Projekt EU

2. červenec 2008 | 16.10 |

Jako každý projekt stojí a padá s kvalitou zadání a Project Managera, platí to i v tomto případě. Jaké je vlastně zadání - víte to někdo? Jaký je cílový stav, k němuž se snaží Evropa dojít? Po jakých krocích se k tomuto přesně definovanému cíli má dojít? Velký a pozitivní cíl - vytvořit z nemocné staré dámy mladou vitální kočku s níž bude chtít každý kamarádit a budou se za ní všichni ohlížet - bude při absenci jasné definice "Kam" a "Jak" chceme dojít nedosažitelný. S ideou na níž vznikly Spojené státy americké a s jejich ústavou nemá naše evropské kličkování NIC společného. Tady jde jen o koryta a nikým nedelegovanou pravomoc. Je to jen jakási obdoba RVHP a Státní plánovací komise. Jak tyto ctihodné instituce skončily si ještě snad pamatujeme - alespoň někteří.

Cílový stav není daný, jen rozpracování projektu nahrává na možné totální uchopení moci v budoucnu. S tímto si vždy zahrávali ti, kteří se snaží o co největší uchopení moci.

Politicky napříč celou EU se levice stále více sjednocuje, sbírá síly na ekonomické ovládnutí celé EU a pak lze očekávat pouze diktát. Je přitom jedno, zda národnosti obsažené v EU budou souhlasit s daným diktátem. Pravidla se budou tvořit mimo národnosti, státnosti budou rozbity a v jednom superstátě se nějaký regionální zájem roztříští o superstátní dirigizmus.

Toužit po zrušení republikové suverenity, ohánět se přitom větší volností v rámci EU mi příjde neuvěřitelně uhozené. Je to totéž, jako kdybych se zřekl svého vlivu v rodině a přenesl veškeré rozhodování o mé rodině na rodinný klan. Stal bych se tak primitivním otrokem sloužící zájmům velkého "ochranářského" rodu a rodový náčelník by beztrestně obcoval s mou ženou, která by pochopitelně musela také souhlasit, když jde o příkaz náčelníka rodu.

Ten, kdo je nesamostaný blb a potřebuje k životu vůdce se svými příkazy, aby věděl jak má žít, ten jistě touží po obrovském superstátu, v kterém ztratí dobrovolně jakýkoliv vliv na všeobecné dění. Nic nemám proti volnému pohybu po světě bez omezování, ale aby mi pouze zvětšili králíkárnu, ve které smím běhat za žrádlem, zároveň mi diktovali co a jak a kdy mám žrát, přitom být k dispozici anonymnímu politikovi z Bruselu, kdy ho něco o mé práci, obživě a životě napadne, tak proti tomu mám úplně všechno! Netoužím být otrok anonymních byrokratů v Bruselu! Já chci vědět každý den na koho mám nadávat a nechci s každou kravinou letět do Brusele!!!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře