Mileniálové

Oni ti mladí mají všechno za samozřejmost. Už jim necpali do hlav a srdcí hrůzy 2. sv. války a hrůzy z koncentráků, už se nebudili vyděšeni ze spaní, jestli bude ten mír, už neměli branné cvičení 2 x ročně, s imitací atomových náletů, plynovými maskami, házením granátů, plazením se pod hořící překážkou a střílením na cíl.

Už neobvazovali na cvičeních zraněné a nedýchali z úst do úst, byť plastikové, Andule. Už nemají žádné nedosažitelné vysněné oblečení a kazeťáky z Tuzexu nebo od tetičky z Německa.

Necestují jako my s celtou pod širák nebo vlakem leda do Bulharska. Už si nešijí péřové spacáky ze šusťákoviny z Prostějova. Už si vůbec nic nešijí, ani nepletou. Mají úplně všechno. Cestují komfortně se špičkovým vybavením po celém světě a studují, kde si zamanou.

Ale teprve, až jim zemřou táta s mámou, pak teprve poznají, že ztratili jediné dvě bytosti, které to s nimi myslely jen dobře, bez jakýchkoli postranních úmyslů. Jediné dvě bytosti na světě, které by si beze zbytku přály pouze jejich štěstí a život prožitý plně a s radostí. Jenže to zjistí, teprve až o ně přijdou. Zatím je mají. A jejich názory a zkušenostmi pohrdají, neb oni, ti mladí, to umějí lépe s moderními technologiemi a vůbec, ten moderní svět je tak skvělý a rodiče ho nechápou.

Ale jsou to oni, kdo nechápou, že každá mladá generace má ten svůj moderní nový svět a teprve se zklamáním, zkušenostmi a prožitými životními zkouškami poznají, že svět je stále jen jeden. Že byli omámeni jen falešným kočičím zlatem, které nevydrží nezčernalé ani do příští tancovačky.

A tak byly vynaloženy všechny síly, aby byli mladí oderváni od starších, aby ti skuteční, schovaní vládci světa mohli vládnout s ještě menším omezením. Honem, dokud mladí nepoznají tu ztrátu, dokud si neuvědomí, že ti "staromódní" rodiče měli v mnohém pravdu. Dokud ti starší nevymřou.

Je mi z toho nesnesitelně smutno. Probuzení bude kruté, ne už ale pro nás, my jsme zastaralý model.