Úhel pohledu

Odjakživa jsou všichni zbohatlíci přesvědčení, že své bohatství mají jen a jen vlastní zásluhou. Ne okradením těch druhých. Svými poctivými schopnostmi. Odjakživa si také myslí, že ti méně šťastnější si nezaslouží nic a klidně ať pomřou, syčáci neschopní.

Ale když přijde válka, to se najednou chce po všech, aby hájili svou zemi, že jo? Ono je ale něco za něco. Nikdo nebude nasazovat vlastní život jen proto, aby nějakému zbohatlíkovi zůstal zachován majetek a on sám se, pokud přežije, vrátil pak zase k umírání hlady.

Proto byla po válce kolektivizace, proto bylo znárodňování a proto vyhráli komunisti. To nebylo okradení bohatých chudými. Ale zaplacená cena za ochranu. Zvláštní. Tak jednoduché tržní jednání a zbohatlíci nechápou.

Když se na to podíváte z tohoto úhlu, byly vlastně restituce zločin. Skutečné okradení. Ono před nabitou hlavní se vždycky ukáže, že život máme všichni úplně stejný. Totiž jen jeden. A má stejnou hodnotu. Tu největší.

Jen na to mimo hlaveň někteří moc rádi zapomínají.