Budiž tedy válka..

Egypťané, Mongolové i Římané vnímali svou říši za to nejdůležitější na světě, co bude věčné. Stejný syndrom máme my Evropané, když se stále vidíme jako základ a střed světa. Těžiště politiky světa leží již jinde. My máme pro druhé cenu jako bohatý trh a bezpečný prostor, kam lze odkládat nepohodlné lidi. Už nejsme ani spravedliví, ani silní, ani demokratičtí. Jsme jen bohatí, zatím..

Zásadní věci světa se opět řeší středověkou taktikou a strategií, jen za použití modernějších zbraní. My považujeme za sílu a projevy řádu předpisy, zákony a regulace. Podpisy na cárech papíru, které neumíme uplatnit na ty nejsilnější, co nám chtějí vládnout, ani na ty nejslabší, co přicházejí odjinud. Regulujeme jen sami sebe a nikdo další tu hru nehraje.

Odvykli jsme pocitům hladu i pohledům na krev. Téměř každý večer, jsme u zpráv vyděšení, když z televize promlouvají dějiny. Nedokážeme být trvalý ostrov klidu ve světě, kde se vše bortí a přesouvá. Tohle za nás druzí nevyřeší. Tohle už ze svých daní neuplatíme.

Budiž tedy válka...kterou prohrajeme. Možná nás to donutí vrátit se pár kroků zpět a vydat se znovu trochu jiným směrem. Možná nás čeká chudoba a pokora. Někteří ji nezvládnou, jiní snad ještě ano. Jakmile přestane být Evropa trh s velkou kupní silou a štědrá rozdělovna sociálních dávek, přestaneme být pro svět v mnohém zajímaví. Nic moc jiného, než peníze, tu už nemáme.

Jsme jako opuštění prarodiče, ke kterým každý chodí jen s nataženou dlaní.

Pokud je to náš příští osud a šance na posun, budiž tedy válka...