Jak mohli takhle žít?

Je teplý letní podvečer. Neděle roku 1926. Po náměstí jistého československého městečka se prochází rodiny s dětmi, páry nebo i samotní lidé. Uctivě se zdraví, vyměňují si zdvořilostní konverzaci. Dámy mají oblečené slušivé šaty, muži jsou v oblecích.

A teď přichází šok! Po registrovaných partnerech nikde ani vidu, ani slechu. Žádná podpora LGBT, žádné duhové pochody, adopce dětí homosexuálními páry. Tito zaostalí lidé neslyšeli nikdy ani o gender. Ve svém městečku nemají taky žádné imigranty z Afriky. Žádné No Go zóny, žádné snahy o zavedení práva šaría.

Ach, jak mohli tito prosťáčci vůbec přežít bez takového obohacení? Dokonce si o sobě mohli rozhodovat sami. Taková drzost! Vždyť bez brusele přeci nejde udělat žádné správné rozhodnutí. Ještěže my, pokrokovější lid, tady už tohle všechno máme. To se nám kráčí ke světlým zítřkům hned radostněji...