Prague Pride

Letošní Prague Pride ukázala dvě věci:

1) že cesta do pekla je skutečně dlážděna dobrými úmysly. Protože dobrý úmysl "pomoci gay komunitě v očích většinové veřejnosti", nakonec opět skončil v pekle výstřednosti a nevkusu. Nevkusu tak brutálního, že ho budou horko těžko vydýchávat i samotní homosexuálové.

2) že nejpravdivější a pro život nejpoučnější pohádka, jakou nám v dětství rodiče vypravovali, byla ta o Smolíčkovi Pacholíčkovi a Jeskyňkách.
Taktita "jen dva prstíčky tam strčíme a hned zase půjdeme", která ale nakonec vždy neomylně skončí tím, že po místnosti lítá X rozběsněných Jeskyňěk, ze kterých jde Smolíčkovi hlava kolem, se jeví jako mimořádně účinná a různé menšiny ji s gustem využívají.
Před pár lety chtěla gay komunita jen toleranci.
Teď už jim tolerance nestačí a chtějí repekt.
Před pár lety chtěli jen registrované parnerství.
Teď už jim registované parnerství nestačí a chtějí adopce dětí a zrovnoprávnění s manželstvím a rodinou.
Před pár lety by nikoho nenapadlo hovořit o "destigmatizaci" pedofilů, nekrofilů nebo zoofilů, a hle, už je to tady taky.

Na postupné snahy strkat neustále někam prstíčky (ano, uznávám, že právě ve spojení s pedofily zní takový výraz obzvláště nehezky), by měla většinová společnost reagovat posílením schopnosti rychle a nemilosrdně přirazit dveře.

Až nám totiž tyhle "Jeskyňky" které nevědí jestli mají mezi nohama penis nebo vagínu a celkově nemají páru co se svou existecí počít, začnou diktovat podmínky a společenské normy, bude už na záchranu pozdě. A žádný jelen se zlatými parohy, jako v pohádce, na naši záchranu fakt nepřicválá! 

ZDROJ: FcB Karolina Stonjeková