Po hlavě do prdele

7. květen 2010 | 11.25 |
› 

Totální regulace všeho a sociální státy způsobily, že jakýkoliv výrobek z těchto oblastí je neskutečně drahý a nekonkurenceschopný a vlády všech zemí, aby se zalíbily svým voličům, vytvářejí téměř bez výjimky dluhy. A to vlády pravicové i levicové, pravicové možná o trochu méně.

V Evropě zcela jasně zvítězila totální byrokracie, která způsobuje, že bohatnou lidé nezúčastňující se výrobního procesu, ale lidé tyjící z byrokratického systému.

Typickým příkladem jsou stavební pozemky. Zatímco 1m2 stavebního pozemku, dříve pole, stojí cca 1.000,–Kč, sousedící původní pole stojí 10 Kč/m2. Rozdíl mezi oběma pozemky je pouze ten, že ten drahý se podařilo byrokratickým rozhodnutím umístit v územním plánu do území určeného pro výstavbu. Na jedné stavební parcele lze tímto způsobem vydělat při velikosti pozemku 1.000m2 990.000,–Kč.

Pokud umí člověk trochu počítat, a stačí k tomu velká násobilka, ví, že státní dluhy, kterými jsou zatíženy všechny země EU, jsou již teď nesplatitelné.

Vezmu příklad ČR. Stát dluží 1 bilion Kč, občané mají půjčeno druhý bilion Kč. Pominu skrytý dluh na neopravených komunikacích, zastaralé infrastruktuře atd.

Nejsem marxistou, přesto předpokládám, že hodnoty jsou vytvářeny materiální prací a službou. Vše ostatní, tj. např. právní služby, lékařská péče, státní aparát atd. pouze zvyšuje formou daní, pojištění a jiných služeb cenu materiálního výrobku, ale na jeho výrobě se nepodílí.

Uvažuji-li, že počet lidí zúčastněných na materiální výrobě či službě je v ČR pouze 2 miliony osob, pak každý z nich ke splacení již existujících dluhů musí vyprodukovat zisk 1 mil.Kč. Nepočítám úrok.

Oblíbený nápad politiků, že nás zachrání dotace Evropská unie, je nesmysl. Jednak sama EU je v podobném stavu jako ČR, jednak je třeba se podívat, jakou formou nám EU pomáhá.

Přicházejí dotace na nesmyslná akvacentra a podobné stavby, kde se město nebo obec ještě v zájmu nejušlechtilejšího cíle zadluží, aby svůj podíl na investici bylo schopno zaplatit, ovšem nikdo již neřeší, kdo bude hradit budoucí provozní náklady.

Přirovnal bych to k tomu, že zadlužený člověk vyřeší svůj dluh tím, že si postaví na zahradě vyhřívaný bazén.

Dříve jsem měl pocit, že to politici na všech úrovních dělají z nevědomosti, dnes již vím, že to dělají v duchu "každý den dobrý".

Co si ale počnou se svými penězi, až celá ta bublina splaskne a peníze ztratí svoji cenu???

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře