To víš, ty prachy.

3. duben 2017 | 08.37 |

A zatím v Teplicích...

Poslouchám dvě švadleny jak vzpomínají na společné zážitky - a pamatuješ, jak jsme zkracovaly hábity Arabkám? Cože? Ty kolaborantko! Říkám s nadsázkou, a zatím ještě úsměvem jedné z nich. No jo, to víš, prachy- krčí rameny ona. A v tom mi to došlo. Věta: " to víš, prachy" nás dovedla do hnoje, ve kterém teď Teplice jsou.
Všichni, vyhladovělí lety komunismu jsme se naučili takhle uvažovat- přeorientovali jsme se na vydělávání peněz, protože to najednou šlo, a už to nebylo "nemorální". Jenže... jako když chudáka najednou posadíte k plnému stolu- neuměli jsme najít míru, kdy je to ještě o prostém vydělání peněz pro rodinu, a kdy už to je "přes čáru".
V Teplicích to začalo být přes čáru, když to začalo znamenat, že zatímco plníme naše kapsy, zaprodáváme sami sebe a zemi pod nohama našich dětí.
Ti, kdo běžně nadávají, jak strašně to s Teplicemi dopadlo, jak jsme zahlceni Araby, jak se bojí pustit děti do školy přes park, ti přitom zkracují hábity, ale také povolují výjimky, prodávají pozemky a domy, pracují v arabských restauracích, vodí své děti na kebab, uklízí coby služky v arabských rodinách, nebo jim dělají taxikáře.
Od těch nejvyšších představitelů města až po poslední služku mají společné jen jedno jediné: " to víš, prachy".
Protože oni nemají v sobě zakódovanou kontrolku, která by měla blikat v okamžiku, kdy prachy musí ustoupit budoucnosti našich dětí, jsme my všichni tam, kde jsme.
V loji.
Nemáme nakonec ani ty "prachy" ani své město.

I tohle jsou dveře, které jim otevíráme. Prodáváme se jako prostitutky, a jsme přesvědčeni o tom, jak moudře jsme se investovali. Naše děti nám bohužel jednou nepoděkují za ty krásné botičky koupené za kolaborantské peníze, až budou méněcennými cizinci ve svém městě.
Jejich rodiče už asi nikdo nepřevychová. Vyrostli ve veselé a klidné době, nikdo jim neřekl, že to může být jinak.
Totiž, možná řekl, ale kdo by "řešil blbosti"... 

C/P Iva Procházková, FcB

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře