Dali jsme dva roky života

17. prosinec 2016 | 15.35 |

Jsou dnes lidé, kteří sice vidí dějící se nepravosti a cítí přicházející nebezpečí, ale nesnaží se mu jakkoli předejít a cokoli podniknout. Jejich motivem, lze-li mluvit o motivu, je pohodlnost či lenost. "Já sice nejsem spokojen, ale on to někdo udělá za mě, já si nebudu zbytečně pálit prsty".

Chyba! Právě na to naši politici spoléhají. Na liknavost, pohodlnost lidí a hlavně na setrvačnost roztočeného kola prospěchu. Tyto atributy jim přispěchaly na pomoc, při snadném vstupu do NATO a EU. Dnes nás tato pohodlnost může přijít draho.

Naše zostuzovaná iniciativa však nabízí možnost změny k lepšímu.

Je ostudné, že naše média přisluhují politické scéně, neboť je to hanebný odklon od poslání novináře. Nu, co dělat, musíme si poradit bez lidí, kterým je výplata bližší než svědomí.

My, kteří se snažíme o zachování míru a obrození naší rozprodané a rozkradené země, jim z pochopitelných důvodů vadíme. Jsme vlastně osinou v zadku zaprodanců. Zajisté jsme opět vedeni "ve svazcích", jako občané s názory, které se neslučují s vládní politikou. Tito neblazí archiváři za svých třicet stříbrných dokumentují poctivé lidi. My, občané ale máme svá práva zakotvená v ústavě, práva se nejen vyjádřit, ale i konat. A dnes jen opožděně reagujeme na to, co se v posledních desetiletích dělo a stále děje s naší zemí.

My, vojáci v záloze, jsme dva roky života obětovali bez nároků na cokoli, naší vlasti, aby se toto, co dnes vidíme, nikdy nestalo! Avšak stalo se! Kolik lidí cinkajících v roce 1989 klíči je dnes nepotřebuje, neboť nemá svůj domov, kolik z nich nemá práci. Mají dnes velmi reálný kapitalismus, politické kmotry a pseudosvobodu, která se dnes opět vymýtá pendreky a která opět zakládá svazky na lidi s odlišným názorem.

Kamarádi, oslovujte dobré lidi, seznamujte je s naší iniciativou a myšlenkami, které nejsou vůbec takové, jak jsou naší veřejnosti předkládány. Hovořte s lidmi, kteří používají vlastní rozum a nenechají s sebou manipulovat médii, tedy s lidmi, kteří mají svou zemi upřímně a nezištně rádi.

Text: Pavel Troníček, Hradištko 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře