Czexit

Probíhá nám takové období velkého strašení czexitem. Všímněme si, že vešekerou obhajobu EU spojuje jedna věc. Je čistě materialistická.

Omílá se stále dokola básnička o ztrátě dotací. Dotace ničí soutěž mezi firmami a ve veřejné sféře zadlužují naše obce a města, která samozřejmě na každou dotaci si musí částečně vzít úvěr na spolufinancování. To už se pochopitelně tolik nezmiňuje.

K tomu argument o tzv. zchudnutí. Nikdo neví, co to je, ale je jisté, že bychom prostě zchudli. Zkrátka brambory porostou pomaleji, bude méně pršet, krávy přestanou dojit, snad i krtci přestanou hrabat. Ale zpět k tématu.

Je zajímavé, že vše se jen zaměřuje na materialismus, hmotu, peníze. Jako marxisti. Nikdo nebere v potaz, že v delším historickém úseku se peníze rozplynou a hmota rozpadne. To, co lidem zůstává přes generace a co je drží pohromadě, nejsou dotace a milodary z Bruselu. Naopak to byly vždycky hodnoty jako kultura, jazyk, tradice, náboženství, historie a další.

Mně to přijde až komické, jak žádný euronadšenec nezvládá jinou argumentaci než hmota a peníze. Ono to totiž ani není jinak možné. Pojmům jako vlastenectví a tradice EU opravdu nefandí a slibovat bezpečnost a mír, od ní dnes zní jako špatný vtip. Tudíž mohou euronadšenci vlastně jen zticha mlčet a doufat, že lidí zláká jen ten materialismus. Dočasný samozřejmě. Oni vědí, že vousatá zpěvačka neutrálního genderu žádnou kulturu nevytvoří a tudíž na toto nikoho nenalákají.

A když už mluvím o těch nehmotných věcech, které drží lidi pohromadě, tak zrovna u českého národa to byla záchrana našeho jazyka, bez které bychom byli jen ustrašeně přikyvující Němci. Byl to také staletý vzdor vůči institucím, které nás chtěly centralizovat pod nádnárodní velmoci. A dodnes nás můžou inspirovat osobnosti, které se vždycky dokázaly velkým a silným postavit. Až tedy přijdeme do styku s bojovnými euronadšenci, připomeňme jim, že peníze nejsou všechno.