K zamyšlení.

Posledně, když Marksová vykládala o tom jak musíme nahnat všechny nezaměstnané do práce (i kdyby za ty mzdy měli pomřít hlady i s celou rodinou), jsem si říkal co je tohle za všivárnu. Ona to zdůvodňovala tím, že neustále stoupají sociální výdaje a aby to nevypadalo, že chce snad vláda šetřit na lidech, přidala k tomu obvyklé "zachování pracovních návyků". Ostatní členové vlády pak doplnili, že nikdo tady nebude podporovat lenochy a příživníky. A občané nadšeně zatleskali nad zmrazením a snížením životního minima, nad snížením dávek na bydlení, nad nucenými pracemi a nad změnami zákonů, díky nimž dnes musí nezaměstnaný přijmout i dohodu o provedení práce.

Problém je, že jestliže je nezaměstnanost jen 4 % a přesto sociální výdaje stoupají, potom to může být jedině tím, že jsou tak nízké mzdy a důchody, že lidem nestačí už ani na jídlo a bydlení a musí žádat o dávky. A také tím, že mezi žebráky spadá čím dál více dětí, které se do počtu nezaměstnaných nezapočítávají.

Vrcholem pokrytectví pak je, že tatáž vláda, jež štve celou veřejnost proti těm nejchudším a ohání se šetřením na chudých, neváhá vynakládat miliony na naprosto cizí imigranty. 

To jak snadno se lidé nechají nachytat na to, že živit nezaměstnané je největší fuj co tady máme, je vlastně důkazem jak špatně se tu většina lidí má. Čím méně mám, tím více se zužuje okruh lidí, se kterými jsem ochoten se podělit. To je celkem logické.

Zajímavé na tom je, že za zlých komunistů vůbec nikoho nenapadlo se něčím podobným zabývat. Nikoho to nezajímalo. A taky samozřejmě byli lidé-netáhla. Ta skutečná. Všichni někoho takového znali. Vždycky jim stát něco dal a každému to bylo jedno. Kdo by taky záviděl somrákovi?