Bez brusele.

Dnes nás neustále přesvědčují, že sami - jako Čechy, Morava a Slezsko - neobstojíme, že potřebujeme spočinout v "bruselské náruči".

Před sto lety řešila naše první vláda podobnou otázku - řešíme ji vlastně po celé naše dějiny.

Alois Rašín tehdy řekl:

"Naše budoucnost by mohla býti velikou,
poněvadž území našeho státu tvoří základnu, přirozenou pro obyvatelstvo pilné, jehož spořivost, otužilost v zápasech, které jsme prodělali po tolik let a jimiž proti Rakousku vlastní silou jsme se uplatnili.
Na tomto podkladě mohli bychom vybudovat velký, všechny své občany živící stát.

...sice můžeme míti přátele, ale že je můžeme míti jenom potud, pokud ti přátelé vidí, že od nich nic nechceme, že se dovedeme uživit sami.

Největší posilou v našem zápase za samostatnost pro naše legionáře bylo to, že nikdy od nikoho na celém světě nechtěli krejcaru, že si všechno zaplatili sami, že nikdo jim nemohl říci, že jsou žoldnéři, že jsou zjednaní.

Tak my musíme svou prací a odříkáním dostati se k tomu, aby o nás žádný nemohl říci, že také hospodářsky stojíme v cizích službách.

My chceme býti svoji, chceme míti spojence pro obranu, eventuálně pro výboj, chceme míti obchodní přátele, ale nechceme míti obchodní kurátory. A to všechno záleží na nás a v prvé řadě na nás.

Jsem přesvědčen, že dovedeme-li k tomu dojíti...že také ve svém státě ukážeme, že dovedeme na jeho pevném vybudování pracovat a pracovat."

Snad i podle tohoto "programu" bychom se dnes mohli a měli rozhodovat. Nejsme totiž ani skupina 8 evropských regionů, ani 17. Bundesland.
Jsme Česká republika.