Džamila a její slinty

9. březen 2008 | 17.00 |

No jo, vlezli jsme do EU zaslepeni pošetilým nadšením a teď kulíme oči, jaké to hovadiny na nás z té brusele prýští.

A Džamila Stehlíková je ministryně za Zelené, od nichž již z principu nelze čekat nic dobrého. Absolutní zákaz tělesných trestů je obludná hovadina vskutku hodná brusele a zelených. anžto nevyřeší nic, akorát rodičům ubude další páka na výchovu - a přibude starost, kdy je který státotvorný občan bonzne, že potomkovi jednu výchovně plácli. Nehledě na to, že požalovat na rodiče, že tělesně ztrestali, může být na neposlušné rodiče odmítající plnit přání děcka docela zajímavá páka.

Budu asi staromilec. Pár facek ve správný okamžik, plácnutí i naplácání přes zadek dítěti sdělí, že takhle opravdu ne a že něco velice těžce přepísklo. Už dnes jsou zákony proti týrání - a protože se jaksi nevymáhají, neboť jsou obtížně vymahatelné, inženýry lidských duší nenapadne nic jiného než přitvrdit zákon a buzerovat plošně.

Už teď je kriminalizován pedagog vrazivší nesnesitelně drzému a provokujícímu frackovi pár facek místo aby se podobná věc přešla mlčením. Pokud si vzpomínám na svou školní docházku (jsem ročník 1956), tak jsem taky párkrát dostal výchovný lepanec - a stěžovat si snad doma nenapadlo ani toho největšího vola mezi námi, neboť tehdy ještě rodiče nealarmovali advokáty a média, dostal-li jejich potomek po čuni, nýbrž vedeni moudrou úvahou, že pan učitel (tehdy ještě byli i učitelé muži) či paní učitelka neliskají bezdůvodně, ještě pár přidali. A na třídní schůzce se omluvili, že ten jejich grázl zlobil natolik, že bylo nezbytné mu ten lepanec dát. No a teď se budou kriminalizovat i rodiče.

Dnes mají všichni plnou hubu práv kdekoho - a hlavně svých, ale nikde neslyším taky alespoň na deset procent tak plnou hubu povinností. Asi bude třeba na dítě neposlechnuvší pedagoga a nyní i rodiče podat žalobu - a soud, nezávislý soud, rozhodne o trestu. Jen aby dítě mezitím nedospělo do středního věku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře