Jezevec-mrzout | Manipulátor

Celý jeho život je kontinuální celoživotní a doživotní boj. Dělí lidi jen na věrné spojence a zavilé nepřátele, ode všech vyžaduje ke všemu rezolutní stanoviska. Zná jen krajní polohy: VĚRNOST v podobě nekritické oddanosti a ZRADU, za kterou prohlašuje jakýkoli nesouhlas nebo kritiku. Pro své fungování nutně potřebuje nepřítele. Nemá-li ho, tak si ho prostě vytvoří z některé (často nic netušící) osoby ve svém bezprostředním okolí, do které si promítne všechno negativní. Výsledkem bývá propastný rozdíl mezi touto skutečnou osobou a jejím obrazem, který si tak pro potřeby svého boje ve své hlavě vytvoří. (Často se naopak upne na jinou osobu, do které si zase promítá své idealizované představy. Jeho přízeň je ale vrtkavá a během krátkého okamžiku může být všechno jinak nebo dokonce zcela obráceně). Je v podstatě jedno, jestli té své virtuální realitě věří nebo ne. Pro něj je beztak realitou a pravdou vždycky jen to, co v daný okamžik vnímá a říká on sám.

Málokdy je skutečně sám sebou. Vždy hraje nějakou roli. Když koná nebo mluví, vždy je přítomen nějaký skrytý záměr. Miluje, když druzí dělají to, co on si přeje, aniž by jim to musel přímo přikazovat. Často dokáže nepřímo přimět druhé dělat věci, které by jinak sami od sebe dobrovolně nedělali. Také má rád, když věci alespoň navenek vypadají a jeví se, jak on si přeje. Nejsou-li věci uvnitř tak, jak on si představuje, musejí tak alespoň navenek působit. Skutečnou podstatu věci pak často ignoruje nebo tají. Maličkosti dokáže neuvěřitelně zveličit, podstatné a zásadní věci bagatelizovat. Nevědomosti druhých pak samozřejmě dovedně využívá. Posiluje to jeho pocit, že je pánem situace.

Bojuje často s lidmi, kteří s ním bojovat nechtějí a odmítají – třeba proto, že ho mají rádi. On to ovšem považuje za jejich slabost, pohrdá jimi a svůj tlak na ně ještě zesílí. V boji s ostatními používá velmi propracované strategie. Disponuje obrovskou trpělivostí, dokáže dlouho čekat. Postupuje chladnokrevně, nemá sebemenší ohledy a morální zábrany. Necítí vinu, strach ani stesk. Není mu cizí antisociální chování. Pro svůj boj používá přetvářku a bezostyšné lži a pomluvy. S oblibou zasívá mezi lidmi podezření, rozděluje, aby mohl panovat, rozvrací cizí manželství a vztahy, rozeštvává lidi ve svém okolí. Snaží se svou oběť izolovat od jejích nejbližších i vzdálenějších přátel a známých.

Lidé jsou pro něj věci, nenaslouchá jim, ignoruje jejich pocity a potřeby, na přání a žádosti druhých absolutně nedbá. Pokud někomu v něčem vyhoví, pak jen proto, aby mu to mohl neustále připomínat a vyžadovat od něj doživotní vděk. Neuznává právo druhých na jejich vlastní život podle jejich představ. Vynucuje si pozornost, rád hraje roli oběti, vyžaduje soucit, staví na odiv a až teatrálně přehrává své nemoci a utrpení. Miluje roli mučedníka. Sám ale utrpení druhých příliš nevnímá. Chybí mu emocionální empatie. Sám má ale schopnost přesvědčivě zahrát emoce, kterých ale ve skutečnosti není schopen. Cizí emoce naopak vždy jen využívá ve svůj prospěch.

Je egocentrický, sebestředný. Neuznává práva druhých. Snaží se vyvolat dojem, že má vždy navrch. Vystupuje s hranou jistotou a přesvědčivostí. Vyžaduje obdiv. Má pocit vlastní neomylnosti. Nikdy nepřizná svou vlastní chybu. On je ve svých očích středem světa. Jeho osoba je něco výlučného. Co platí jinak obecně pro každého jiného, jeho se samozřejmě netýká. A to, co se týká jeho, je vždy důležitější než problémy druhých. V každém sporu, který se jej netýká, je přece pravda někde uprostřed. On ale má a vždy měl pravdu úplnou.

Osobuje si právo posuzovat a odsuzovat druhé, být jejich soudcem. Zmocňuje se cizích úspěchů, přisvojuje si cizí zásluhy, vinu za svá selhání vždy svaluje na druhé. Shazuje a bagatelizuje schopnosti a dobré stránky druhých lidí. Vyžaduje od ostatních dokonalost a hledá na nich chyby, aby mohl dokazovat, že dokonalí nejsou. Používá vůči sobě a svému okolí dvojí metr. Stejný povahový rys dokáže podle potřeby u někoho (například u sebe) interpretovat jako přednost, u jiného jako vadu charakteru. Snižování hodnoty a sebevědomí druhých je jeho cíl i metoda.

Je dobrý řečník. Bývá ironický až jízlivý. Často překrucuje skutečnost, mění názory a postoje podle situace a podle své momentální potřeby. Mění nejen interpretaci minulých událostí, ale zpětně si pak přizpůsobuje i své či dokonce cizí vzpomínky na minulé události, aby zapadaly do jeho subjektivní interpretace. Sází na nedostatečnou paměť a nedostatečné znalosti druhých. Rád používá a prezentuje často teprve nedávno vyčtená cizí slova či "všeobecně známá fakta", o kterých se domnívá, že je jeho oběť nebude znát, a pase se pak na jejích rozpacích. Jeho slovní projev a argumentace jsou na první pohled velmi logické a koherentní, ale při bližším zkoumání neobstojí. Praxe nakonec často svědčí o pravém opaku. Spoléhá na to, že na to člověk nepřijde, a pokud ano, pak až v okamžiku, kdy je pozdě nebo je věc už irelevantní.

Konverzace se účastní jen tehdy, pokud se mu daří vytvářet nějakou, třeba i nepřímou spojitost s vlastní osobou. Rád komunikuje nepřímo – buď jen naznačuje nebo vzkazuje. Nepřipouští skutečný dialog, jen sděluje své názory a vydává je za prověřená fakta. Jeho řeč bývá nejasná. Nesděluje své žádosti, pocity, potřeby a názory přímo, odpovídá neurčitě, mlží nebo se tváří, že daná věc není pro něj důležitá. Když je podle něj "něco špatně", neřekne co a proč, a záměrně tak brání nápravě, aby mohl kritizovat, pomlouvat a trestat. Pokud své požadavky či představy vysloví, formuluje je záměrně nejasně až dvojznačně, vždy na poslední chvíli nebo dokonce až zpětně – až když nejsou splněny, a může tak vyvolat ve své oběti pocit viny. Když jsou jeho požadavky navzdory všemu splněny, prohlásí, že mu dotyčný špatně rozuměl, nesprávně si vyložil jeho slova a že on si vše představoval a myslel zcela jinak. Mlčení u něj znamená, že v sobě něco dusí, kalkuluje, přemílá. Dlouhodobým mlčením (nekomunikováním) také "trestá" své okolí.

Zavazuje si druhé. Vyžaduje naprostou oddanost, chce být důležitý, vnucuje druhým nevyžádanou pomoc. Odmítnutí takové pomoci považuje za projev nedůvěry a nepřátelství. Za přijatou nabídku jeho pomoci ale vyžaduje absolutní vděk, nelze mu později už nic odmítnout. Nevrací půjčené věci, naopak občas i vymáhá zpět dřívější dary (popře darování). Za nedostatečný vděk a obdiv vůči své osobě, za nesplnění svých představ a žádostí své okolí tvrdě trestá. S oblibou navozuje u ostatních pocit viny. Používá metodu morálního a citového vydírání, zneužívá morálních zásad druhých. S oblibou označuje druhé za sobce a nevděčníky. Každý skutek druhého člověka si paranoidně vyloží tím nejhorším možným způsobem. Nelze se mu zavděčit. Nechválí, jen účelově lichotí.

Není schopen jednat jako rovný s rovným. Pokud nemůže dominovat, stáhne se. Má problém navázat a tím méně udržet rovnocenný partnerský vztah, natož manželství, což ústí v problémy s monogamií (promiskuita). V mládí na své rodiče a později na své dospělé děti a jejich partnery (natož na vnoučata) hledí s neskrývanou blahosklonností hraničící s intelektuálním pohrdáním. Vždy vůči nim vystupuje v roli poučujícího mentora. Pokud na tuto pozici příslušná rodina nepřistoupí a jeho roli neakceptuje, nemá absolutně žádný problém ji "potrestat" tím, že s ní třeba i natrvalo přeruší jakékoli styky. Rodinní příslušníci jsou jeho oblíbenou obětí, protože je k němu váže určité (emocionální nebo třeba finanční) pouto, které u cizích lidí nefunguje. Vůči cizím lidem se tedy chová zcela jinak (často lépe) než vůči vlastní rodině. Cizí lidé tudíž mají podstatně menší šanci odhalit jeho pravé nitro. Často se stává, že rodina trvale deptaná jeho manipulativními metodami musí o něm od cizích lidí poslouchat obdivné tirády, ve kterých jej absolutně nepoznává.

Peníze jsou u něj vždy na prvním místě. Své okolí si s oblibou zavazuje přísliby finanční nebo jiné materiální pomoci, které pak zpravidla nesplní. Dosahuje tak už dopředu určité míry vděku a poslušnosti a spoléhá na to, že mu tyto osoby nebudou odporovat. Nedokáže pochopit a přijmout fakt, že pro někoho existují hodnoty s vyšší prioritou než peníze a majetek, což mu brání manipulovat lidi ve svém okolí pomocí peněz. Tyto osoby pak ze svého okolí vyloučí. Nejsou pro něj zajímavé. Největšími nepřáteli jsou pro něj lidé, kteří jeho metody prohlédli a které tím pádem nemůže ovládat. Jsou pro něj krajně nepříjemní i tím, že mu nastavují zrcadlo, ve kterém byl mohl spatřit svou skutečnou a nikoli pracně budovanou idealizovanou tvář.

Máte ve svém okolí někoho takového?