V Evropě jak v Bejrútu

V Evropě je to jak v Bejrútu. Neuvěřitelně vypadá právě ten klid a bezpečí...

Přitom jsme my obyčejní lidé nic nezměnili. Nic jsme neprovedli. Dál chodíme do práce, děti do školy, platíme daně, účty, slavíme narozeniny (zatím)....Nikdo z našich známých nekrade, nikoho nezabil, nic podstatného nezanedbal... Dokonce chodíme k volbám a zajímáme se o politiku.

Přesto jsme se nějakou záhadou ocitli uprostřed válečné fronty. Zvláštní válečné fronty, ve které se nestřílí. Ve které se nezabíjí přímo tak, aby zabitý znal svého vraha. Jakoby se naše země proměnila v nějakou verzi kolaborantské "Vichy republiky". Postupně jsou nám zakazovány věci, o kterých nás ještě před nedávnem ani nenapadlo, že by mohly být zakázané a naopak je nám přikazováno něco, co nás před nedávnem ani nenapadlo, že by se dalo přikázat.

Z našeho rodného jazyka, z naší mateřštiny, se naprosto nenápadně stala řeč spodiny.

Naši představitelé, které jsme si zvolili, které platíme, se staví proti nám za zájmy cizáků Nemáme nikoho, kdo by se zastal nás. Naše nastupující generace si nevydělá v cizích korporacích tolik, aby mohla založit rodiny a to málo dětí, které se narodí, je pod pohrůžkami povinně likvidováno tzv. "očkováním", jako že "ochranou". Staří lidé jsou vysmíváni a je nám podsouváno, že jsou vlastně nesvéprávní....

Jídlo, které jíme, je podřadné a mnohdy i zdravotně závadné.
To všechno nenápadně v průběhu několika málo let.  

Co s tím?