Jsem Svobodný občan

7. duben 2009 | 14.49 |
› 

Už když se zvedl třetí mladý muž a svými slovy důrazně opakoval stejnou motivaci:
"v referendu o vstupu do EU jsem hlasoval proti, nikdy jsem nebyl v žádné straně, studoval jsem, podnikal, zakládám rodinu, ale už mám toho dost, už nechci jenom doma nadávat na politiku", tak mi došlo, jaká síla se tu dává dohromady. A takových členů bylo na ustavujícím pražském sněmu Svobodných několik desítek. A na tom středočeském se situace opakuje.

Je začátek dubna 2009, Strana svobodných občanů má za sebou zhruba dva měsíce života a současně unikátní evropský pokus: pořadí kandidátů do Evropského parlamentu si nechala sestavit "americkým" systémem primárek v tajných volbách po internetu. Nejen všemi svými členy, ale i všemi zaregistrovanými příznivci. Několik stovek lidí tak rozhodlo o tom, kdo má šanci se z čela kandidátky dostat do parlamentu, a vlastně i o tom, kdo bude tváří předvolební kampaně.

Takto zásadní věci si v Evropě tradičně rozhoduje předseda strany, přesněji ty momentálně nejvlivnější vnitrostranické kliky a jejich zákulisní dohody (a všechny strany tak mimochodem postupně degenerují). Svobodní se rozhodli pro riskantní věc. Nikdo nemohl tušit, jak se zachovají lidé, kteří se přihlásili ke straně teprve před několika dny na základě znalosti programu a případně několika zakladatelů. (Petr Mach představil přípravný výbor v lednu.)
A přitom se voliči v primárkách shodli zcela jednoznačně. Částečně snad proto, že kandidáti prošli důkladným výslechem na internetovém diskusním fóru, částečně i proto, že těch opravdu vážných kandidátů nebyl nadbytek. Podle mého soudu tak 6 až 7. Všichni takoví se ale dostali na špičku, takže i při zcela nepravděpodobně vysokém volebním zisku 30% by strana do Evropského parlamentu neposlala nikoho, za koho by se členové mohli stydět.
www.svobodni.cz

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře