Jezevec-mrzout | PAKT MOLOTOV - RIBBENTROP

Janka Šťastná

Tak nám ČT zase připomněla, jak je to Rusko zlé a že vlastně díky paktu Molotov-Ribbentrop plánovalo spolu s Německem ovládnout Evropu. ČT jaksi zapomněla na ostatní země, které měly s Německem smlouvu:

- Polsko-Německá smlouva o neútočení( Piłsudski-Hitler Pakt) byla podepsaná v r.1934, což bylo také základem jejich společného vojenského postupu s Hortyho Maďarskem proti Československu v r.1938.

- Společná dohoda o spolupráci Německa s Velkou Británií byla podepsaná v r.1935 a dohody o neútočení byly s Německem podepsané i Dánskem, Estonskem a Lotyšskem. Dále dohoda spolupráce Německa s Itálii (Stahlpakt).

- Pakt - Dohoda o neútočení mezi Francií a hitlerovským Německem byl podepsaný 6.12.1938.

Ale paradoxně se v západní propagandě vždy hovoří jen o paktu Molotov-Ribbentrop.

---------------------------------------
Pojďme se podívat na tyto události z pohledu globální politiky:

Už víme, že globální zákulisní moc vypracovala projekt vykořenění kapitalizmu a buržoazního projektu na celém světě, a to cestou "marxistické permanentní revoluce", která měla podle plánu ukončit kapitalismus k 30. letům 20. století a nahradit ho globálním pseudosocialismem podle receptů Marxe, kde by si byli všichni rovni ale někteří rovnější, všichni by měli "všechno" ale reálně nikdo (až na "vyvolené") nic. Plán zákulisních plánovačů světových dějin byl následující:

•v Rusku se odehraje marxistická revoluce;
•Rusko exportuje revoluci do celého světa a samo poslouží jako jateční maso, v procesu zanikne;

Tomuto plánu zabránil nejdříve Lenin, ať už vědomě nebo nevědomě ( Lenin sám byl vysoce zasvěcený, proškolený ve Švýcarsku, v hlavním sídle GP - globálních elit a odtud v zapečetěném vagónu převezený přes území Německa, aby potom realizoval revoluci v Rusku) podpisem Brest-litevského míru, čímž prudce snížil revoluční situaci v Evropě, hlavně v Německu. A později Stalin, více zde http://leva-net.webnode.cz/.../neni-bolsevik-jako-bolsevik-a.../

2.světová válka byla vlastně pokračováním 1. světové války, která nenaplnila tento cíl, tj. uskutečnění projektu "světová marxistická revoluce" a tak byl vypracován nový scénář uskutečnění revoluce, ale v nových historických podmínkách. Přechod k socialismu se v něm předpokládal cestou osvobození kontinentální Evropy (na první etapě) od hitlerovského jha během osvoboditelského pochodu Rudé Armády.
Vypořádání se se Stalinem osobně naplánovalo "světové zákulisí" na poválečné období.

Nelze nezmínit buržoazní režimy Británie a Francie, jejichž vlády pěstovaly naději na zachování historicky zformovaného kapitalismu a systému globálního kolonializmu, a tak pracovaly na tom, aby došlo ke střetu Německa a Ruska. Polsko v r. 1939 obětovaly těm nadějím stejně, jako byly o rok dříve obětovány Rakousko a Československo.

Tak se buržoazní demokracie Západu vepsaly do scénáře "světového zákulisí" ohledně automatického začátku války Německa se SSSR už v roce 1939 (nebo nejpozději 1940).

Do uzavření sovětsko-německé dohody o nenapadení v r. 1939 byla situace následující:
"USA a Velká Británie" jako síla, určující vítězství jedné ze stran v konfliktující dvojici:
- "Německo a jeho spojenci" na jedné straně frontu a
- SSSR prakticky bez spojenců na druhé straně

Bez té dohody by už v té době nazrálé napadení Německa na Polsko automaticky mohlo přerůst do vojenské srážky SSSR a Německa v případě pokusu SSSR vzít pod svou ochranu etnicky nepolské obyvatelstvo západních oblastí Běloruska a Ukrajiny, zachvácených Polskem při rozpadu Ruské říše, nebo v případě pokusu části polských vojsk nechat se internovat přechodem sovětské hranice.

Tento scénář vojenské konfrontace SSSR a Německa by se realizoval garantovaně automaticky, pokud by v srpnu 1939 místo sovětsko-německé dohody o nenapadení byla uzavřena ze strany SSSR spojenecká dohoda, která mu byla předložena ze strany Británie a Francie. Británií a Francií předložený projekt spojenecké dohody nezavazoval ty země k vedení vojenských akcí v určitém časovém termínu po vstupu SSSR do války v případě napadení Německem jedné z nich nebo Polska. Přitom Polsko navíc v případě napadení ze strany Německa odmítalo propustit vojska SSSR skrz svoje území pro jejich vstup do bojové konfrontace s vojsky Německa.

Jak ukázal další vývoj situace, Stalin v roce 1939 správně zavrhl francouzsko-anglické návrhy spojenecké dohody: po napadení Polska Německem ho Francie i Anglie zradily. Polsko padlo pod údery wehrmachtu proto, že Francie i Anglie porušily dohodu s ním a nepodnikly vojenské kroky proti Německu. Takové chování spojenců Polska umožnilo wehrmachtu rozdrtit protivníky Německa po jednom: nejdřív soustředil své síly proti Polsku, pak proti Francii a proti expedičním silám Británie na Evropském kontinentu, což přivedlo k okupaci hitlerovci části Francie a vytvořilo v ní loutkový prohitlerovský režim, a Británii v roce 1940 postavilo na kraj vojenské a ekonomické katastrofy.

Dohoda o nenapadení SSSR s Německem vyloučila možnost automatického zavlečení SSSR do války s Německem a jeho spojenci a skutečně odsunula válku s Německem téměř o dva roky, čímž dala možnost přezbrojení a reorganizace ozbrojených sil SSSR.

To hlavní pro SSSR spočívá v tom, že právě v důsledku uzavření sovětsko-německé dohody o nenapadení se buržoazní demokracie Západu ocitly ve válečném stavu s Německem dříve, než začala válka mezi SSSR a Německem. Proto na začátku války mezi SSSR a Německem se SSSR automaticky stal spojencem defakto všech států, které vedly bojové akce proti Německu a jeho spojencům, nezávisle na právní formalizaci spojeneckých vztahů SSSR s každým z nich.

Kdyby světová válka začala jako válka mezi SSSR a Německem, opakoval by se scénář první světové války 20. století a "světové zákulisí" by mělo možnost vybrat čas a stranu pro vstoupení do války západních zemí, aby vykázaly svůj rozhodující vliv na výsledek války a poválečné uspořádání systému mezinárodních vztahů.

Pro realizaci scénáře "světové socialistické revoluce" v té politické situaci, jaká se složila k létu 1939, byla sovětsko-německá dohoda o nenapadení nejen nepotřebná, ale i potenciálně ŠKODLIVÁ.

Jde o to, že v obou státech byly aktivní pokolení, které viděli realitu a důsledky minulé války v Rusku i Německu, a proto byly upřímnými stoupenci dobrých vztahů a kulturního sblížení národů obou zemí. Veškerá historie ukazovala, že nejlepší časy života v obou zemích vznikaly tehdy, když mezi nimi panovaly vzájemně výhodné obchodní vztahy a kulturní výměna.

Německo bylo zataženo do světové války v důsledku napadení Polska 1. září 1939. Poté bylo jedinou možností pro Německo vyhnout se roli oběti v projektu "světová socialistická revoluce": dodržovat sovětsko-německou dohodu o nenapadení ze srpna 1939 a v létě 1941 uskutečnit operaci "mořský lev". To by umožnilo Německu vyskočit z války navzdory pozici vládnoucí "elity" Velké Británie, která odmítla mír, nabídnutý přes Hesse, a zabývat se reformou své doktríny tak, aby bylo možné sjednocení národů SSSR, Německa a dalších zemí v řečišti koncepce vybudování mnohonárodnostního socialismu, kde by Německo bylo svobodné od moci marxismu, a kde SSSR teprve stál před řešením tohoto problému.

V roce 1941 to bylo jedinou cestou pro Německo donutit "světové zákulisí" k přehodnocení globálních politických scénářů, včetně i ve vztahu k němu. Stalin nechal Německu takovou možnost odkrytou až do 22. 7. 1941 (jak informují některé publikace, 22.6.1941 se sovětské vedení, už po začátku německého útoku, spojovalo s Berlínem rádiem a navrhovalo zastavit německé vojska, vycházeje z předpokladu, že to není napadení Německa na SSSR, ale provokace, mající za cíl vyvolat válku mezi Německem a SSSR). Avšak Němci se zmýlili v důvěře Hitlerovi osobně, který večer 21.6.1941 velmi znervózněl a znejistěl a přijal rozhodnutí o napadení SSSR ráno dalšího dne podle plánu "Barbarossa". A plán napadení Anglie "Mořský lev", rozpracovaný paralelně s ním, následně získal status úspěšné strategické dezinformace.

Tak v důsledku toho, že Němci projevili odstrašující politickou krátkozrakost a Hitler zůstal věrný "světovému zákulisí", Německo bylo poraženo. 

Takže Česká tisková kancelář se snaží občanům vysvětlit, že Stalin, jako poslední představitel Evropských států, které dávno před ním podepsaly smlouvy o neútočení s Německem, byl svědkem anšlusu Rakouska, podepsání Mnichovské dohody a obsazení československého pohraničí nacistickými vojsky a nakonec celého Československa a zabrání území Těšínska Polskem, byl tak naivní, že si myslel, že podepsáním dohody s Německem se vyhne napadení SSSR a válce s Hitlerem?

Ti politologové, které si vybrala ČTK k rozhovoru a k sepsání těchto hovadin, plácají naprosté nesmysly, které si odporují. A ty dodatky ke smlouvě ukazují právě na to, že se Stalin snažil vytvořit pro SSSR výhodnější posice, protože počítal s tím, že Hitler svůj dávný sen uskuteční. Prostě se snažil co nejvíce oddálit německý útok. V takových situacích není možné hodnotit události z hledisko mezinárodního práva, jak se to snaží vysvětlovat dnešní filosofové. V Evropě už vlastně probíhala skutečná válka a Stalin neměl žádné šance se tomuto vývoji vyhnout. Sovětský svaz nebyl na válku vůbec připraven, což dokazuje ten rychlý postup nacistických vojsk až k Moskvě, Leningradu a Stalingradu.

Je stejně ohromující, že za krátkou dobu jednoho roku se SSSR vzpamatoval, podařilo se mu přemístit průmyslovou výrobu z Ukrajiny a Běloruska za Ural, zmobilizoval válečný průmysl a lidské zdroje, a postavil se na odpor nacistické mašinerii. Vždyť na východní frontě útočily spolu s wehrmachtem i ostatní evropské státy hitlerovské koalice. A za to, že byl Hitler zastaven a Rudá armáda ho hnala až do jeho doupěte, může děkovat celá Evropa.

A nebýt rychlého postupu Rudé armády do západní Evropy, nebylo by ani vylodění spojenců v severní Francii. Německo bylo po celou dobu války na západě natolik silné, že to nedovolovalo. Teprve až Němci začali přesouvat divize ze západní Evropy na kolabující východní frontu, která se už blížila k hranicím Německa, vytvořily se podmínky pro vylodění západních spojenců.

Dnes je jejich vylodění prezentováno jako rozhodující událost v porážce nacistického Německa ve 2. světové válce, což je naprostá demagogie. A ti slavní historici, kterým je podle těch keců zřejmě cet let, a převážně se narodili až po válce, si představují, že Stalin neměl ani tušení o tom, jak dopadlo Rakousko, Francie, Belgie, Dánsko, Lucembursko, nebo Británie, kteréžto státy podepsaly dohody o neútočení daleko před podepsáním paktu Molotov-Ribentrop. A že Polsko podepsalo tuto smlouvu už tuším v roce 1934. To mají zvláštní představy o tehdejších sovětských tajných službách.

A o násilném zabrání Těšínska Polskem se článek zmiňuje jenom jednou větou, jaksi okrajově. Bylo jasné, že Poláci s radostí využili podepsání Mnichovské dohody. Ta jim k tomu dodala odvahu. Nakonec celé události v Evropě před 2. světovou válkou ukazují na to, že se evropští státníci snažili vyhnout konfliktu s nacistickým Německem a věřili tomu, že se Hitler se svojí mašinerií pustí na východ. A Stalin tyto úvahy jistě předpokládal a nedělal si o nich velké iluze. No, prostě jim to nevyšlo a Hitler si nejdříve smlsnul na nich. Nakonec to stejně musel vyřešit SSSR.

A všechny ty bláznivé dnešní teorie jsou jenom výsledkem současného uvažování a aplikací takového uvažování na tehdejší události. A takové uvažování a různé teorie vymýšlí dnešní mladá generace, která nikdy neprožila válku, a která nemá ani ponětí o složitostech tehdejších událostí. A nejhorší je na tom to, že se snaží takové vysvětlování vsugerovat čtenářům dneška. Dokud ale existují pamětníci, je to snaha zbytečná. Musí počkat až vymřou.
https://www.facebook.com/milan.micka.98/posts/609283319861715