1968 - díky za klidné dětství

Koukám, co se to tam níže semlelo kolem toho osmašedesátého... Takže přidám několik svých postřehů:

Názory na události osmašedesátého roku můžeme mít různé. Nelze přece lidem upírat právo na vlastní názor. Musíme se přece smířit i s tím, že se názor jednotlivců i celých skupin může v čase vyvíjet - například na základě vyhodnocení následných životních zkušeností.

Odpor proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy byl ve své době pochopitelný, správný a v jednotlivých případech i obdivuhodný. A to proto, že lidé tenkrát neměli a ani nemohli mít dostatek informací, aby historický význam této události objektivně posoudili.

Ale poté, co už dvě generace na vlastní kůži zažily polistopadový vývoj, je jen logické, že nezanedbatelná část lidí přehodnotila nejen svůj postoj k událostem roku 1989 (mnozí by si nejraději usekli prsty, ve kterých drželi klíče, jimiž cinkali na Václaváku a na Letné), ale i svůj názor na události roku 1968.

Mnohým totiž konečně došlo, že celý ten odsuzovaný vstup vojsk Varšavské smlouvy naši společnost na více než dvacet let zachránil od těch korporátně-fašistických s prominutím sraček, ve kterých se nacházíme dnes. Naše politická "elita" dělá všechno pro to, aby nás museli přijít osvobozovat i potřetí. 

Ale tentokrát už nepřijdou. SAMI musíme...