Hrají vabank

4. září 2015 | 23.31 |

V posledních dnech se na některých serverech začaly objevovat nenápadné zprávičky. Poblíž Damašku prý přistály jakési ruské jednotky, o kterých ale západní média zatím neinformují. Vypadá to na vyslání ruského expedičního sboru. Mohlo by jít o počátek masivní ruské podpory Assadovi a jeho armádě v boji proti teroristům z ISIS a al-Kajdy.

Islámský stát je dítětem USA

Většina naší veřejnosti tuto událost asi nezaznamenala a řada z těch, kteří si jí povšimli, mávla lhostejně rukou a řekla si, co je nám po tom. My teď máme jiné starosti. Muslimská záplava, kolabující ekonomika EU a čím dál diktátorštější počínání představitelů jejích nejsilnějších států, to je to, co nás ohrožuje. Jděte k šípku se Sýrií. Ty jejich nekonečné a nesrozumitelné potyčky nemají na nic vliv.

Jenže ony mají. Zopakujme si v krátkosti o co jde. Že je tzv. Islámský stát, který v oblasti řádí, dítětem USA a Saudské Arabie, o tom si už dnes cvrlikají i vrabci na střeše. Je zde například nedávné vyjádření německého novináře Kena Jebsena.

Mají to ti naši "strategičtí partneři" pěkně rozděleno. Saudové dodávají peníze a wahábistickou ideologii, Američané zbraně a výcvik. Úkolem ISIL je rozbít Sýrii pod záminkou boje proti ošklivému diktátorovi Assadovi tak, aby bylo možné dotáhnout rouru s uhlovodíky z Kataru a Saúdské Arábie přes Syrské území do Evropy. To by vytěsnilo vliv Ruska na kontinent, Rusko oslabilo a samotné Evropany přivázalo ropnou oprátkou k těm úžasným a demokratickým muslimským monarchiím. Našim spojencům.

Zatím tomu president Assad (lump jeden diktátorská) bránil a předchozí pokus, odstranit jej s pomocí tzv. "rebelů" v podstatě ztroskotal. Druhým cílem ISIL je pak oslabení vlivu Íránu v oblasti. Íránci, to jsou vesměs šíité. Proto se tomuto (druhotnému) úkolu věnují sunnitští bojovníci ISIL s neskrývanou chutí.

Američané shazují ISIL zbraně a zásoby

A aby se pohár pokrytectví naplnil až po okraj, tak všichni okolo, pod vedením USA, usilovně bojují s tím "nepřítelem lidstva" – Islámským státem. Spojené státy jej usilovně bombardují. Ale tak, aby se pokud možno nikomu z bojovníků nic vážnějšího nestalo. Mezi tím se objevují zprávy íránské rozvědky, že americká vojenská letadla shazují zásoby pro ISIL. Taková zvláštní válka. Asi to občas někde bouchne, ale většinou padají z nebe náboje a konzervy...

Na severní straně pak armáda Turecka, váženého to člena NATO, druhá největší armáda v této organizaci, sedí pokojně na své hranici a občas vypálí směrem do Sýrie. Nikoli však na bojovníky ISIL, ale na Kurdy. Kdykoli to už vypadá, že Kurdové vítězí, přiletí zezadu turecký granát... A k dovršení téhle frašky se vynořují nepotvrzené zprávy o léčení raněných bojovníků ISIL v nemocnicích Turecka a snad prý i Izraele.

Západ hraje vabank

Tahle dlouhá a možná i únavná rekapitulace byla nutná, abychom docenili význam zapojení Ruska do dění v oblasti. A možná i abychom chtíce nechtíce znovu ocenili Putinovu genialitu. No posuďte sami. Všichni se tu tváří, že bojují proti šíleným mudžáhidům z ISIL. Ve skutečnosti ale usilují o porážku Assada a (v neposlední řadě) o oslabení Evropy a její zahlcení tzv. "uprchlíky".

Nikdo z nich proto nemůže Putinovi vyčítat, že vyslyšel volání všech demokratických sil světa a připojil se k boji proti ISIL. Že tím sleduje podporu Assada a porážku USA se Saudy? Dokažte mu to!

Jeho zapojení do hry je přímo mistrovským kouskem zkušeného šachisty. Zatímco Kongres USA stále váhá, zda podpořit Obamovu pracně ušmudlanou smlouvu s Íránem, námluvy mezi Íránci a Rusy už v tichosti proběhly. Nedávno například, bez velkého zájmu našich medií, navštívil velitel íránských sil generálmajor Qasem Soleimani Moskvu. Výsledkem řady jednání bylo strategické rozhodnutí: vynaložit veškeré potřebné úsilí na udržení mocenské pozice Asada tak, aby Sýrie zůstala barierou bránící šíření ISIS a islamisty podporovaných milicí do okolních států. Mimo jiné i do bývalých sovětských islámských republik.

Rusko nastupuje

Shrňme si situaci. Jak to vypadá, začínají teď od západu, z Assadových pozic, nastupovat Rusové. S moderními zbraněmi a armádou, jejíž odhodlání nebylo léta rozvraceno řečmi o humanitě. Od východu to jistí íránské gardy s horkými novinkami ruského obranného průmyslu v rukou a odvěkou "láskou" ke všemu sunnitskému. Zejména pak v "jejich" zájmové zóně. Vypadá to, že by se dlouhodobě zablokovaná, patová situace na Středním východě mohla pohnout. A že to nebude pohyb USA a Saudům milý, na to vemte jed. I ten tolik obávaný ISIL se může brzy ukázat jako umělý, papírový tygr. A takových peněz to (kohosi) stálo....

Ano, to je všechno pěkné a zajímavé, ale jak to souvisí s námi, s našimi problémy, řekne si mnohý. S tou už zmíněnou muslimskou záplavou, kolabující ekonomikou EU a čím dál diktátorštějším počínáním představitelů jejích nejsilnějších států? Odpovím protiotázkou: Všimli jste si, jak spěchají? Kdože? No přece právě ti (čím dál diktátorštější) představitelé EU.

Globálním "elitám" hoří termín

Ten chvat je už neutajitelný. Jako by se muselo něco stihnout a už hořel termín. Tlačí se na co nejmasovější příliv "uprchlíků" do zemí unie. Vyhlašují se výzvy o přijímání "všech". Vypravují se pro ně vlaky, hartusí se na státy, co tu záplavu nejrůznějšími způsoby "zbytečně zdržují". Vojenské lodi se posílají lovit až do lybijských výsostných vod, jen aby přísun nevyschl. Proč?

Proč eurosocialisté opustili svůj dosavadní osvědčený fabiánský model spočívající v postupném ořezávání salámu po tenoučkých kolečkách. Uřízneme kolečko, oni (lid) zabrblají. Až si zvyknou, uřízneme další a další, až je šiška poloviční.

Doposud se to přece osvědčovalo. Lid sice brblal, ale zvykal si. Dříve nepředstavitelné se stávalo po desítkách let normálním. Tak proč? Vysvětlení je dvojí.

Jednak už tenhle model zjevně narazil na své limity. Lidé, a zejména pak lidé v nejpokročilejších zemích unie (rozuměj těch, co už to praktikují nejdéle) si začínali změn svých zemí všímat a jejich odpor a nespokojené mrlání postoupilo až na pokraj otevřené vzpoury. Elitám je už delší dobu jasné, že v následujících volbách, pokud ještě budou a budou alespoň trochu demokratické, mohou být smeteny. Proto je třeba, dokud to ještě jde, postavit občana před hotovou věc. Učinit změny Evropy nevratnými.

Sype se to na všech stranách

Druhou možností je, že čas na splnění jakéhosi plánu, odhadovaného na desetiletí, se náhle zkrátil. Že přišly nějaké nedobré zprávy... Uvedl bych to na příkladu – Albert Speer, ministr zbrojní výroby Velkoněmecké říše si již v roce 1943 zapsal do svého deníku, že válka je v podstatě z hospodářského hlediska prohraná. Přitom se mu ale stále dařilo zvyšovat objem zbrojní výroby, která svého vrcholu dosáhla v následujícím roce 1944. On už si však spočítal limity surovin, výrobní kapacity a možnosti produkce Německa a jeho protivníků a výsledek byl jednoznačný.

Něco podobného možná učinily i naše, evropské elity a ti, kteří je řídí. Také si třeba něco spočítali. O výsledek se s námi asi nepodělí, ale porozhlédněme se sami po světě. Čína se ve velkém zbavuje amerických dluhopisů. Nedávno její burzy lehce kýchly a Wall Street se málem položil. Rusko jedná se zeměmi BRICS a mnoha dalšími asijskými zeměmi o dedolarizaci vzájemného obchodu. Podle posledních zpráv chtějí ignorovat i euro. Na Ukrajině taky cosi zásadně nevyšlo. Místo oslabení Ruska se dosáhlo jeho pevnějšího spojenectví s Čínou a teď se hledá černý Petr, kterému by se hodil na hrb astronomický ukrajinský dluh. A do toho zapadají i nejnovější zprávy ze Sýrie. Sype se to na všech stranách a ani rozpálené rotačky FEDu (a ECB) už nepomáhají.

Tak souvisí ruské zapojení v Sýrii s patáliemi, které teď zažíváme u nás a v Evropě. Mocní Západu zoufale spěchají. Už není čas nic skrývat a maskovat. Proto také nabírají muslimské uprchlíky horem dolem a co nejvíce oddalují i pouhá jednání o nějakém skutečném řešení. Nechtějí ho.

Hrají vabank.

Zdroj

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře