Práce je dost.

Čerstvá zkušenost s hledáním zaměstnání (byť ne moje) mi ukázala jak to tu doopravdy vypadá s nabídkou práce. V první řadě se zaměstnavatelé, kteří do éteru posílají srdceryvné nářky jak nemají lidi, chovají k uchazečům ještě hůř, než před pěti, deseti lety.

Poznatek první: polovina zaměstnavatelů do inzerátů vůbec neuvádí mzdy a když ano, tak lživé.
Poznatek druhý: u většiny inzerátů nenajdete telefon. Tak moc potřebují lidi, že jednají stylem "pošlete životopis a my se vám možná ozveme".
Poznatek třetí: polovina inzerujících nikoho nehledá. Chce jen mít informace do rezervy.
Poznatek čtvrtý: chovají se jako když uchazečům dělají milost.

A to jsme teprve na začátku!
Takže

- všichni zaměstnavatelé už zcela samozřejmě předpokládají, že budete rozdávat své osobní údaje každému koho uvidíte. Mzdu neuvedou, ale vaše údaje chtějí.
- "strašně potřebují lidi", ale dají si klidně měsíc na shromáždění životopisů, pak ještě další čas na výběrové řízení a pak "si vyberou" a nebo také ne. Uchazeč pro ně není partner k jednání, ale onuce, ke které se chovají jako když jí dělají milost, že o ní vůbec uvažují.
- takto se chovají i ve fabrikách s třísměnným provozem. Jen s tím rozdílem, že tam si zvou zájemce osobně dřív. Ne na pohovor. Ale aby si je prohlédli. Divím se, že ještě nekontrolují zuby a neohmatávají svaly.
- pokud si uchazeč dovolí říci, že i on si ještě rozmyslí, zda práci přijme, už ji nedostane. A to ani ve skladu, v hypermarketu, kdekoliv. Hypermarkety se nyní, co konečně přidaly na mzdách, chovají jako když nabízejí místa ředitelů.
- výběrové řízení s čekáním se dělá i na uklízečku a stále platí, že z deseti odpovědí na inzerát a zaslání životopisů odpoví sotva jeden zaměstnavatel.
- za dvacet čistého, což byla před deseti lety ve Francii nejnižší možná podpora v nezaměstnanosti, chtějí supermana a nejlepší by bylo, kdyby už rovnou uměl všechno a měl dvacet kvalifikací a praxi.

S čistým svědomím mohu prohlásit, že tady je minimum skutečných slušných nabídek práce. Protože tady je minimum slušných zaměstnavatelů s mozkem.

Personalistu nebo vedoucího oblasti, který ani neví jaké práce a za kolik inzeruje bych vyhodila na dlažbu. A zajímalo by mě k čemu jim jsou ty zásoby životopisů. To si myslí, že když náhodou za půl roku zavolají, že uchazeč skočí radostí ke stropu, hned dá výpověď a naběhne?
Ano, opravdu si to myslí. Vládnou nám arogantní debilové a stejní sedí i na manažerských postech

Speciálně u obchodních řetězců jsem šla do kolen když jsem zjistila, že oni dělají i několikakolové výběrové řízení - na prodavačku. Dvacet nebo dvacet čtyři hrubého není čistého ani na zaplacení nájmu s inkasem a jídlo!

To je tedy úroveň!

Ještě víc jsem šla do kolen když jsem zjistila, že problémy sehnat slušnou práci mají i mladí a svobodní lidé kolem třiceti let. A to nemluvím o žádné kanceláři! Až zase někdo přijde s kecama o tom jak je tu mraky volných míst, jak se lidem nechce dělat a jak máme se zaměstnavatelem stejnou vyjednávací pozici, měl by se mi raději vyhnout.

Do práce totiž chodíme kvůli výplatě. Jen proto! Pokud ale někdo při těch cenách považuje dvacet hrubého (nebo dokonce ještě míň) za výplatu, ještě jedná s lidmi jako s dobytkem a pak vyřvává jak jsou lidé líní, měl by počítat s tím, že do nekonečna to tak nepůjde. To je totiž opravdu lepší krást. Je jen otázkou času, než postiženým dojde, že přepadnout zrovna takového vykuka je lepší, než ze sebe dělat poníženého ubožáka.