Alláh Nasralláh

21. červenec 2008 | 22.05 |

clanok_foto

"Mučedník" Kunta přijímá pocty muslimského světa na Libanonském stadiónu. Islámská "kultura" vražd a smrti. Sieg Heil!
Přišel zabít se svými kumpány co nejvíc Izraelců. 22.dubna 1979. Nejdříve zastřelil v autě policejního důstojníka střelbou ze zálohy a poté vnikl do domu Dannyho Chárana, dalšího policisty. Vzal ho i jeho čtyřletou dceru Einat jako rukojmí. Když viděl, že žádné vyjednávání se nebude konat zastřelil ho před zraky jeho malé dcery.

Potom bezbrannou Einat vzal, zvedl ji do výše a mrštil s ní o zem a rozdrtil jí hlavu pažbou své zbraně. Mezitím manželka onoho policisty Smadar natolik pevně svírala ve strachu ze svého prozrazení v úkrytu svoji druhou dvouletou dceru Yael, že ji zadusila. Seznamte se. Islám a jedno z jeho dětí Samir Kunta. Jeden z několika před krátkým časem propuštěných Palestinských vrahů. A proto nastaly velké oslavy. Islám umí blahoslavit své mučedníky. Protože Samir Kunta a ostatní teroristé dle islámu, toho nejmírumilovnějšího náboženství na světě jak sami sebe nazývají jsou mučedníci. Nikoliv ona malá Einat a její sestřička Yael. Ale tihle zplozenci pekel a vrazi malých dětí. Jen co jim Izraelští policisté sejmuli želízka nastalo velké objímání a radost v celém islámském světě. Kuntovi se dostalo uniformy, oslavných tirád a oficialit. Jaký to jen je svět a lidé, kteří vítají kreatury květinami a radostí. Kdo jsou ti jež se radují z návratu odporného zločince jenž nelituje toho co spáchal, ale naopak je pyšný a považuje se za hrdinu. Jsou to otroci zla. Teroristické národy jejichž podstatou jsou ukrutnosti a vraždy. Zombie jejichž lidskost nahradila ideologie islámu jehož zlo naplnilo jejich temná srdce nenávistí vůči všemu co ještě islámské není. Když došlo k útoku na USA v září 2001 a umíraly tisíce lidí, muslimové tančili po ulicích opilí radostí v šíleném tangu s kmotřičkou smrtí a záběry na dvojice jež skákaly objímajíce se nebo držíce se za ruce do hlubin před plameny byly důvodem k jejich bezmezné radosti a střelbě do vzduchu. Když zabiješ nevěřícího psa děláš místo muslimovi. Ten je nadřazen všemu a všem. Nevěřící jsou jen obyčejná prasata jímž je třeba rozbíjet hlavy jak to učí Korán. Říkají o nás, že jsme křižáci. Ale již nechtějí vědět kdo byl Karel Martell jenž porazil islám u Tours. Nemluví o Byzanci a Konstantinopoli. Mlčí o reconquistě Španělska jehož část islám okupoval. Nechtějí mluvit o Vídni 1682 kdy nás polská armáda s andělskými křídly krále Jana Sobieského zachránila před kůly na něž jsme měli být naraženi. My jsme ti co po staletí vzdorujeme invazi islámu. Naše životy chtějí Kuntové, Nasralláhové a nukleární Ahmadínežádové. Našim dětem chtějí rozbíjet pažbami hlavy, protože i děti Izraelské jsou naše děti. Nemáme pro ně žádnou cenu než cenu otroků a psů. Za všechno hovoří slova jimiž Palestinci a jiní muslimové vítají návrat vrahů na svobodu. Ať si každý soudný člověk dá odpověď sám. Co je muslim. Kdo je člověk.
"Palestinci blahopřejí Hizballáhu a jeho vůdci a posílají svá nejlepší přání všemu libanonskému lidu a všem Palestincům při příležitosti realizace dohody o propuštění hrdinů, vedených vězeňským vůdcem, Samirem Kuntarem." Ziad abu al-Enain. K tomuto přání se připojil i předseda Palestinské správy a vůdce Fatáhu Mahmúd Abbás.

"Moji drazí bratři a sestry právě osvobozených osob, vy všichni ostatní z rodin mučedníků a zadržovaných, vy všichni, kteří čekáte na své blízké, na vaše milované mučedníky zítra, všichni kteří jste přítomni. Jak je krásné vám blahopřát k tomuto vítězství, protože toto vítězství je vaše vítězství, to je váš úspěch." Nasralláh na Libanonské oficiální celonárodní oslavě. Pochopitelně o obětech těchto zločinců nepadlo ani slovo.

To byli muslimové. Tohle je člověk. Jeden z nás.

"S celým Izraelem objímám a svírám v náručí rodiny Regevovu a Goldwasserovu, které truchlí. Moje hrdlo je suché, moje oči slzí a moje srdce jde za rodinami, které bojovaly bez jediné známky (života vojáků) a neztratily až do nejposlednější chvíle naději. Tento den je dnem odstranění pochyb. Samozřejmě s úctou k osudům Udiho a Eldada, ať je jejich památka požehnána, ale také s úctou k morální a etické síle Izraele. Mocí této síly jsme rozhodli o návratu chlapců, i když za obrovskou cenu propuštění opovrženíhodného vraha. Nikdo jiný nepochopí, co dobře chápe každý Izraelec: starost o osud každého z našich vojáků je klíh, který nás spojuje jako společnost a který nám umožňuje přežít v oblasti, která je obklopena nepřáteli a teroristickými organizacemi. Radosti národa jsou ukazatele jeho hodnotového systému. Běda národu, který slaví ve chvíli, kdy propouští zvíře, které rozbilo lebku dítěte. Moje srdce je tento den s rodinami Goldwasserovou a Regevovou."
Ehud Olmert, předseda izraelské vlády

(ZDROJ: http://vaclavek.blog.idnes.cz/c/43230/Allah-Nasrallah.html)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře