martin*: Nutno upřesnit k pochopení vyhlášení Polské vlády o konci odporu proti Němcům: že v době obsazování Polska již nebyl kdo by Polsko vedl. Pěkně podle služebního pořádku zdrhli do Rumunska. Nejdřív president, potom vláda, pak vrchní velitel, následoval generální štáb a nakonec důstojníci. No a pak zdrhli všichni. K těm hrdinným polským jednotkám, mám jak mluvili rusky. Jo Stalin v národnostním zájmu nabral vojsko jehož ruští vojáci měli jména podobné polským. Hehe. Ta slavná armáda pak putovala do Íránu. V Íránu se Poláci předvedli v tom nejlepším světle. Mohutně zásobováni z USA se zase pilně věnovali špekulaci a dámy … nejstaršímu řemeslu. V takovém rozsahu, že to začalo vyvolávat protesty místního obyvatelstva. Zájem začali jevit i vojenští inspektoři armády Spojených států, kam že se ztrácejí válečné dodávky polské armádě. Po nějaké době se britské vládě podařilo přesunout část jednotek do Palestiny (pořád daleko od Němců), ale s válčením to bylo na draka. Přestože Britové v Africe měli nedostatek vojsk proti Rommelovi, polské oddíly generál Montgomery do boje nepřivedl. Nakonec se Britům podařilo zapojit do bojů u Montecasino v Itálii pouze polský sbor, ten se však nijak nepředvedl. Na tomto úseku fronty měli Němci klid, zatímco na ostatních úsecích fronty dostávali zabrat. Je ovšem pravda, že když pod tlakem sousedních jednotek Němci vyklidili pozice, polský sbor je rychle zaujal a vztyčil polskou vlajku. Byli naprosto sebejistí a považovali to za svůj úspěch.

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/masakr-v-kozich-horach-katynsky-masakr/