Marnost nad marnost

20. leden 2010 | 10.07 |

Rakouská ekonomická škola je školou zdravého rozumu. Recesi nelze řešit bezhlavým utrácením. Nelze zardousit ekonomiku přemírou regulací, a pak se divit, že nefunguje. Nelze danit podnikatele i zaměstnance až k mezím snesitelnosti a čekat, že budou odvádět stále stejný pracovní výkon. Nelze vytisknout celé stohy nových peněz a myslet si, že všechen ten papír nějakým kouzlem neztratí na hodnotě. Stát nemůže "vyřešit" dlouhodobou nezaměstnanost tak, že z lidí bez práce nadělá úředníky nebo jim bude do smrti posílat podporu. Nelze si žít donekonečna nad poměry. V ekonomice by měli jedni vyrábět jen a pouze to, co druzí chtějí kupovat. Růst státní správy je protikladem hospodářského růstu.

Politici a úředníci tyto nepříjemné, leč samozřejmé zásady neslyší rádi. Je pro ně mnohem lákavější mávat kouzelnou hůlkou veřejného zadlužování a ze všech problémů vinit všechny kromě sebe. Je načase, aby sobě i nám přestali lhát.

Lidé na ulici viní ze všeho volný trh, málokdo si však uvědomuje, že v důsledku fatálně pomýlené, leč politiky široce akceptované keynesiánské teorie je dnes naše země více socialistická než kapitalistická. Zatímco soukromý sektor byl za uplynulých deset let jako na houpačce, jednou dole, jednou nahoře, státní správa vytrvale rostla, protože keynesiánci poradili politikům, že čím víc daní, dluhů a inflace, tím lépe. Jak dlouho ale vydržíme, když naším jediným růstovým sektorem je ten úřednický?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře