Svobodný jsem jak Ikarus, z křídel mi kape vosk a dole bliká Rus, opodál Evropa a jen já jsem pánem svého života.

viktor malý: 8 a 13 záři 1999 v Moskvě došlo k výbuchům obytných domů. 224 spících lidi zahynulo, 697 bylo zraněno. Myslíte si že v tom roce byly provedeny nějaké smuteční akce, podobné těm, při kterých v USA uctívají památku obětí teroristických útoků z 11. září? Ne. Myslíte si že na místě těch domů postavili památník, věnovaný obětem tragédie? Ne. Myslíte, že statní zastupitelstvo položili smuteční věnce a vyslovili soustrast pozůstalým? Ne. K čertu s oficiálním představiteli, myslíte si že obyčejní Rusové, stejní lidé, jací zahynuli ve svých domech, si vzpomněli na tragedii? Ne, Rusko je na to příliš duchovní. V tyto dny proběhly v Moskvě slavnosti Dny města, všichni se smáli a vyhrožovali Iskandery, a později poslouchali vtipy prezidenta a premiéra když byli chytat ryby.. Ovšem, při každém vhodném okamžiku budou tito lidé říkat, že nikdy nenechají své lidi na pospas a vždy si je budou pamatovat. Nechají. Zapomenou. Neváží. Serou na ně. V Rusku je lidsky život bezcenný, nestojí ani za tu minutu k uctění jejich památky.