Kritika socialismu

15. březen 2009 | 15.53 |

Socialisté existují právě jenom proto, že kapitalismus vytváří bohatství, silnou střední třídu a demokratický systém. To je dobrá líheň pro marxisty a jiné šarlatány, kteří (nejen) v minulosti buď šířili šílené myšlenky a uchylovali se přitom paradoxně (ovšem zcela logicky) pod demokratickou i ekonomickou ochranu kapitalismu(jako třeba Karel Marx), nebo tyto myšlenky rovnou v praxi prosadili (jako Lenin, Pol Pot a jiní zločinci, za kterými jsou dobré školy a miliony mrtvých - hladem, nemocemi a terorem).

Co socialisté kdy dali světu? Prázdná množina. Všimněme si, že po celém světě platí přímá úměra: čím více socialismu, tím méně demokracie, čím více socialismu, tím větší chudoba. Ta strašlivá úměra platí vždy, všude a bez výjimky. Tam, kde vlády nerespektují historické zkušenosti a tržní řád, narušují fungování institucí a principů a zasahují do trhu, jsou těžké problémy. Socialismus jako takový vymysleli lidé, kteří z nějakého důvodu nenávidí obchodní civilizaci a tržní systém. Nevymysleli ovšem nic nového, pouze se vrátili k předkapitalistickému ekonomickému zřízení, oblečenému do moderních šatů. Co je socialismus jiného než středověké cechovní zřízení? Co je socialismus jiného než příkaz, útlak a věčné ingerence do tržního sektoru a podnikání? Co je jiného než pýcha rozumu, pošetilost a zároveň odborný primitivismus, nereflektující základní empirická fakta a logiku?

Někdo by snad mohl říci, že socialisté přišli ještě s něčím víc, s něčím pozitivním, s pojmy sociální spravedlnost a takzvaný boj za sociálně spravedlivou společnost. Jenže to je právě omyl. Vláda ve svobodné společnosti, tedy kapitalistická vláda, by pochopitelně měla všem zajišťovat ochranu před velkou nouzí a nedostatkem ve formě nějakého zaručeného příjmového minima. Je to dokonce v zájmu všech ostatních, aby pomáhala všem, kteří si dočasně nebo dlouhodobě nemohou pomoci sami. Ale k čemu potřebujeme socialisty a jejich nesmyslné recepty? Kořeny socialismu jsou v utopii úplné hmotné rovnosti. Touto ideou se socialisté ospravedlňují a udržují. Jenže při konkrétní politice taková idea nutně vede k programovému potlačování hlavních zdrojů nerovnosti, kterými jsou soukromé vlastnictví, tržní systém a zisk. Uskutečnění ideje tedy předpokládá zničení nebo alespoň ochromení řádu a institucí, které jsou zdrojem růstu. Tento začarovaný kruh vede ke spirále chudoby a k rovnosti v bídě. Každý nakonec na socialismus doplatí, i těžce pracující horník, jen ne stejně co do rozsahu a načasování. Projeví se to ve mzdě, v cenách, v nabídce zboží a služeb, v životním prostředí, v délce pracovní doby, v ochraně při práci, v kvalitě fungování služeb a institucí, v možnostech cestování a využití volného času a pochopitelně i v míře občanských svobod.

Jak píše F. A. Hayek ve své základní práci Právo, zákonodárství a svoboda (Law, Legislation and Liberty), často proti něčemu protestujeme a nelíbí se nám to. Protestujeme proti rozdílům v lidských osudech, proti nespravedlnosti, když jednu rodinu stíhá pohroma za pohromou a jiná si klidně prosperuje. Protestujeme proti tomu, že něčí záslužné úsilí překazí nepředvídatelná změna nebo dokonce nehoda. "Ale komu bychom to mohli vytknout," ptá se Hayek, "když neznáme nikoho, kdo za to může? Neexistuje žádný subjekt, který by se takzvané sociální nespravedlnosti mohl dopustit. A tak je to i s neosobním tržním řádem, který funguje nezávisle na našem jednotlivém vědomí, a funguje dokonale." Oceňuje to, čeho si cení většina, ale co se zrovna nám nemusí líbit, a oceňuje lidi, které nemusíme mít rádi a nemusíme si jich vážit. Ale měl by proto trh fungovat jinak? Měl by více oceňovat zrovna nás, protože s vysokou školou trávíme třeba tisíce hodin sběrem brouků a motýlů, a nikoli pekaře, který peče housky a kupují si je denně tisíce lidí? Je užitečnější ten, kdo vyrábí a prodá miliony zápalek, anebo ten, kdo vymyslí, ale neprodá počítačový program? Jaká má vláda kritéria pro posouzení spravedlnosti? A co to vlastně vůbec je sociální spravedlnost? Britský myslitel Roger Scruton ve svém The Meaning of Conservatism věnoval tomuto pojmu čtyřicet stran, aby zjistil, že je to chiméra, prázdné slovo, nic, které nelze definovat, popsat, uchopit, ani logicky vysvětlit. Totéž učinil Hayek a se stejným výsledkem. Sociální spravedlnost je stejně prázdný pojem jako výraz sociální beton, sociální autoklub, nebo sociální Jupiter. Čím jej lze měřit a co objektivního má vláda k dispozici, aby do tržního mechanismu zasahovala právě pomocí tohoto prázdného pojmu? Pojištění, solidarita, důchod, minimální příjem - ale co to má společného se socialistickým vynálezem slova sociální spravedlnost?

Dovolávat se jakési chiméry sociální spravedlnosti se nicméně nyní stalo v celém světě nejrozšířenějším a nejúčinnějším argumentem politické diskuse. Lidé dávají do rukou vlády pravomoci, které - když už jsou jednou zavedeny - může vláda jen velmi obtížně odmítnout používat. Vláda přerozděluje a z našich daní platí: vinaře, pivovarníky a desítky jiných nejpitoresknějších zájmových sdružení, protože má ambici takzvaně něco napravovat. Ve skutečnosti svou činností účinně podkopává řád, který bohatství produkuje, a dělá všeobecnou pojišťovnu proti neúspěchu tam, kde je to naprosto protisystémové a nežádoucí.
(Zdroj)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře