Ze svého rozdávejte soudruzi, ze svého!

10. říjen 2008 | 07.38 |

Kdybych měl uvést jedinou charakteristiku socialisty, která jej co nejvýstižněji charakterizuje, pak bych musel uvést snahu o rozdávání z cizího. Vysoké důchody... vysoké sociální dávky... nízké platby... zadarmo školství... zadarmo zdravotnictví... když čtu volební program socialistů všeho druhu, připadám si jako v pozemském ráji. Jenže pak ouha, procitám a realita mě pěkně zpraží. Mě se nic takového netýká, já nejsem socanem vyvolená osoba. Pro mě má socan jen regulace, vysoké daně a jiné odvody, byrokracii, otravování a buzeraci.

Zkusme si laskavě uvědomit, že kdykoliv cokoliv děláte (myslím práci, ne volnočasové aktivity), necháte si za to zaplatit. A nelze se tedy divit, že když tak činíte vy, když tak činím já, že takto činí kdokoliv jiný. Tedy i školství, zdravotnictví, sociální jistoty, doprava, to vše zkrátka něco stojí. Právě proto, že i vy žádáte, aby jiní platili vaše služby, musíte cokoliv, co chcete, zaplatit. Ledaže... ledaže byste našli mecenáše ochotného touhy a přání vaší osoby naplnit tím, že je zafinancuje z vlastní kapsy. Takových donátorů existuje nemálo, na různých dobročinných kontech se ročně scházejí dosti značné peníze. Mnozí bohatí spoluobčané dokonce sami financují různě velké projetky typu dotovaných škol či dotovaných volnočasových aktivit. Taková činnost je více než bohulibá a spoluobčany, kteří dobročinnost podporují, nelze než pochválit.

Socialista ale není ten hodný strýček, který vytáhne z kapsy peněženku a zaplatí vám oběd v restauraci. Socialista není dobrák, který chce někomu pomoci, a proto z vlastních zdrojů financuje potřeby či touhy jiného člověka či jiných lidí. Socialista je člověk, který touží po moci. A jako výtah k ní vymyslel velmi rafinovanou metodu. Z peněženky jednoho chechtáky ukradnu (a kdyby se bránil, tak mu dám přes držku) a jinému tyto chechtáky slíbím za to, že mi umožní opájet se mocí a vlivem (a že takový slib je více než účinný). Socialista si vlastně kupuje závistivé (kdo nezávidí, nikdy nebude chtít, aby se jinému vzalo), neschopné (kdo je schopný, vydělá si a nepotřebuje hrabat do kapes jiných), hloupé (chytrý ví, že z dlouhodobého hlediska se vždy osvědčilo podporovat schopné a tvořivé lidi). Na nejnižších lidských pudech stavět kariéru, tomu tedy říkám charakterní politika.

Ono to ale má ještě další aspekt, který není tak patrný. Každý rozumný člověk ví, že stát potřebujeme, a každý ví, že stát potřebuje naše daně. Rozumný člověk vnímá princip daně jako nutné zlo. Ne že by je platil rád, ale ví, že sám nikdy nebude schopen postavit silnici, školu, město, že sám nebude schopen zajistit ochranu vnější ani vnitřní, že sám nezajistí veřejné osvětlení a spoustu dalších, bezpochyby užitečné a potřebné aspekty života. My platíme daně, stát je posbírá a díky tomu, že je vybral od velkého množství lidí, najednou se objevuje balík, ze kterého lze financovat to, co jsem vyjmenoval v předchozí větě. Prostředky, které se vybraly v podobě daní, nazýváme veřejné. Veřejnými se nazývají proto, že mají sloužit veřejným účelům, tedy na statky, které se odborně zvou statky veřejnými. Jen minimálně by měly sloužit k financování soukromých tužeb a přání.

Jenže právě financování soukromých tužeb a přání z veřejných zdrojů je vlastně jediným tématem programu socialistů, komunistů a jiné podobně se přiživující sorty lidí. Vám z těchto peněz dáme dávky, vám z těchto peněz zaplatíme školu, vám z těchto peněz zaplatíme bydlení. No, divíte se, že takto oslovení volí jako voli? Jenže pro nás ostatní, kteří nejsme skupinou tyto socialistické výdobytky čerpající, to vůbec není výhodné. Jestliže totiž socan rozdá část námi společně vybraných peněz na to, aby někdo mohl prolít pivo chřtánem, aby se jiný mohl zahrát automat či aby se třetí jedinec mohl roztahovat v bytě, který si svou prací prostě nezaslouží, pak nám na naše veřejné statky zůstane méně. Takže méně škol, méně silnic, méně veřejného osvětlení, méně vědy a výzkumu... Jenže kdyby se tohle stalo, tak nejvíce budou křičet ti, kteří předtím socana volili pro slib vyšších dávek. Takže socan, aby mohl uchovat stávající objem veřejných služeb, zvýší daně. Takže ve výsledku nemáme sice horší služby, ale máme nižší čisté mzdy. A voliči socanů opětovně křičí a pod vedením těch, kteří jim v Poslanecké sněmovně či Senátu nižší čisté mzdy zařídili, stávkují za vyšší mzdy. Jak to tak vypadá, socani jako první a jediní vymysleli perpeetum mobile. I když uznávám, že existují podnikatelé platící špatně či vůbec, nejvíce nás okrádá stát, zejména stát socanský. On nás okrást musí, protože mocipáni se musí revanšovat těm, kteří jim korýtko zajistili. Ale ne mecenášsky, z vlastního, socan dává zásadně z veřejných prostředků.

A jakže to souvisí s dneškem? Jen sledujte krajskou kampaň. Ta socanská je tradiční. Slibuje rozdávání peněz z veřejných zdrojů. Socani opět chtějí ke korytu tím, že hodlají čachrovat s našimi financemi. Stovky milionů, kterými kraje disponují, chtějí vydat na to, aby za občany zaplatili regulační poplatky. Jen hlupák na to může skočit. Kraj má jen jedny peníze, takže když vydá peníze na poplatky, budou tyto peníze chybět jinde. Drtivá většina lidí zaplatí za celý rok poplatky v řádu stokorun. To by v žádném případě nemělo být likvidační. Nicméně kdo z nás má (a je schopen dát) sto milionů třeba na nový přístroj do krajské nemocnice? Takže nakonec nedáte poplatek, ale za vyšetřením pojedete bůhví kam, protože peníze na jeho pořízení kraj prošustroval na zaplacení poplatků. V praxi sice socanští lídři (pokud je toto slovo možné použít pro komické figurky ex-ODSáka Ratha a ex-zemědělského machinátora Palase) říkají, že peníze vezmou například z prostředků na dopravní infrastrukturu, ale to nic nemění na tom, že jsou to lidé, kterým není radno důvěřovat. Ten, kdo kraji ukradne veřejné peníze a využije je ke krmení svých voličů, není seriózní politik. Já si v žádném případě nepřeji, aby kraj využíval peníze jinak než k naplňování svého postavení vyššího územněsprávního celku, tzn. nepřeji si, aby rozdával peníze lidem. Odmítám se smířit s nižší úrovní života ve svém kraji, odmítám se spokojit s nižším objemem veřejných prostředků při stejné daňové zátěži. Odmítám vyměnit kus silnice, opravu školy, podporu vědeckého projektu či nový přístroj ve špitále za to, že za mě zaplatíte 30 korun "cikrtného". To by byl hodně nevýhodný "business", nemyslíte, pání oranžoví?

Pořád trváte na tom, že budete za lidi platit poplatky v nemocnicích? Prosím, bránit vám nebudu. Otevřete své nadité kešeně, mezi svými sociálně-demokratickými přáteli uspořádejte sbírku (v tak solidární společnosti jistě ty milionky brzy nasbíráte), a pak z těchto peněz plaťte třeba nadstandardní pokoje. Naše peníze, z vašich experimentů, prosím vynechte. Rozumíte mi?
Josef Myslín
(Zdroj)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře