Srabi a poserové

Docela jsem se pobavil díky vyjádření pana Ondráčka, co vezl do Doněcka hračky válečným sirotkům a Petříček, který tam posílá pomoc na zabíjení ho za to odsoudil.

Nedávno jsme totiž měli doma rozhovor o tom jak se chovají zbabělci. A ti se chovají všichni stejně. Napříč dějinami. Schovávají se za dav na náměstích a tam jsou siláky. Nebo za organizaci a jedinou myšlenku. Protože sami žádnou nemají.

Ostatně proto taky takové lpění na všem stejném. Stejná mávátka, stejné úbory, stejné "názory". Kdyby to šlo, chodili by i ve stejnou dobu na záchod. Nejlépe hromadně. Udávají, očerňují, napadají z povzdálí když jim nic nehrozí, píší jen prorežimní petice a moc rádi diktují druhým co mají dělat, aniž to sami dělají, natož aby to snad (nedej bože) měli sami zaplatit. Skupinový útok či útok s krytím za zadkem jsou obvyklé zbraně zbabělců.

Proto by taky Petříček do Doněcka nikdy nejel. Bál by se. To tak poserové bez čistého svědomí mají. Bohužel mají ještě jednu vlastnost. Jsou zlí a zákeřní. Právě zbabělci dokáží být zcela bezcitní. Mstí se druhým za svou vlastní nedostatečnost. 

A my je volíme do Parlamentů a necháváme vládnout.