Jezevec-mrzout | Finanční krize a Lisabonská smlouva

Reakce evropských politiků na finanční krizi připomíná pacienta, který požádá o euthanasii, aniž zná diagnózu. Prezident Sarkozy svolal jednání čtyř evropských velmocí, jakoby žádná Evropská unie neexistovala. Jen Finsko a Švédsko se zmohly na chabý odpor. Pikantní je, že ani Velká čtyřka se nedohodla prakticky na ničem. Sarkozy si stihl ohřát vlastní polévku, když navrhl změnu rozpočtových pravidel EU. Přeloženo do češtiny, aby Francie nemohla být popotahována za nedodržení rozpočtového deficitu. Obecné proklamace o tom, že vlády mají postupovat samostatně a svůj postup koordinovat, měly v praxi za následek zcela chaotická a nekoordinovaná opatření. Vlády Irska a Řecka se zaručily za vklady, což donutilo kancléřku Merkelovou k obratu o 180 stupňů. Následovalo Rakousko a Británie, které se bály odlivu vkladů.

Viníky současné finanční krize nejsou zdaleka jen banky, které velkoryse poskytovaly úvěry kdekomu. Větší vinu mají ti politici, kteří zadlužovali státy, aby se zavděčili voličům. Vzpomeňme na tvrzení socialistů, že zadlužení České republiky je menší, než zadlužení tzv. "starých členů EU". Byl to dobrý příklad pro občany, kteří si zvyšovali životní úroveň na dluh. Zadlužení státu a rodin přesahuje 2 bilióny korun. Česká krize bude opravdu trochu jiná než americká nebo západoevropská. Nebude se týkat bank, ale tisíců rodin, které nebudou schopny splácet dluhy a výrobců, kteří nebudou mít odbyt.
Jaroslav Kubera
(Zdroj)