Katyň

Zvěrskou likvidaci Poláků provedly německé bezpečnostní síly tak, aby svedly vinu na NKVD. Katyňský případ se zdál být po mnoho desetiletí jasný. Do nástupu Gorbačova k moci, kdy v SSSR ještě žili svědci katyňského zločinu, se nikdo neodvážil výsledky vyšetřování napadnout.

Koncem 80. let, v průběhu tzv. sovětské přestavby, přesvědčili lidé z organizace "Memorial" Michaila Gorbačova, že nejlépe dokáže Západu svou věrnost a oddanost prohlášením, že zajatí polští vojáci byli povražděni na základě rozhodnutí politbyra VKS(b) v roce 1940, tak, jak to tvrdila goebbelsovská propaganda nacistického Německa. Gorbačov souhlasil a Západ jásal. Krátce na to Gorbačov pochopil, že svá tvrzení musí podpořit vyšetřováním a rozsudkem soudu. Michail Sergejevič nařídil Hlavní vojenské prokuratuře zmanipulovat důkazy tak, aby potvrzovaly novou verzi katyňského případu – vinu Sovětů.

PROKURATURA SOVĚTSKÉ ARMÁDY VŠAK NEMOHLA VYVRÁTIT FAKT, ŽE POLÁCI BYLI POSTŘÍLENI Z NĚMECKÝCH ZBRANÍ, NĚMECKÝMI NÁBOJI!

Účast příslušníků NKVD na vraždě vyvrací i prostor dislokace hromadných hrobů (pionýrský tábor, rekreační středisko, kam měli volný přístup obyvatele Smolenska). Ruce mnoha oběti byly svázány za zády papírovým motouzem, tehdy neznámým v SSSR. V hromadných hrobech byli kromě Poláků pohřbeni i Rusové. Prokuratura se sice pokusila tvrdit, že vraždy Poláků z německých zbraní, německým střelivem jen potvrzuje mazanost NKVD a Stalina.


Hitlerovy motivy pro Katyňskou provokaci

Hitler připravoval na rok 1943 vyvraždění milionů Židů a za horšící se vojenskopolitické situace nepotřeboval v Polsku odpor proti svému postupu. Oprávněnost jeho záměru se potvrdila. Když vypuklo 19. dubna 1943 povstání Židů ve Varšavském ghetu, nepohnula polská Armija Krajowa ani prstem ve prospěch svých spoluobčanů, natolik byla zpracována německou propagandou.

A tak 18. února 1943 "objevila" polské hroby německá tajná vojenská policie a začaly výkopy. Němci sestavili mezinárodní komisi, jejímiž členy jmenovali 13 významných patologů z okupované Evropy. Tato komise 29. a 30.4. 1943 provedla šetření a její členové pak na cestě zpět na jakémsi letišti, vzdáleni od novinářů, podepsali předložený protokol. Protokol uváděl, že se masakr udál na jaře 1940 a že tedy viníkem byl SSSR.

Vyvraždění polských důstojníků v Katyni věnoval Goebbels nesmírnou pozornost. Většinou se snažil obvinit sovětské důstojníky a politické pracovníky židovského původu, kteří se měli přímo podílet na vyvražďování Poláků. Po zahájení goebbelsovské propagandistické operace s exhumacemi polských vojáků, se polská vláda, která zaujímala nepřátelské postoje vůči SSSR, ihned připojila k podpoře německé verze.

Po osvobození Smolenska sestavil SSSR vlastní komisi, vedenou akademikem Burděnkem. Komise zjistila, že spousta mrtvol byla prohledána a měla rozpárané kapsy. Byla však nalezena další těla, neprohledaná, a u těch byly objeveny dokumenty, datované do listopadu 1940 až června 1941! Výslechy místních obyvatel ukazovaly na masívní popravy v prostoru Smolenska na podzim roku 1941.

Podle personálu rekreačního střediska v Kozích Horách popravy prováděl asi 30-ti členný oddíl Einsatzgruppen pod velením jakéhosi snad podplukovníka (oberst-lieutenant) Arene, či Arnee (svědkyně takto uvedla do protokolu z doslechu známé jméno velícího důstojníka Ahrense).

Likvidaci Poláků v Katyni provedly německé bezpečnostní síly tak, aby mohly z tohoto zvěrstva obvinit NKVD (ministerstvo vnitra):

V srpnu 1941, několik měsíců po zahájení bleskové války proti SSSR, obsadil Wehrmacht Smolensk a zajal všechny polské generály a důstojníky, zajatce Rudé armády, soustředěné ve třech zajateckých táborech v okolí Smolenska. Sovětská obrana se pod německým náporem hroutila a vojska Rudé armády často ve velkém zmatku ustupovala na východ. Nebyl čas se o polské zajatce starat a evakuovat je.

NĚMECKÁ POPRAVČÍ KOMANDA, ZAŘAZENA DO DRUHÉHO SLEDU ZA FRONTOVOU LINII, JEJICHŽ HLAVNÍM ÚKOLEM BYLA LIKVIDACE KOMUNISTŮ, POLITICKÝCH PRACOVNÍKŮ, ŽIDŮ A POLÁKŮ, TYTO POLSKÉ ZAJATCE POVRAŽDILA! Tisíce těl pohřbila v hromadných hrobech v Katyňském lesíku u silnice Smolensk -Vitebsk na břehu Dněpru.

Norimberskému tribunálu, který se katyňským masakrem zabýval, předložila obvinění z masakru polských důstojníků sovětská strana. Tribunál odmítl sovětské svědky a vybral si na základě doporučení německého obhájce tři německé svědky, důstojníky, kteří se pravděpodobně podíleli na popravách Poláků. Nakonec obvinění Německa ze spáchání válečného zločinu odmítl pro nedostatek důkazů. JIŽ V ROCE 1952 AMERICKÝ SOUDCE TRIBUNÁLU, ROBERT H. JACKSON PŘIZNAL, ŽE K ODMÍTNUTÍ KAUZY "KATYŇ" dostal příkaz od své vlády.

Evropský soud pro lidská práva v roce 2014 vynesl nález: RUSKO NENESE ODPOVĚDNOST ZA VRAŽDU TISÍCŮ POLSKÝCH DŮSTOJNÍKŮ V KATYNI!