Pozor na megalomanii politiků

24. leden 2009 | 10.06 |

Miroslav Ševčík

V posledních týdnech se roztrhl pytel někdy až s neuvěřitelnými nápady jak zachránit tu naše skomírající hospodářství, jindy hospodářství jiné členské země Evropské unie, neřkuli americkou ekonomiku.

Většina z těchto spasitelů - politiků si téměř vůbec neuvědomuje, že jednou z hlavních příčin situace, do které se mnohé, byť vyspělé ekonomiky dostaly, je způsobena předchozími státními zásahy, mnohdy těch samých politiků, nesmyslnými reakcemi jiných státních autorit (např. centrálních bank) a regulací, která dlouhodobě narušuje fungování tržních mechanismů.
--------------------------------------------------------------------------------

Ano, hlavní příčinou stávající situace je nadměrná regulace a selhání státních autorit. Mohu pojmenovat některá selhání státních autorit. Při každém přiblížení se zpomalení ekonomiky se mnohé centrální banky uchylovaly k nadměrné emisi peněz, čím podporovaly vytváření různých spekulačních bublin, po jejichž splasknutí se peníze přelévaly do jiných oblastí. Nadměrná regulace bankovního sektoru vedla ke snahám utíkat k jiným finančním nástrojům, které pomohly nastartovat desítky finančních letadel, jejímiž pasažéry byli mnohdy samotní bankéři. Došlo k vytvoření fiktivních aktiv, která nakonec vedla k vymazání jednoho paradigmatu vztahujícího se k investičnímu bankovnictví. Byl narušen standardní průběh hospodářského cyklu, v jehož sestupné fázi dá se říci po staletí docházelo k samočistícím procesům, kdy méně efektivní ekonomické subjekty prostě skončily a byly nahrazeny jinými, lépe hospodařícími. Tento mechanismus byl narušen jednak nadměrnou expanzivní měnovou politikou, ale hlavně přerozdělovacími procesy, které prováděly exekutivy pomocí různé subvenční a dotační politiky, pomocí investičních pobídek a pomocí vytváření umělých podmínek pro rozvoj něčeho, co vlastně nikdo ani nechtěl. Zapomnělo se ovšem říkat, že jsou k tomu používány ne peníze politiků, kteří o tom rozhodovali, ale peníze nás všech, kteří platíme daně. Většina politiků navíc podlehla lákavým environmetálním bludům, na které mnozí chytali většinou nevzdělané či intelektuálsky jednostranně zaměřené potencionální voliče s odkazem, že budoucím generacím musíme nechat čisté životní prostředí. Zdůrazňuji, a to velmi silně, že většině těchto environmentalistů respektive ekologistů vůbec o životní prostředí nejde, ale snaží se pomoci manipulováním faktů, vytvářením různých katastrofických scénářů získat povětšinou osobní výhodu tu spojovanou s politickou mocí, jindy s prosazováním ekonomických zájmů a snahou potlačit konkurenci. Tito bezskurpulozní "zelení" politikové nás například svým odmítáním jaderné energie velmi brzo mohou přivést na pokraj energetické krize.

Politikové se předhánějí a naparují před kamerami, jako spasitelé přinášejí sady svých opatření v boji proti krizi. Taktně mlčí o tom, že nebudou rozdávat své peníze, že nebudou financovat další přerozdělovací procesy z peněz svých stranických pokladen. Hlavně mlčí o tom, že to budeme platit my všichni daňoví poplatníci.

Nebudou občanům říkat, že další regulace jsou cestou do slepé uličky. Raději se postaví před kamery a začnou vyjmenovávat tu 40, tu 52 bodů, které uskuteční a napraví tak situaci, kterou svými předchozími rozhodnutími zapříčinili. Není radno takovým politikům věřit.
Co však lze v současnosti dělat?

Ano, řešení není úplně jednoduché. Ale než činit další chybná rozhodnutí, je lepší ponechat iniciativu ekonomickým subjektům a to především domácnostem (jednotlivcům) a firmám. Jak podnítit tuto ekonomickou iniciativu? Jednoduchými opatřeními: zabezpečit více peněz jak pro domácnosti tak pro firmy. Jak? No přece snížit daňové zatížení. Jak nejjednodušeji a čeho by se mělo týkat? Snížit DPH u zboží a služeb, které spotřebovávají všichni a jsou nezbytné pro život každého jednotlivce. Navrátit sazbu DPH např. u elektřiny, plynu, tepla, vodného, stočného, telekomunikačních poplatků a dalších služeb do nižší sazby. Desetiprocentní snížení daňové zátěže se určitě projeví i v cenách. Domácnostem zůstane více peněz a věřte, že ty umí utrácet peníze lépe, než kdyby tak za ně činil stát. Toto opatření může povzbudit skomírající poptávku. Může být účinné na 3 až 4 roky, v některých oblastech si snížení dovedu představit i trvale. Argument, že se tím vybere méně daní a zvýši se tak deficit rozpočtu, může být sice pravdivý, ale selektivní poskytování pomoci z veřejných zdrojů třeba automobilovému průmyslu, sklářskému průmyslu, nebo elektrotechnickému průmyslu, vede taktéž ke zvýšení deficitu, ale užitek z toho mají pouze někteří. Ti, kteří umějí nejsilněji lobovat a prosazovat své individuální a osobní zájmy. - Víme, že USA chce pomoc dokonce i pornoprůmyslu.

Druhým opatřením by bylo razantní snížení daně z příjmů právnických osob na 15, ale spíše na 10 procent. Nemá totiž cenu podporovat ty korporace, které stejně nevytváří zisk, a peníze poskytnuté z veřejných rozpočtů by do nich spadly jako do černé díry a jenom by sanovaly dříve jimi vytvořené dluhy.

Když snížíme daňovou zátěž pro úspěšné firmy (a můžeme to udělat i změnami pro výpočet daňového základu), oddělíme zrno od plev a přežijí ti nejlepší. Vím s tak vysokou pravděpodobností, která hraničí téměř s jistotou, že kdyby se v USA nechaly padnout např. automobilky, tak se vlastně nic nestane. Nebo si snad myslíte, že USA přestanou vyrábět automobily? Ne. Budou potrestáni akcionáři stávajících automobilek, kteří dovolili neefektivní hospodaření a jejich firmy nejsou schopny konkurence. Na jejich místě ve velmi krátké době vyrostou nové automobilky, efektivnější, které budou schopny daleko lépe konkurovat. Dalším problémem je chování bank. Ale to už je kapitola sama o sobě zasluhující svůj samostatný článek.

Zabraňme politikům vytvářet nové problémy, které mohou způsobit svými nesmyslnými zásahy!
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře