Tak nějak si tu žijeme

2. srpen 2018 | 01.56 |
blog › 
Tak nějak si tu žijeme

"meziroční nárůst koupě vozů SUV mezi podnikateli neukazuje na to, že by se jim příliš pouštělo žilou..." napsal v reakci jeden můj známý.

Tento druh závistivé nepřejícnosti mě mimořádně popouzí a nevím, jestli je produktem socialismu nebo to mají v sobě levičáci vrozené odjakživa. Onu fantastickou schopnost závidět sousedovi o sto tisíc dražší auto a bohorovně přehlížet miliardové zpronevěry a čachry někoho o pár ulic dál.

Musím uznat, že tento druh závisti se povedlo koalici ANO/ČSSD za posledních pět let zasít dokonale.

Lidé si vůbec neuvědomují, že malí podnikatelé a zaměstnanci jsou propojení a tahají za stejný konec provazu. Poskytují si vzájemně služby a pohodlí a kolují mezi nimi stejné peníze. Nikdy mě nenapadlo říct, koukej tenhle zaměstnanec má pěkný auto, ten určitě krade na pracovišti. Nejen zaměstnanci dostávají nižší mzdu než jejich protějšky v Německu, ale zrovna tak i ti zlí živnostníci vydělávají o stejný díl méně.

Já pracuji se stejnými západními přístroji, léky, a instrumenty zakoupenými za "západní" cenu, ale účtuji zlomek toho, co německý kolega. Zrovna tak je na tom zedník, kadeřnice atd.

Kdysi jsem se bavil s jedním německým kolegou, prohlížel si starého UAZe, se kterým jsem tehdy jezdil a řekl v zásadě toto: "s tím bych jezdit nemohl, lidé by si mysleli, že nemám peníze a podnikání mi nejde, že dělám něco špatně a přestali by chodit. Musím si kupovat každé tři roky nový Mercedes, aby bylo jasné, že je vše v pořádku"

U nás je to naopak, kdybych měl na nový Mercedes, lidé by řekli, že jsem zloděj a určitě podvádím a ve dveřích by se střídaly kontroly, ne zákazníci. Když k vám řemeslník přijede v dobrém autě ne staré Fabii, hned řeknete, že je to šíbr, který nic neumí, jen nepřiznává daně..

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář