A jedeme

18. srpen 2015 | 08.18 |
› 

To nač Řím potřeboval dlouhá staletí, EU zvládla (a zvládne) za pár desetiletí. Od působivého vzestupu až po dlouhé skomírání. Přestože se největší evropský státní útvar dle tradiční datace historiků rozpadl až v roce 476 našeho letopočtu, o jeho osudu rozhodla hluboká krize v polovině třetího století. Její příznaky mi připadají překvapivě aktuální.

Vše začalo tím, že dosavadní recept na prosperitu a řádné fungování státu – tedy rozšiřování říše - ztratil smysl. Náklady na rozšíření řádově převyšovaly přínosy. (Nemohu nepřipomenout Ukrajinu) Proto bylo třeba zvýšit daňové zatížení římských občanů. To však mělo dva háčky: bohatí se odmítali podílet na provozu státu a dosáhli toho, že daně neplatili. Stejně tak daně neplatila městská chudina. Ta naopak dostávala zdarma základní potraviny a menší obnosy peněz. Svobodní rolníci a řemeslníci velmi rychle ztráceli schopnost odevzdávat tolik peněz, aby vyhověli nárokům státu. Ten ovšem nebyl schopen daně efektivně vybírat (tak jako dnes).

Proto tuto pravomoc svěřil soukromým exekutorům, kteří prosluli svou krutostí, s níž skutečné či fiktivní dluhy vymáhali. To ve svém důsledku vyvolalo vzpoury a politickou nestabilitu v celé říši, vyjma Říma s jeho spokojenou chudinou dostávající svůj chléb a hry od každého nového panovníka. Zábavy si užili dost i jinak - jednu chvíli se císařem chtělo stát třicet uchazečů, kteří se během měsíce vzájemně povraždili. Historici o tom všem a zejména o hospodářských poměrech skoro nic nevědí. Zhroutil se vzdělávací systém. A tehdy stejně jako dnes to v první řadě postihlo výuku matematiky.

Pak poklesl na minimum i počet lidí, kteří uměli číst a psát. Na všech školách se však v masovém měřítku začala vyučovat rétorika (analogie dnešních sociálních věd). Takže muži postrádající elementární vzdělání se naučili plamenně řečnit, vstoupili do politiky a usilovali o posty nejvyšší. Životnost císařů dosáhla pouhých týdnů... Nemilosrdné vymáhání daní a dluhů, nespravedlivé zatěžování svobodných rolníků a řemeslníků (tehdejší střední třídy) nakonec vedlo k tomu, že se výrazně snížila porodnost a pak spousta věcí přestala fungovat, protože nebyli lidi.

Barbaři, které říše lákala na své území a nabízela jim občanství, rádi vstupovali do armády, pracovat na polích či v dílnách se jim nechtělo. Římští občané ztratili to, čeho si vážili nejvíc – svou osobní svobodu a tak stát přestali považovat za svůj. Další dvě staletí jej téměř nikdy nehájili proti nepřátelům, až Říše západořímská zanikla. Naštěstí žijeme v době, ve které se všechny důležité historické procesy odehrávají desetkrát rychleji, takže konec dnešní Evropy přijde brzo. Jenom doufám, že Temný věk, který ji vystřídá nebude trvat další staletí jako kdysi.
(Jaroslav Bašta)ú

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře