Násilné odebrání od rodičů, absolutní bezmoc a vytržení ze známého prostředí. Tohle je nenávratné trauma. Lidé, kteří přežili masakr v Lidicích v době nacistického Německa říkají: ,,Pro nás děti to bylo asi nejstrašnější, co dítě v tomto věku může potkat. Ztratit to, co má nejraději. Domov a mámu. Rodiče."

Vztah dítěte a rodiče je nedotknutelný. Je to základní jednotka každého společenského uspořádání již po celé věky. Než dojde k případnému odebrání dítěte, je nutné dětem a rodičům pomoci najít vzájemnou spolupráci a soulad. Odebrání dítěte je možné až po dokázání, že se něco stalo. Ne předem, tzv. preventivně. Úřad odebral děti jenom na základě nepotvrzeného podezření. Tedy "pro jistotu", aby úředníci neměli v budoucnu problém. Tudíž se nejednalo o žádnou ochranu dětí, ale o ochranu úředníků.

Možná si někteří řeknou: ,,Aaale, tohle nemůže být pravda. Vždyť Norsko je přece civilizovaná a bohatá země." To, že je nějaký stát bohatý, ještě neznamená, že tam nemohou probíhat totalitní praktiky. Jako příklad si můžeme uvést některé islámské státy, které jsou bohaté, ale uplatňují tam právo jako ze středověku. Odebírání dětí na základě podezření za civilizované rozhodně nepovažuji. Stejně tak není znakem civilizovanosti, když sociálka je soukromá instituce, která stojí nad policií a soudy.

Nebo když odebírání dětí je byznys. Každé odebrané dítě roztáčí kolotoč dotací a grantů. Zisky končí u pěstounů a soukromých firem, které pro Barnevernet zajišťují různé služby. Takže čím více odebraných dětí, tím více peněz pro jisté lidi. V Norsku se ročně narodí 60 000 dětí a norský Barnevernet se zajímá o 25 000 dětí ročně. Tudíž o více než třetinu. To je naprosto šílené! Pracovníci péče o děti jsou oprávněni sledovat rodinu po celý den. Kdykoliv během dne mohou přijít a požádat, aby byli vpuštěni. Pokud je někdo doma a pracovníkům nejsou ihned otevřeny dveře, je to zaznamenáno a může být použito jako "důkaz", že rodiče chtějí něco skrývat.

Paní Michaláková nebyla soudem z ničeho obviněna. Přesto děti nemůže dostat zpět. Barnevernet je de facto unesl. Když se paní Michaláková zeptala úředníků, v čem se musí zlepšit, aby jí synové byli navráceni, tak odpověď nedostala. Barnevernet nedávno opět odhalil svou pravou zrůdnou tvář, když paní Michalákové řekl, že jednoho z kluků hodlá dát k adopci. Proč? Protože paní Michaláková si dovolila případ zveřejnit. Tady nejde o žádné dobro dítěte, tady jde čistě už jenom o mstu norské sociálky.

To má být ten systém "vše nejlepší pro dítě"? Proč sociálka bratry rozdělila a každého dala jinam? Proč je dala cizím lidem? Proč je nedala širší rodině, když ta projevila zájem? Proč povoluje matce setkání s dětmi jenom 2x ročně? Proč matka nemůže s dětmi mluvit rodnou řečí? Proč matka nesmí dětem projevit lásku? Tohle nepovažuji za "vše nejlepší pro dítě", ale spíše za "vše nejhorší pro dítě".

Některé děti, které se dostaly do chapadel norské sociálky pak následně spáchalo sebevraždu. Jiné děti, které toto nelidské zacházení přežily, se v dospělosti s Barneverntem soudily a snažily získat náhradu za utrpení a zneužívání v rámci ochrany dětí. Obětí Barnevernetu byl i norský masový vrah Andreas Breivik. Možná i to je důvod, proč mu přeskočilo a rozhodl se postřílet desítky dětí norských politiků. Případů, podobných jako případ rodiny Michalákových, je v Norsku hodně. Jsou rozvráceny slovenské, polské, litevské, švédské, indické a další rodiny žijící v Norsku. Zajímavé ale je, že některým státům se podařilo své občany vybojovat zpět.

Avšak v případě České republiky to jaksi vázne. Zdá se, že paní Michaláková se na českou vládu moc spoléhat nemůže. Kompetentní problém bagatelizují, nebo hledají výmluvy, proč to nejde. Ohání se lidskými právy, tu se zastávají Romů, jindy za muslimů. Ale unesených českých občanů? To ne. Paní Michaláková má zřejmě smůlu, že nepatří k nějaké menšině.

Nevadí politikům, že byl spáchán zločin na dětech? Hitler posílal taky mnoho dětí na převýchovu do "správných" německých rodin. Po válce ale tyto děti byly navráceny do rodin původních, k vlastním rodičům (v případě, že přežili). Podle některých politiků asi k této nápravě dojít nemělo, vždyť ty děti si přece zvykly v nových rodinách.

Zaznívají i hlasy, že rodina do Norska neměla jezdit. V pořádku, v tom případě ale ať ministerstvo zahraničí vydá upozornění o ohrožení, které tam hrozí. Podobně, jako vydává taková prohlášení např. o cestě do Pákistánu nebo dalších zemí. Kromě toho jsou to všichni pořád čeští občané.

Nebude nakonec příčinou nečinnosti kompetentních osob náhodou to, že tady chtějí zavést podobný systém? Norský systém sociální péče, který kritizoval i evropský soudní dvůr, systém, který manipuluje, falšuje důkazy, obchoduje s dětmi? Zdá se, že pro některé lidi jsou peníze až na prvním místě.

Jak je vidět, mnozí politici o pomoci, solidaritě a ochraně umí jenom mluvit. Když je potřeba skutečné pomoci, tak najednou slyšíme samé výmluvy, proč to nejde. V jejich případě zcela platí rčení: ,,Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody."

Snad se najde způsob, jak dostat Davida i Denise do České republiky. Když se to povedlo jiným státům, musí se to povést i České republice. Snad se kompetentní konečně rozhýbou a najdou v sobě odvahu. A nám občanům, nezbývá nic jiného, než burcovat další občany a politiky. Norský systém péče o děti tady nesmíme dopustit. Sociálního inženýrství jsme si užili v minulém režimu dost. STOP znárodnění dětí!

Děkuji 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře