Pocit bezpečí - před převratem a dnes

Jako děcka jsme lítali po ulici i po setmění, do školy jsme chodili pěšky. Jako starší jsem se s dívkou o půl noci procházel ulicemi města a kolikrát jsme ze zábavy šlapali k ránu z města do města zkratkou přes cikánskou osadu. Na městě byli tři policajti a v těch pistolích možná ani neměli náboje.. Nenapadlo nás se bát... Ale tehdy stáli na našich hranicích trénovaní "zabijáci", Pohraniční stráž a měli psy..

Dnes rodiče děti pomalu ani nepouští ven, do školy je musí vozit autem a po setmění si netroufne na ulici ani dospělý. Po ulicích se prochází policajti se samopalem, kolem náměstí se staví betonové barikády, na hranicích už nestojí nikdo, ale prý tu máme bezpečno...

Jsem paranoidní? Proč se mi snaží někdo namluvit, že toto všechno je v pořádku?