Eroze společnosti

Znáte to, něco se děje tak pomalu, že si toho všimnete, až je ta změna pořádně velká...

Tak nějak probíhá eroze - pozvolna, téměř neviditelně, den za dnem, přesto nezadržitelně se vlivem vnějších sil rozpadá i ta nejtvrdší skála, aniž by si lidé čehokoli povšimli, neboť takový proces pomalého zániku, resp. proměny něčeho v cosi odlišného je mimo jejich rozlišovací schopnosti právě proto, že se to odehrává metodou drobných posunů v prostoru a čase - na rozdíl od tak dramatického nárazu, jakým byla migrační tsunami do Německa, Itálie, Řecka nebo Švédska, kterou nebylo možné přehlédnout.

Ve střední a východní Evropě má příchod cizinců charakter pozvolné infiltrace, takže nevyvolává takovou pozornost a nehrozí vypuknutím masového odporu. Kdopak by si všiml, když jako každého dne ráno vstane a vydá se do práce, že v davu lidí přibylo dalších pět nebo šest orientálních tváří a že místo jedné dámy v hidžábu nakupují v supermarketu už tři? A kdo by se z běžných médií dozvěděl, že je zapotřebí shánět další a další tlumočníky se znalostí arabštiny nebo perštiny či turečtiny, a že kdesi v polích za městem je plánována výstavba halal či košer jatek, a že z prvorepublikové vilky kdesi v Dejvicích se stala mešita?

Právě jsem se po desetiletích vrátil k Válce s mloky od mého oblíbeného autora Karla Čapka, abych se ujistil o tom, že zkáza mnohdy začíná nenápadným tlakem minority na civilizaci majority, zpočátku probíhá zdánlivě bagatelními změnami na úrovni detailů, stejně jako zmíněná eroze například pískovců v Prachovských skalách (přestože v Česku i školáci vědí, že kapkami vody lze rozbít i skálu) a majorita si připadá tak silná, sebevědomá, jistá si sama sebou a neotřesitelností své kultury, že si dovolí velkoryse přehlížet signály o tom, že se začíná dít cosi, co ji ohrožuje nejprve její podstatu, posléze i samotné bytí.

A o všem podstatném, co se děje za našimi zády, se dozvídáme formou úniků informací ze zdrojů, které mají dost důvodů k tomu, aby je před veřejností tajily. Ano, je nám souzeno žít v paralelních světech, přičemž ten náš není tím, v němž žijí ti, kdož náš svět řídí a ovládají...