Chléb a hry

Už staří Římané věděli, že když už lid ždímají, musí mu dát alespoň chléb a hry. Protože jinak dopadnou špatně. Tito jenom ždímají a nedávají nic. To nevydrží ani otrok. Dopadnou špatně. A nebudu nikoho z nich ani trochu litovat.

Zdražují jídlo, zdražují bydlení na neúnosnou mez, zakazují kouření v hospodách a zdražují cigarety i alkohol tak, že ani to už si nebudou moci lidé dopřát. Lidé, kteří pijí rum a kouří laciné cigarety, ti nejezdí na dovolené, ani nechodí po galeriích a divadlech. Nemají na to. Jejich jedinou potěchou je odreagovat se někde s balenou cigaretou, kamarády a občasným alkoholem. A těch lidí neustále přibývá.

Kdo žije v neustálém nedostatku, ohrožení dluhy, dřinou do úmoru, ten potřebuje i odreagování. Jen hlupák u moci si to neuvědomuje. Protože jen hlupák neví, že když lidem vezme úplně všechno, nakonec se ti poslušní dříči naserou a zvednou hlavu. Kdo nemá co ztratit, tomu už je jedno jak to dopadne a přestane se bát.

Za první republiky se chovali mocní k lidem podobně. Zbohatlíci prostými lidmi pohrdali, vlády se považovaly za honoraci za daně vydřené z dělníků, příživnické dětičky se válely v uměle vytvořených flecích, kde si hrály na práci, ze státního rozpočtu. Dotáhli to až k Velké hospodářské krizi a k válce.

Kdo toto zažil, určitě se nedivil, že v padesátých letech lidé chtěli znárodňování a bez soucitu přihlíželi popravám.

Dnes směřujeme ještě k horšímu.