Proč je Západ vyřízený - názor inženýra

12. březen 2017 | 16.09 |


Autor článku klade otázku o úrovni technického vzdělávání na Západě, a to zejména v USA. Proč jsou v USA inženýři cizinci, zatímco dělníci jsou Američané? Ne se všemi závěry lze souhlasit, ale dojmy popsané autorem pomáhají pochopit zvláštnosti pochopením charakteristiky západního technologického životního stylu ...

V tomto krátkém článku se chci podělit o svá zjištění založená na tom, co jsem viděl na vlastní oči. Pracuji jako inženýr na moskevské pobočce velkého amerického výrobce letadel. Je to práce na dálku. Američané pošlou zadání a inženýři v moskevské kanceláři pracují jako kresliči, ovšem nikoli na rýsovacím prkně, ale v 3D modeláři. Přesně stejné práce pro tuto společnost se provádí v Itálii, Japonsku a dalších zemích. Docela často se práce neomezuje pouze na "kreslení", často jde o rozpracování celých sestav.

Práce je také spojena s častými služebními cestami do USA, kde jsou umístěny továrny. Na těchto služebních cestách jsem strávil dost měsíců. Hned jsem si všiml jistých podivností, které jsem si ještě donedávna nemohl vysvětlit.

Základem je to, že inženýrský personál Američanů prakticky nemluví bez přízvuku. To znamená, že prakticky žádný z inženýrů, alespoň z oblasti civilního letectví, se nenarodil ve Spojených státech. Dělníci jsou většinou původem z USA, většinou běloši a nad čtyřicet let, ale inženýři jsou převážně cizinci, nebo naturalizovaní cizinci. Ve výsledku je všechno vzhůru nohama, inženýři jsou cizinci a dělníci domácí.

Když jsem ukázal skupinovou fotografii inženýrů kalifornského oddělení mým přátelům v Rusku, všichni se jako jeden muž ptali: "To je někde v Thajsku?". Opravdu, z padesáti lidí nebylo víc, než pět evropských tváří. Zbytek tvořili Asiaté, hlavně z vietnamské diaspory a asi čtvrtinu Mexičané. Nemohl jsem pochopit, proč neexistují domácí inženýři. Koneckonců, platy amerických inženýrů jsou na úrovni lékařů. U zahraničních pracovníků, kterým firma neplatí žádné příspěvky do penzijního fondu, ke dnešnímu dni vychází plat asi 300 000 rublů (120 000 Kč) měsíčně. Dokonce i Němci si jezdí vydělávat do USA, protože dostanou dvojnásobný plat. Jejich technické vzdělání je pořád ještě dobré. Dokud se v německých školách otázka pohlaví (chlapec, dívka, nebo něco jiného) nestane důležitější než fyzika.

Ale zpět k platům v USA, které dnes za pomoci důvěry v dolar řeší všechny problémy nedostatku kvalifikovaného personálu. V Americe cizinec-inženýr má čtyřikrát vyšší plat, než já v Moskvě. A při takových platech je v USA jen velmi málo místních inženýrů. No budiž, manažeři byli místní, ale tady ne. Můj manažer z americké strany je Albánec hovořící s přízvukem. Stejná situace je na severu USA ve státě Washington, ale tamější technický personál je čínský a východoevropský.

To vše jsem nemohl pochopit, dokud jsem na Internetu nenarazil na článek jednoho lotyšského zkrachovalého podnikatele, který odjel do Británii na práci. Mimo všechny hrůzy života v Anglii pracujícího cizince, moji pozornost upoutala jedna epizoda, kdy tento Lotyš navštívil své polské přátele a viděl jejich syna, žáka britské školy dělat domácí úkoly. Tento žák kreslil jakési kruhy a body. Ukázalo se, že počítá patnáct děleno třemi. Číslo patnáct zakroužkoval, z kroužku vyvedl tři skupiny po pěti tečkách a získal výsledek. Přičemž se nejednalo o žáka nejnižších tříd. Když se ho Lotyš zeptal kolik bude dvě stě děleno deseti, žák odpověděl, že to je velmi obtížný úkol, ale zkusí to. Zakroužkoval číslo 200 a začal počítat puntíky. Nato se Lotyšovi žáka zželelo a požádal ho, aby se víc netrápil.

Potom tento Lotyš poznal další polskou rodinu, která se vrátila do Varšavy. Jejich dcera z páté třídy britské školy šla poprvé do polské školy. Přesně o hodinu později vyběhla ven z budovy své nové škole se slzami a křičela, že se tam nikdy nevrátí. Ukázalo se, že se celá třída smála již po prvních jednoduchých otázkách učitele. Syn dalšího Poláka skončil britskou školu. Když se Lotyš zeptal na syna: "No, jak si stojí?" otec stručně odpověděl: "Hlupák".

Nedávno jsem se od známého ředitele školy dozvěděl, že jeden z našich diplomatických pracovníků se rozhodl poslat svou dceru na rok do Londýna do školy, aby se zlepšila v angličtině. Můj známý tu dívku znal a říkal, že to byla slušná dívka, krasavice a vynikající studentka. Rok nato ji po návratu z anglické školy prostě nepoznal. Její angličtina byla plná ‚fejků‘, piercing, tetování a drzé chování. Sám řekl: "Ta dívka je ztracena." Vůbec, poznamenal, když se jde kolem naší školy, je tam ticho – probíhá výuka. Ale kdykoliv šel během svého pobytu okolo anglických státních škol, byl řev slyšet sto metrů od školy a to potom o žádném normálním vzdělávání při takovém hluku nemůže jít řeč.

Kvalita anglického vzdělání již způsobuje krizi v britském jaderném průmyslu. Není kým zaměnit specialisty odcházející do důchodu. Přitom zatím nejsou připraveni přijímat do takového zranitelného sektoru cizince a kromě toho nemohou nabídnout stejné peníze, jako v USA. Myslím, že katastrofu anglických státních škol lze směle promítat do amerických, či jiných západních škol, protože programy jsou zhruba stejné.

Zde je další případ z Internetu. Náš člověk z ruských hlubin odešel do Kanady učit se angličtinu do jedné z nejlepších kanadských jazykových škol. Tam se v hodině rozebíral článek, o obezitě ve světě. Závěr článku byl ten, že tento problém dosahuje maxima v anglicky mluvících zemích. Následoval test s otázkou: "Ovlivňuje učení angličtiny nadváhu?" Náš člověk na idiotskou otázku odpověděl samozřejmě "Ne". Správná odpověď ovšem byla "Ano"! Náš muž se snažil diskutovat s učitelkou, v Kanadě narozenou indickou ženou. Ona odpověděla: "Samozřejmě, že ‚Ano‘ je správná odpověď", a uvedla příklad svého strýce, který po přestěhování z Indie do Kanady se začal učit angličtinu a v důsledku toho strašně přibral na váze.

To ukazuje na naprostý zánik vidění elementárních příčinných vztahů již u učitelů. Již vyrostla celá generace učitelů odpovídajících úrovni svých žáků. Dokonce i v případě, že by se Západ rozhodl chtít navrátit normální systém vzdělávání, oni prostě nenajdou potřebný počet učitelů schopných osvojit běžné učebnice. Samozřejmě, lze argumentovat, že tyto školy jsou pro plebs, zatímco v elitních školách je všechno v pořádku. Ale soudě podle činů západní elity, ani jejich školy nejsou v pořádku. Například můžeme připomenout rozhořčení bývalého prezidentského kandidáta Mitta Romneyho, když nemohl otevřít okno v letadle, aby vyvětral a dokonce chtěl pozvednout tuto otázku v Kongresu. V Rusku každý školák ví (nebo alespoň doufám), proč nelze otevřít okno ve výšce deset tisíc metrů.

Můžeme také poznamenat, že v posledních letech oblíbenou americkou praxí je dělat ze sebe blázna. Jen Psaki se v tomto směru již stala pojmem. Podle mého názoru dělat ze sebe blbce je nejjednodušší způsob, jak ztratit důvěryhodnost. A zkusme připustit takovou pobuřující myšlenku: "Panebože, co když to nepředstírají?" Jak si vysvětlit skutečnost, že Čína bez předběžné demokratizace dostala Marshallův plán, tedy investice, technologie a především neomezený domácí trh USA, zatímco podle všech pravidel demokratickým zemím nebylo poskytnuto vůbec nic? Co bylo cílem – řízený chaos? Výsledky naznačují, že nebyl ani řízený. V důsledku pozitivní obraz USA je zničen, i když do něj bylo investováno hodně peněz.

USA se nyní proměnily v opici s granátem. Dokonce zastrašily i spojence. Evropa třesoucí se rukou podává opici poslední banány, aby granát neletěl směrem k ní. Úroveň vzdělání ovlivňuje i americký vojensko-průmyslový komplex, kam je přístup zahraničních inženýrů s tradičním vzděláním omezen. Například ve vojenském letectvu jsou F22 a F35 kvůli neuváženým kompromisům v řadě ukazatelů horší než předchozí generace. Pravděpodobně z důvodu utajení je to práce hlavně inženýrů narozených ve Spojených státech. A dokonce i v oblasti elektronických udělátek, pokud vezmeme ikonu Steva Jobse, když se ho ptali, proč nepřenese výrobu iPhone do USA, odpověděl otázkou: "Kde mám vzít tolik inženýrů?"

Většina amerických vysokých škol s předměty jako "zombologie" se prostě zabývají jen čerpáním peněz a distribuci diplomů, které jsou dostatečné tak pro McDonalda. Na dobré vysoké školy, jichž není tak mnoho, nastupují na technické obory převážně Asiaté. Místní se domnívají, že tyto obory jsou pro ně příliš složité a jednodušší bude se naučit, jak sestavit falešné závěrky společností, aby rostla prázdná kapitalizace na burze.

Naskýtá se otázka, jak mohli přivést svůj vlastní vzdělávací systém do takového katastrofálního stavu? Nemáte-li brát v úvahu konspirační teorie a uvažovat, že příčinou byly dobré záměry, můžeme uvažovat dvě hypotézy. První z nich je o humanizaci vzdělávání. Děti by neměly být nuceny se učit. Vše by mělo být na základě dobrovolnosti. Pokud nechtějí, neměly by ani dělat domácí úkoly. V důsledku toho je program výuky zjednodušen. Ale vždyť hlavním úkolem školy dokonce ani není získání konkrétních znalostí, které se nemusí v životě využít. Hlavním cílem je rozvoj mozku, vypracování určité intelektuální pevnosti, aby člověk nezůstal jak solný sloup, pokud se před ním objeví jen trochu složitější úkol, než na jaký je zvyklý.

Dalším důvodem poklesu úrovně vzdělání v amerických školách je nastavení společné laťky pro bělochy, černochy i hispánce. Nechci říkat nic špatného o intelektuálních schopnostech těchto skupin, jen jejich kultura nepřipouští nucení dětí ke studiu. Proces degradace americké školy byl postupný. Po dlouhou dobu bílí studenti svými výsledky silně překonávali ostatní. Jednoduše řečeno, bílí a Asiaté, kterých na zkouškách přibývalo, dostali jedničky, zatímco ostatní čtyřky. To se začalo považovat za etnickou diskriminaci. Program se zjednodušil. Bílí a Asiaté začali dostávat jedničky, ostatní trojky. To nestačilo. Nyní všechny skupiny dostávají přibližně stejné známky.
Někdo může říci, že ruská státní maturita povede ke stejnému efektu, ale dnes je velký rozdíl mezi úrovní otázek v ruské státní maturitě jejími západními protějšky. Úroveň jejich maturit není daleko od ruské základní školy. Z toho vyplývá závěr – v žádném případě se nesmí zjednodušit výukový program. Například v Jižní Korei se pouze zvyšuje náročnost. Výsledky jsou zřejmé.

Západní svět, měníce se na absurdní divadlo, rychle ztrácí svou přitažlivost. Ještě zůstala určitá setrvačnost vědomí, například Ukrajinců, kteří se chtějí integrovat do Evropy. Jenomže oni se dnes chtějí spojit s Evropou včerejší – etnicky homogenní, klidnou, prosperující, která existuje jen v mýtech. Ukrajinští fanatici se chtějí vrátit do doby, kdy ještě neexistovala žádná otevřená Overtonova okna, skrz které se vlily vousaté ženy a genderové vzdělání. A teď se k tomu přidává i hospodářská devastace. 

Zdroj Internet

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře