Lid si to žádá

10. leden 2009 | 16.00 |

Lid si žádá jistoty. Tedy sociální. Má je a jsou mu malé. Potřebuje větší a ten stát ať mu je dá! Ber kde ber! Na co jiného by ten stát měl být?

Mne fascinuje sociální jistota státního zaměstnance, hlavně pak úředníka. Má na to zákoník práce a stát jej zaměstnává, tedy musí ho dodržovat, protože to je zákon toho státu.

Ode mne vybrané daně zaplatí státnímu zaměstnanci plat, z kterého stát vezme i daně státního zaměstnance. Platím tedy plat i daně i nemocenskou i zdravotní pojištění i dovolené i odměny i případné pokuty státního zaměstnance. Prostě úplně všechno co státní zaměstnanec dostane i odevzdá zpět státu. Já totiž stvořím hodnotu a z ní musí zbýt na všechna práva pro státního zaměstnance. Já nemohu na marodku ani na tři dny, protože bych nevytvořil hodnotu za kterou jedině dostanu peníze. Marodkou bych ohrozil existenci rodiny, což státní zaměstnanec určitě vůbec nechápe, protože v takové situaci se nikdy neocitne. On má své jisté, protože ho platím já! A má na to zákoník práce přece a stát jej musí dodržet.

Jsou dva různé metry na právo i povinnost. Jeden musí vytvořit nějakou hodnotu, aby dostal prachy a druhý má sociální jistotu! Kdo má sociální jistotu, ten požaduje ještě větší. Kdo musí stvořit hodnotu, aby měl jistotu existence, ten jen stěží může využívat sociálních jistot oněch sociálně zajištěných. Jedině kdyby se připojistil za těžké peníze u pojišťovny, ovšem musel by na to znovu nejprve vytvořit a prodat nějakou hodnotu, protože jinak by na tohle zajištění neměl.

My, co tvoříme hodnotu, máme jistotu jedinou - že ji musíme tvořit celý život a nemůžeme se přiživovat na systému.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře