Jezevec-mrzout | Zděšení eurosvazáků

Další nádherný vyděšený článek, který doporučuju, pochází od superideologa České televize Jana Moláčka. Ti lidé se ještě nedávno cítili jako příslušníci NKVD, měli pocit, že si mohou dovolit vůči komunikoliv naprosto cokoliv. Arogance bez hranic. A teď zjišťují, že politický režim není tak úplně stabilní a že svoje chování ke zdánlivě bezmocným spoluobčanům nejspíš přeháněli.

Moláčkova základní otázka zní, zda současný politický režim není nestabilní a zda nemůže dojít k jeho náhlému zhroucení. Samozřejmě, že může! Ta hranice je přece jednoduchá. Režim, který se těší podpoře obyvatelstva, je stabilní. Režim, který je obyvateli nenáviděn, je nestabilní. Každý čeká na jeho zakolísání. A je současný režim zbožňován nebo nenáviděn?

Vyděšené články současných svazáckých normalizátorů, mě vždycky naplní nadějí, že už to konečně praskne. A je jedno, že paralely uváděné v článku kulhají na obě nohy. Tyto svazácké typy si totiž neuvědomují, že mezi svobodným režimem, který tady byl v 90. letech, a tím, který je tady dnes (a jehož nastolování nastalo někdy na přelomu tisíciletí a bylo definitivně stvrzeno vstupem do novodobé RVHP) jsou obrovské rozdíly a že k Brežněvovským časům máme dnes nepochybně o mnoho tisíc mil blíže než v lednu 1990.

Rozdíl je v tom, že až současný neomarxistický marasmus padne, nemáme narozdíl od roku 1990 žádné vzory, kde to podle nás dělají dobře. Tehdy jsme je měli, jen jsme nevěděli, že 60. - 80. léta na Západě skončila a region už je prolezlý pokročilým stádiem alzheimera. Změny proto budou bolestivé pro každého jednoho z nás, ale nedá se tomu vyhnout. To máme za to, kam jsme to až nechali zajít...